Raději zapomenout…..
Vloženo: 13.02.2012 | Kategorie: NovinkyZápasy po delší přestávce bývají vždy plné překvapení……. Stejně jako tentokrát……
Ještě ráno jsem počítal s kompletní sestavou čítající čtrnáct lidí, bohužel v průběhu dne postupně odpadly tři „kousky“, takže k odloženému zápasu s Bulls nakonec dorazilo deset hráčů do pole plus gólman.
Situace se začala poněkud komplikovat již o den dřívě, když expedice „ešonokrK“ opouštěla místo útočiště letošních jarních prázdnin. Hrabošův imunitní sysém totiž zjevně neustál týdenní lyžovačku při teplotách klesajicích pravidelně patnáct stupňů pod bod mrazu a již v sobotu ráno vysílal zřetelné signály, že bude třeba zaměřit se spíše na odpočinek než na hokejové utkání. Moc mu také nepřidal fakt, že byl téměř celý pobyt nucen odolávat silnému tlaku osmi účastníků s věkem pod deset let a jednoho pod čtyřicet….. Nerozumně si totiž na cestu přibalil nečekanou hračku v podobě tabletu, který obsahoval poměrně slušné množství zajímavých her. Věty jako „Strejdo, pujčíš mi prosím tabletu?“ nebo „Strejdo, už jsi nabil rámeček?“ proto nebraly konce…. Pravda, občas se děti musely přetahovat se serfařem Frantou nebo gamblerem Havlajdou, ale jinak prakticky stále „pendlovaly“ mezi obdobím zapůjčení a žadonění… Podle toho také nebohý tablet vypadal….. K večeru se přes jeho dotykový displej táhl podivný film, tvořený směsicí všeho, co prošlo „dorostu“ za den prackami. Nebylo proto divu, že Franta občas nervózně klikal na domnělou ikonu, která však k jeho smůle byla jen originálním zbytkem otisku prstu jednoho z nedospělých…. V těchto situacích pak většinou chvíli nevěřícně zíral na tablet a posléze mumlal něco o upatlaných smradech :-)) I z tohoto důvodu vypadal Hraboš večer od večera smutněji, aby mi v den odjezdu taktně naznačil, že toho na něj bylo poněkud moc a svoji účast na mači s Bulls proto ještě zváží….
Nedělní popolední telefonát pak již jen potvrdil nepříjemnou skutečnost, že se Hraboš k týmu Ďáblů tentokrát nepřipojí…. Aby toho nebylo málo, chvíli po něm zrušil svoji účast i Dave, který měl s dcerou rozehranou nějakou prímovou hru a její dohrání prý bylo otázkou cti :-)) Hattrick v podobě odpadlíků následně dovršil Vendy, který odmítl hru na třináct lidí se slovy: „Moje hra je založena na na vířivém celoplošném pohybu, při němž se dostávám svým absolutním nasazením do mnoha brankových přiležitostí, které končí v 89,5% případů gólem. V sestavě na jedenáct lidí se moje kreativita nemůže naplno projevit, proto raději zůstanu doma a budu svoji rodinu oblažovat historkami, při kterých se tají dech…“.
V šatně se tak „tísnilo“ torzo původně nominovaného týmu, a aby toho nebylo málo, vyfasovali jsme navíc kabinu s fajnově vonícími sprchami a toaletami. Původně jsme mysleli, že se tam rozkládá nějaký zapomenutý plejer, ale architekt-stavař Líba nám promptně vysvětlil, že chyba je úplně někde jinde :-)) Jinak Havlajda opět mumlal, co ho napadlo a obzvláště historka s pokusem o nastartování auta po týdenním stání v mínus dvaceti dokázala zaujmout. Kdo jiný by totiž za pár okamžiků zburcoval půl Krkonoš, aby mu posléze pomohl flegmaticky vypadající mladík, který v okamžení několika strohými větami vyhodnotil situaci a následně i pomohl….. Jen pro dokreslení uvádím krátký dialog mezi mechanikem a klientem…..
Havlajda(smutně): „Nejede to…“
flegmatik(flegmaticky): „Je zima…“
H(odevzdaně): „Zkoušel jsem všechno!“
f(opět flegmaticky): „Je zima“
H(depresivně): „I kabely na kamión….“
f(cynicky): „Ty jsou na ho.no!“
H(udiveně): „Prodavač říkal, že tím nastartuji cokoliv.“
f(definitivně): „Jsou na ho.no!“
H(překvapeně): „Co to máte za kabely?“
f(sebevědomě): „Vlastní výroba.“
H(podezíravě): „Budou fungovat?“
f(ještě sebevědoměji): „Tím nahodím i Vás….“
H(uraženě): „To jste mě uklidnil.“
H(chytře): „Tady jsou kontakty baterie, které uvádějí v manuálu.“
f(opovržlivě): „Hmmm, manuál je na ho.no“
f(úsečně): „Běžte to nahodit.“
H(pomstychtivě): „Vždyť říkám, nic!“
f(zkušeně): „Mínus je na ho.no, cvaknu to jinam“
f(důrazně): „Teď!“
Motor naskočil…..
