Debakl…..

Tak máme za sebou třetí kolo nového ročníku BHHL……

Rád bych napsal, že jsme hráli pěkný hokej a po krásných brankách jsme zaslouženě zvítězili, ale ……. První problémy se začaly rodit ve chvíli, kdy mi na „účastnické sms“ přicházelo velké množství negativních reakcí, ať už z důvodu dovolené, nemoci, zranění či domácích povinností. Původní plán, hrát na tradiční tři útoky a dvě obrany, tak vzal velmi rychle za své…… Doufal jsem tedy alespoň ve dvanáct účastníků…… Bohužel po Marově cyklokrosařské vložce (při jeho tradičním výběhu s kolem na hřbetě) ukončené skokem do neznáma a Hrabošově nudli u nosa podložené chrchlavou mluvou mi nezbývalo nic jiného, než se upnout k touze, odehrát zápas s Kings na minimálních deset kousků….. Jednoho z výše jmenovaých jsem prostě plánoval zlomit pro účast….. Se sebou samým jsem ještě nemohl počítat, neboť koleno stále pobolívalo a chůze nápadně připomínala Joffreye de Peyraca z mou ženou oblíbené Angeliky. (Jeden z mých potomků dokonce prohlásil, že nohu nějak divně poponáším :-))

U Hraboše jsem ani po desetiminutovém telefonním vyhrožování spojeném s žadoněním neuspěl….. Zbýval Mara….. Objevil se u mě před domem a hned mi ukazoval onu „na kost otevřenou nohu“, kterou držely pohromadě jen tři mašličky. Z mého pohledu, pohoda… Ne tak z Marova. Kdybych to zranění neviděl na vlastní oči, podle jeho následného popisu bych to šacoval nejméně na poslední fázi před amputací celé spodní končetiny. Náš pan majitel dlouze hovořil o téměř desetimetrovém volném pádu do neznáma, lámání betonového stavidla rybníka jediným úderem jeho holeně, stříkající krvi, nechutnému pohledu na abnormálně pevnou holení kost, rychlém sepnutí „sichrhajckou“, naložení dvou kol na jedno rameno a omdletého kamaráda na druhé, chvatném doběhu cca 12 kilometrů zbylé trasy a následném až sadistickém domácím ošetření. V tu chvíli mi došlo, že nepůjde ani on….. Když pak vše ukončil větou: „Z nás tří jsi na tom jednoznačně nejlépe ty….“, pochopil jsem, že jsem v p.deli…..

Nu což, nějak to dopadne….. Se snahou o pozitivní myšlenky jsem tedy zamířil k hale. Do šatny jsem se opravdu těšil, neboť naše silně erudované debaty o životních situacích jednotlivců, mi přinášejí nový pohled na mužský kolektiv. Za dveřmi šatny mě však čekalo nemilé překvapení. Kdo by taky předpokládalal, že banda postarších „chlupatých“ týpků, kteří se rádoby nazývají hokejisty, vyfasuje útulnou komůrku vyvedenou ve fialovo-rúžovo-světle zelených barvách, navíc ozdobenou plyšovým medvědopsem, knížkou o třech prasátkách a věčně veselou kočičkou „Hello Kitty“ usmívající se ze dveří směřujících k záchodu (ze kterých jakoby mimoděk zrovna vychází uvolněný Pokec a rovná si své mužství do upnutých o cca dvě čísla menších spoďárů). Tomu se říká kompletní destrukce veškerého mužství…. Přesto se všichni snažíme veselými historkami připravit svoji mysl na blížící se zápas. Ve chvíli, kdy do šatny elegantně vplouvá Švéd a následně odhaluje svoji „srst“, je však Hallo Kitty zpátky….:-)))

Ve zkratce k zápasu….. Králové se do nás hned od začátku zakousli jako pitbul a my jsme jim to svojí zbytečnou ustrašeností ještě usnadnili. Prvních sedm osm minut se hrálo prakticky jen u nás. Naštěstí to pro nás znamenalo jen jednogólovou ztrátu. Ke konci první třetiny jsme i my konečně vystrčili růžky, ale hráč s číslem 18 na zádech ve dvou tutovkách bohužel zklamal….. Po patnácti minutách tedy 0:1.

Druhá třetina měla být ozdobena naší snahou o obrat v zápase…. Bohužel jsme se hned v její úvodní minutě dopustili dvou fatálních chyb a tím se nám vidina dobrého výsledku vzdálila na míle daleko. Když o pár minut později snižoval Vašek již na 1:4, zdálo se, že se ještě přece jen o něco pokusíme, ale byla to jen labutí píseň. Útočníci se příliš málo zapojovali do hry ve svém obranném pásmu a přetížená obrana znovu dvakrát v rychlém sledu kapitulovala…. Bylo prakticky po zápase 1:6.

V poslední části jsme se již jen snažili neobdržet potupnou desítku. Po ledě jsme se však nadále pohybovali jako mátohy a kloudnou akci aby člověk pohledal. Naštěstí Králové také poněkud zvolnili, takže konečných 3:8 už pro žádného ze soupeřú nic zásadního neměnilo.

Dostali jsme pořádnou lekci a nutno podotknout, že zaslouženě. V podstatě jsme nic kloudného nepředvedli a o slušný výsledek se ani pořádně „neporvali“. V polovině zápasu už jsme se prakticky těšili na jeho konec. Soupeř hrál dobře a velmi jednoduše. Nám chyběl nápad a moment překvapení. Hra na dva útoky je pro některé z nás asi poněkud příliš…. Ano, chybělo hodně hráčů, ale přesto si myslím, že při maximálním nasazení a důslednější hře v obranném pásmu (týká se zejména útočníků) jsme mohli hrát s Kings vyrovnanou partii i v tomto složení a množství… Bohužel jsme však byli od začátku tak nějak připo.raní….

Doufejme, že se to v příštím mači zlepší, alespoň co se týče nasazení…..