Nečekaně/é vítězství

Opět po týdnu některým šťastlivcům pípla tolik očekávaná smska od našeho manažera Havlajdy s pozvánkou na další zápas BHHL. Tentokrát proti Predatorům, toho času druhému týmu průběžné tabulky. Ovšem místo nadšených potvrzení účasti chodily Havlajdovi samé omluvenky. Náš manažer je v podstatě klidný člověk, ale když se mu v krátkém sledu omluvila kompletní obrana, jeho domácnost se rázem proměnila ve výběh divoké šelmy. Markova žena, znalá této situace, posbírala potomky a raději se uklidila o patro níž ke svým rodičům, dokud Markovi nezaberou koňské dávky sedativ (Markův obvodní lékař si přivydělává i jako veterinář). Po několika záchvatech a mnoha výhružných telefonátech některým hráčům se Marek mohl spokojeně poklepat po rameni, opět se mu podařilo sehnat oněch potřebných 13 „kusů“. Pravda, v den utkání se ještě jednou objevila pěna u Havlajdových úst, když odřekl účast Peťa Vojanec, ale s tím se opravdu už nic dělat nedalo.

No nic, dost o Havlajdovi, pojďme k utkání. V kabině proběhla menší oslava Víťových narozenin, určení sestavy a obligátní vyjádření majitele Mary, že klidně zvládne hrát na třech postech zároveň. Všichni mu jeho vizi automaticky odkývali a šlo se na led. Dnes jsme nečekaně stihli i rozbruslení, což nebývá obvyklé. Letmý pohled na sestavu soupeře dával tušit, že některé jeho hlavní hvězdy chybí. Ale i tak bylo potřeba nepodcenit a hrát naplno (což nám upřímně moc nejde).

Začátek zápasu byl nemastný neslaný, na obou stranách spíše vládl chaoz a kloudnou kombinaci by případný náhodný divák hledal jen stěží. Postupem času jsme přece jen dokázali převzít iniciativu na naše hokejky a začali jsme se častěji dostávat na dostřel soupeřovy branky. Šancí přibývalo, ale bez gólového úspěchu. Naštěstí zvedl prapor ještě notně prášky omámený manažer Havlajda, který tak dlouho hledal, komu by přihrál… až vystřelil a trefil přesně k tyči. Každý z nás by projevil radost zvednutím rukou, třeba i nějakým výkřikem (přece jen se nám nestává často trefit zařízení a navíc překonat i brankáře), ale Marek ne. Místo očekávané oslavy sklopil hlavu, svěsil ramena a nechybělo mnoho a jel se omluvit soupeřovu golmanovi a celé střídačce Predátorů, že to takto nechtěl. V rychlém sledu se nám podařilo vstítit i další branku, kdy Macek akrobaticky v letu uklidil vyraženou střelu za záda bezmocného brankáře. Po první třetina tak svítilo na světelné tabuli příznivé skóre 2:0 v náš prospěch.

Do druhé třetiny jsme naštěstí vstoupili správnou nohou a po několika šancích jsme zvýšili vedení až na 5:0. Hrál se naprosto čistý hokej bez jedinného vyloučení v mírně ležérním tempu. Přece jen vánoční svátky nejsou ještě tak daleko a každý z nás vozí nějaké to kilo navíc. A je to znát. Teda kromě majitele Mary, který dle svých slov shodil na ideální váhu, navíc prý přeměnil tukové zásoby ve svalovou hmotu a opět udivoval svým bleskurychlým, vířivým, celoplošným pohybem. Dokonce i Dave, který si odpykával stop na jedno utkání a měl za úkol Maru natočit, měl problém stíhat a nakonec se ukázalo, že na všech záběrech jsou již jen Markovy záda.

Před třetí třetinou jsme si svorně řekli, že ikdyž máme vcelku uspokojivý náskok, není radno polevovat a ještě více se soustředit na precizní obranu. Jak jsme si řekli, tak jsme taky … neudělali a první minuty poslední části se nesly v režii Predátorů. Ti nás na několik minut zamkli v našem pásmu a jen díky Jarynovi a obětavé hře obránců jsme udrželi čisté konto. Když se zdálo, že jsme nejhorší přečkali, dvojice útočníků Predátorů vyšachovala naši obranu i golmana, 5:1. Krátce na to závar před naší brankou a … 5:2. Naštěstí jsme se vzpamatovali a opět začali předvádět něco, co se více podobalo hokeji a stav 5:2 uhájili až do konce utkání.

Nutno říct, že soupeř byl očividně oslaben a neměl svůj den. Ale to nám nemohlo zkazit radost z cenného vítězství. Po zápase ti mladší z nás (Mášenka a Žanek) ještě zůstali na ledě, patrně jim 45 minut zápasu nestačilo. Ale to je tím věkem, až dospějí, zmoudří. V kabině vládla klasicky uvolněná atmosféra až do doby, než Mášenka s Jarynem začali popisovat své zkušenosti z mnoha návštěv nudapláží. Začaly padat všelijaké výrazy a mnohdy bylo zapotřebí i encyklopedie ptactva, aby se člověk vůbec orientoval. Na přetřes přišel i v jiném příspěvku zmíněný Havlajdův přístav. Ukázalo se, že Havlajda chystá toto téma probrat do hloubky a následně vydat i knižně. Již dnes si sepisoval první předobjednávky. Šatna se postupně vyprazdňovala v přímé úměře s ubýváním pokrmů z Víťovi slavnostní tabule. Nakonec k velké radosti ledaře Libora vypadli i poslední opozdilci a všichni jsme se rozjeli do svých domovů.

Omlouvám se vám, byl jsem donucen Havlajdou skoro násilím napsat článek. Ale slibuju, že příště se už můžeme opět těšit na jeho vytříbený humor.

Hraboš

Komentáře (2)

1. Havlajda napsal:

   11.1.2012 (01:28)

   Krása, nádhera….. a jak jsi to měl rychle napsané. Já se s tím vždy crcám tři hodiny a pan spisovatel to střelí od pasu za dvacet minut. Je to prostě talent!
   Budu Tě muset nutit psát častěji, abych si užil tvůj vytříbený šprýmařský sloh.
   Zdeny, palec nahoru ;-)

2. Hrabos napsal:

   11.1.2012 (01:41)

   Maro, no jo, ty u toho sníš minimálně tři chody, koupeš se a kdo ví, co ještě ;) Ale příště a přespříště a přespřespříště a tak dál píšeš zas ty!