H(šťastně): „No sláva, už jsem ani nevěřil“
f(velmi sebejistě): „Mně a mým kabelům můžete věřit!“
H(koketně): „Jak se jmenujete?“
f(udiveně): „Proč?“
H(vyzývavě): „Že bych po Vás pojmenoval své případné čtvrté dítě.“
f(rozumně): „Sochor…“
H(s uspokojením): „Aha….“
Po kratším úvodu nyní k zápasu samotnému. Na většině z nás bylo znát, že jsme na ledě po delší odmlce. Pohyby byly poněkud váhavé a každý spíše čekal, co s ním klouzavá fyzická zátěž po takové době udělá. Tomu odpovídal i průběh první třetiny. Jestli jsme totiž soupeřova brankáře prověřili třikrát, tak je to moc. Viditelně jsme se potýkali s několika problémy. Pohybem bez puku, pohybem s pukem, dání přihrávky, přijetí přihrávky, hrou v obranném pásmu, hrou v útočném pásmu a v neposlední řadě i nízkým sebevědomím. Proto bych chtěl na tomto místě poděkovat zejména Jarouškovi v bráně, že nás podržel. Po patnácti minutách hry tak neotřelých 0:0.
Do druhé třetiny jsme vstoupili s poněkud větším odhodláním, které však bylo často utlumeno množícími se vyloučeními. Přesto se nám díky Oťasově teleskopické hokejce podařilo v této části hry jít do jednobrankového vedení 1:0. Hra obou týmů se i nadále utápěla v nepřesnostech a tak jediným světlým okamžikem byl Graffův solový nájezd, zlikvidovaný soupeřovým brankářem. Bohužel pro Graffa to byl jeden z posledních kontaktů s pukem v tomto zápase. Těsně před koncem třetiny totiž chlapsky přitlačil jednoho z protivníků směrem k mantinelu, což ve spojení s poněkud neobratným pohybem soupeřova hráče skončilo „trošku“ hlučným pádem na mantinel a následným vyloučením našeho spoluhráče na pět minut a do konce….. Graff se však do šatny vypravil až o chvíli později, neboť byl před odchodem nucen „na rozloučenou“ rozdat ještě pár ran protivníkovým plejerům, kteří narušili jeho intimní prostor. V tento moment se pravděpodobně začal lámat osud celého střetnutí. Na trestnou si šel Graffův trest odsedět Havlajda a začínající tříminutovou přesilovku jsme tak byli nuceni absolvovat pouze s osmi hry schopnými jedinci…. K naší smůle hned v úvodu oslabení Býci z poměrně nenápadné akce vyrovnali a tak třetina končila za vyrovnaného stavu 1:1.
Zbytek trestu se přesunul do třetí části. V tom se nám sice podařilo neinkasovat, ale na našem pohybu se již začaly viditelně projevovat všechny početní nevýhody z dosavadního průběhu zápasu…. Když jsme pak byli nuceni absolvovat další dvě oslabení, bylo prakticky po nás….. S šesti útočníky a třemi beky jsme byli pro soupeřovu bránu čím dál tím méně nebezpeční a naopak začali kupit chyby za naší modrou. Po jedné z nich padla i branka na 1:2, aby posléze při dalším oslabení zatloukli nadšeně bojující Býci třetí hřebíček do naší rakve 1:3. V záverečných pěti minutách jsme již nic zajímavého nevymysleli a zaslouženě tak podlehli Bulls 1:3.
V šatně jsme porážku v pohodě probrali, vyjmenovali konkrétní viníky, vynesli odpovídající tresty a vyslechli Kraťasův návod, jak co nejrychleji vyčistit zanesený plynový kotel, když manželka již zahřívá společné lože. Na tomto místě je třeba zmínit i dovětek, v němž se Švéd vehementně nabízel, že přijde Kraťasovi problémový spotřebič opravit. Jarouše tím však poměrně viditelně vyvedl z míry, neboť představa Seveřana v upnutých montérkách, s vykukující mužnou hrudí z o číslo menšího trička a kotlem lehce si pohazujícím v levé ruce v něm neprobouzela zrovna pozitivní myšlenky. Přešel proto raději do defenzívy, Švédovi poděkoval za nabídku a pravil, že doma se ve všem vždycky šťourá sám….. Rychle si vyfénoval vlasy a zmizel mrazivé tmě před halou….
Následně jsme se ke svým domovům rozptýlili i my ostatní a udělali tak definitivní tečku za tímto nepovedeným zápasem.
Komentáře (4)
Maro, jako vždy hoodně dobrý článek. Ikdyž jsem nebyl ani u jedné z tebou popisovaných událostí, mám o nich lepší a hlavně zábavnější představu než kdybych se jich zúčastnil. A těším se na křtiny tvého čtvrtého potomka… :D
Díky za chválu….. No, nevím, nechce se mi dítěti dávat cizí příjmení :-))
Mimochodem, Zdendo, to s tím rámečkem si snad pamatuješ…;-)
S rámečkem si něco matně pamatuju, některý traumatický věci se snažím z mysli vytěsnit :)