Konečně pořádnej „bufet“ :-))
Vloženo: 03.11.2011 | Kategorie: NovinkyPo posledním hladovém mači nás před zápasem s Vikingy konečně čekal raut velectěného pana majitele.
Komu by se zdálo, že už více než o hokeji píši o žvanci a soukromém životě svém případně svých milých spoluhráčů,…..ten má bohužel pravdu. Skutečnost je taková, že v mém věku už má člověk větší radost z neotřelých životních „pikošek“ oblíbených hokejových souputníků, klábosení v šatně o ničem(nebo o Švédovi) či pěkné „kabinové“ narozeninové oslavy spojené se zaplněním mlsného břicha, než čárek v kanadském bodování. U koho je to jinak, je divnej…… :-)
Tak jako dnes. Vendyho pohoštění bývá na vysoké úrovni, takže se všichni spoluhráči spíše než na mač těšili na pohlazní svých chuťových pohárků. Já osobně měl bohužel menší zdržení, jelikož jsem ještě uspokojoval touhy spojené s mým druhým koníčkem a posléze doma dával spát tu bandu, které se někdy laskavě říká děti. Díky špatnému načasování jsem však nejmenováný rybářský revír opouštěl poněkud později, než bylo plánováno a vzhledem k vysokému stavu vody i cestou s označením „varianta C“. Kdo někdy viděl ukázku z Velké Kunratické, kde se tlupa podivínů hrabe do nekonečné prudké stráně, udělá si zhruba obrázek o tom, jaký krpál noční krajinou mě čekal. K tomu všemu v „plné polní“, to jest cca 40kg na zádech. Připočteme-li navíc tmu tmoucí, jelikož baterka odešla bez slůvka omluvy do věčných lovišť, a lehce podmáčený terén, máme rovnici s velmi jasným výsledkem. Ano, cesta vzhůru pro mě byla skutečným očistcem, při kterém jsem neváhal použít všechny dostupné vulgární výrazy(však to znáte….. Helena, do Heleny, to je v Heleně, zaHeleněná baterka, já jsem ale Helena, zHeleněný nápad a při podivném pádu do tmy třikrát velmi hlasitě Heeeleeeenaaa, aby bylo všem nočním živočichům jasné, že to myslím vážně). Dovolím si tvrdit, že vola, který se s narvaným batohem na zádech, futrálem na pruty na rameně a nesvítící čelovkou v hubě škrábe v absolutní tmě do téměř pravoúhlého stoupání po čtyřech, tenhle revír ještě nezažil. Když jsem se konečně vypotácel na hranu onoho neuvěřitelně hlubokého údolí, měl jsem kšandu u nosu, oslintanou svinskou nefunkční baterku napůl strávenou v chřtánu, oči vypoulený jako sova, v nohách svalovou horečku a ruce zasviněné, jak kdybych si cestou budoval dvouložnicový zimní brloh…… O to opojněji jsem se cítil na vrcholu! Mít s sebou nějakou vlaječku, tak ji tam s chutí zapíchnu, protože jsem byl určitě první, kdo to tudy vylezl…. Euforii však záhy vystřídal lehký zmar, neboť při namátkové kontrole „materiálu“ jsem ke svému zděšení zjistil, že dole(v tom proklatém kaňonu) zůstaly zapomenuty dvě z mých rybářských propriet… Kdo si škodolibě myslí, že jsem alespoň na zlomek sekundy zauvažoval nad tím, že se pro ně vrátím, šeredně se mýlí. Hodil jsem pár Helen do temného údolí a s klidným srdcem se vydal směr auto….
Do kabiny jsem proto dorazil s mírným spožděním. K mému překvapení však byly mísy plné řízků, chlebíčků a zákusků prakticky netknuté, což přikládám Hrabošově přdnášce o chování profesionálního hráče před zápasem, kterou jsem však ke své lítosti z výše uvedeného důvodu nemohl absolvovat. Co jsem však stihnul, bylo hlášení sestavy, ve které dostal oslavenec vytoužené místo středního útočníka…. Když se to Vendy dozvěděl, zjihl jako dítě a dokonce mi připadalo, že se lehce chvěje.
