Šmarjá, kdo je to v tom beku?!
Vloženo: 19.01.2012 | Kategorie: NovinkyPřátelé, kamarádi, je za námi vrchol sezóny….:-)
Jak jinak totiž vyhodnotit fakt, že se Hraboš s Havlajdou předvedli v zápase s HC Rondo v rolích obránců…. Ale pojďme popořádku…
Je neděle…. Oblíbený manažer týmu HC MBL Devils se chystá rozeslat pozvánky na středeční hokejový zápas s HC Rondo. V tu chvíli již má ověřenou informaci, že tým neposílí čtveřice „emigrantů“, kteří přislíbili na stejný den svoji účast Carlosovi do OBL. Nevadí, každý máme nějaké priority a na soupisce je plejerů dostatek. V pondělí přichází rychlé vystřízlivění, ve středu by se mělo dostavit pouze deset hrdinů do pole a jeden branař. I tak tato informace nepůsobí nijak dramaticky, kdyby…….. Z oněch deseti hráčů jsou totiž pouze dva kovaní obránci…… Na mysli manažera tak vyvstává jedna velmi nepříjemná otázka: „Kdo z útočníků se přesune do zadních pozic?“. Po dlouhých spekulacích a uvědomělých myšlenkách padá volba na Hraboše (kvůli jeho umu) a Havlajdu (kvůli jeho postradatelnosti v útoku). Zatímco prvně jmenovaný přijímá tuto informaci s absolutním klidem, u největšího žvanila kabiny není daleko k epileptickému záchvatu.
Ano, je to tak….. Vzhledem k tomu, že moje poslední zkušenost s hrou v obraně je už minimálně dvanáct let stará, není se ani čemu divit. Proto ve chvíli, kdy jsem si onu informaci alespoň částečně uvědomil, jsem se pokusil začít s okamžitou mentální přípravou na středeční mač. Kdo má však doma bandu zlobivých potomků (z nichž jeden má navíc neštovice) a v okolí domu se mu pohybuje neznámý nechuta ví, že je to myšlenka prakticky nerealizovatelná. Abych vysvětlil toho nechutu….. V uterý ráno mě v těsném sousedství mého vozidla, postaveného na nájezdu před garáží, konsternovala nezvyklá hromada čehosi, co následně při bližším ohledání s téměř stoprocentní jistotou bylo možné označit za výsledek lidské defekace (prostě ho.no jako kráva)…… Na tomto místě si neodpustím tiché zamyšlení nad tím, co může přimět jedince našeho druhu k pokládce kabelu zrovna ve výše zmiňovaném prostoru?! No nic, zpět k soustředění před zápasem (i když to mám pořád před očima….., taková hromada….)
Začal jsem se smiřovat se skutečností, že budu hrát skutečně v obraně. Docela mě mrzelo, že nemám sebevědomí jako náš Vendy….. Ten ať dělá cokoliv, hraje na jakémkoliv postu, vždy se ohodnotí velmi pozitivně, poplácá se po ramenou, obejme se a kdyby to šlo, tak se i políbí na tvář…. Den zápasu se však neúprosně blížil……. a blížil…. a blížil….., až nadešel……
Se strhaným výrazem ve tváři se loučím se svojí rodinou. Hlavou se mi honí spousta myšlenek…. Přijme mě rodina po nadcházející blamáži ještě do svého středu, budu i nadále její hlavou??? Co děti, mám šanci zůstat jejich vzorem?? Nebo budu mít výsměšný pozdrav od „fekálisty“ z druhé strany vozu?
Jsem u stadionu. Nohy mi těžknou. Ještěže nemusím chytat…. Doplížím se do šatny. Je v ní velmi veselo…. Bohužel na můj účet… Soustředím se pouze na sebe a v tichosti se převlékám. Aby toho nebylo málo, řeší teď již bývalí kamarádi opět moji vznešnou myšlenku o rodinném přístavu. Nejvíce v tom vyniká Hraboš….. Jeho škoda, chtěl jsem mu tehdy tou zmínkou jen lehce naznačit jakou cestu životem si vybrat…… S tímhle přístupem ho čeká pouze nějaká odbarvená „kikina“, s obličejem zmalovaným ala mýval, u níž si může o přístavu nechat jen zdát. Při této myšlence se na chvíli na mé tváři dokonce objeví i náznak úsměvu……, ale čísi zmínka o obraně mě opět dostává do útlumu….. Je čas, musím už jít….
Je to tady, není kam couvnout. Parťákem mi bude Kraťas. Spoléhám na jeho klid a rozvahu. První střídání…. Zakopávám o modrou čáru, lehce mě obchází protihráč a při pokusu o nečekáný obrat se srážím s rozhodčím, přičemž ztrácím hokejku a dokonce i jednu rukavici. Trapas… Na střídačce se snažím uklidnit. Druhé střídání. Orientace na ledě – v p.deli, přihrávka – v p.deli, poziční hra – v p.deli…. Jediné, co není v p.deli, je stav zápasu, protože už vedeme 1:0. Nadále se trápím. Bezostyšně závidím spoluhráčům v útoku. Soupeřovi hráči si mě již oťukli a chodí spíše mojí stranou… Ani se jim nedivím… Zápas se mi neuvěřitelně vleče…. Kluci v útoku přidávají další branky (2:0, 3:0, 4:0) a já se vidím čím dál víc v p.deli. Prosazuje se i soupeř a to díky mé poměrně nešťastné teči…… Co dodat? Teď už se v p.deli nevidím, teď už tam jsem…. Kraťas mi v obranném pásmu raději neposílá žádný puk…. Co si budeme povídat, dělá dobře…. Vendy mi radí, kam si mám stoupnout….. Tak to už je i na mne moc…. Těším se domů…. Přístave….:-)
Konečně je konec zápasu. Tři body jsou doma (9:1). Přežil jsem, ale už nikdy více. Vážím si svých spoluhráčů z obrany.
Zůstávám v kabině poměrně dlouho. Stadion opouštím v doprovodu Hraboše a Peti. Odvážím Peťu domů a cestou jej prakticky nepouštím ke slovu. Zjevně ze mě spadla nervozita. Cestou zpět poslouchám zajímavý program v rádiu. Dozvídám se pro mě docela nové iformace a ihned je volám Hrabošovi, aby byl také v obraze. Přiznám se, že mě některé docela zaskočily. Ženy prý při ploužáku vlhnou a při sexu je dobré si představovat, že jste někdo jiný…. Zítra si jdu pro nějaký kostým….
Pá volové :-))
Komentáře (1)
Čekání se vyplatilo, krásný článek, Maro. Opět jsem se při čtení bavil. Ale trošku jsi mě vyděsil tou „kikinou“, takže od teď budu brát tvé dobře myšlené a cenné rady vážně…zvlášť, když máš tak kvalitní zdroj ve formě nejmenované rádiové stanice :)