Teď již krátce k samotnému zápasu. I když se Vikingové nachází na samém chvostu tabulky BHHL, neponechali jsme nic náhodě a do útkání vstoupili s taktikou lehkého „oťukávaní“. S přibývajícím časem se na naše hole začala vkrádat potřebná jistota, což se následně projevilo i na světelné tabuli. Po první třetině to bylo tuším 3:0 a i v dalším průběhu mače skóre utěšeně narůstalo. Bohužel si nepamatuji konkrétní střelce, ale hodně gólů dal rozhodně Dave, nějaký přidal Dave2 a mezi střelce se zapsali také Víťa, Radim, Oťas, Peťa Vojanec a tuším i Havlajda :-) V některých fázích jsme předvedli i pár solidních kombinací a Peťa v bráně kvalitních zákroků. K jeho smůle však nulu nakonec nevychytal…. Jeden z puků se mu za záda přece jen zatoulal…. Suma sumárum tedy 12:1.
Téměř všichni přijali výsledek s úsměvem na rtu, jen Vendy si pozval na kobereček svá dvě křídla(Dave a Dave2) a dlouze jim něco v koutku šatny vysvětloval. Soudě podle jeho poměrně agresivní gestikulace si myslím, že jim bylo důrazně připomenuto, kdo že to dnes slaví narozeniny a kolik měl naplánováno s jejich přispěním vstřelit branek…. Na jejich obranu bych jen zmínil, že Vendy přestal zhruba od poloviny mače bruslit a ke konci už měl i lehké záchvaty padoucnice. Jak sám následně usoudil, bylo to způsobeno jeho včerejším dárcovstvím krve, při kterém jako již tradičně překonal hranice lidského chápání a sestřičkám doslova načepoval tři půllitry „ze svého“.
Potom už se mohla naplno rozjet plánovaná žranice, na kterou narychlo přikvačeli i někteří hráči spřátelených Vlků s tím, že Carlos se o jejich návštěvě nesmí dozvědět, neboť prosazuje myšlenku, že nejlépší investice jsou „Vlčí dluhopisy“ a ne kus žvance.
Listopad je vůbec velice příjemný měsíc, neboť nás postupně čekají recepce Dava, Pokece a Tuňáka, čímž máme o zábavu na příští tři mače postaráno.
Co se týče příspěvků na Champéry začíná být manažer v lehké depresi, neboť zaplatil opět pouze jeden a čas se neúprosně krátí…. Všichni se však poctivě drží hesla „Slibem nezarmoutíš“….
Komentáře (2)
Maro, ještě, že ty články nečte tvoje žena, asi by pojala podezření, co máš s tou Helenou :) Jinak krásný článek, ikdyž jsi zapomněl popsat, jak jeden útočník bravurně a nebojácně zastoupil Peťu golmana. No jo, někomu nestačí sběr kanadských bodů, to umí kde kdo, ale jako útočník si připsat i úspěšný golmanský zákrok, to je kumšt :)
O.K., tak jen pro Tebe….. :-)´
Běží x-tá minuta druhé třetiny zápasu Devils vs Vikings…. Útočník domácích s číslem 18 přebírá puk ve svém obranném pásmu a se zdvihnutou hlavou se rozhlíží, koho by obšťastnil svojí přihrávkou… Koutkem oka zahlédne, jak se ve středním pásmu dává do pohybu spoluhráč s číslem 7 na zádech…. Není nač čekat, krátký švih a puk nabírá směr „dupající sedmička“…. Ale ouha, příhru vystihuje soupeřův hráč a těsně za kruhy se se škodolibým úsměvem napřahuje ke střele…. Hráči s číslem 18 probíhá před očima celý život…. Ani vteřinu nezaváhá a jde napravovat svoje zaváhání… Nelehá si však do tvrdé protivníkovy střely, ale k překvapení všech přítomných si rychle stoupá za svého vybrusleného brankáře… Rána… Gólman jde do rozkleku, aby pokryl dráhu střelcovy rány, ale kotouč mířící přesně do pravého horního vinglu však nezachytí… Útočník soupeře už má ruce v pohybu nahoru, z důvodu radosti z gólu, když se stane naprosto nečekaná věc…. Hráč s číslem 18 jistící svatyni za svým branařem prudce vymršťuje svoji pravou rukavici a s bravurou sobě vlastní vyráží puk mířící nezadržitelně do „šibenice“ mimo bránu…. Tak takhle se rodí legendy….. :-))