MISTŘI!!!

Po dlouhých deseti dnech konečně nadešel čas rozhodujícího třetího finále BHHL mezi HC MBL Devils a HC CSKA.

Zhruba polovina z nás totiž vynechala první nedělní trénink a tak byla vyhranost kolektivu před závěrečnou bitvou přinejmenším jedním velkým otazníkem.

Na druhé straně manažer Havlajda(to jako já) nejenže absolvoval hokejový trénink, ale pojal přípravu skutečně zodpovědně a na víkend si naplánoval decentní výlet na kole v doprovodu svých ratolestí a rodiny pana majitele. Trasa byla naplánována s detailní přesností včetně občerstvovacích a vylučovacích zastávek. Mara nás provedl svojí oblíbenou lesní infrastrukturou a ještě nás přitom stačil informovat o bájích a pověstech spojených s okolní krajinou. Zastavili jsme tak kupříkladu u mraveniště Ferdy mravence (někteří zpitomnělí jedinci ho dokonce zahlédli), podrželi pietní minutu ticha u hrobu posledního vlka zastřeleného v těchto lesích někdy kolem roku 1840 (prý to bylo zrovna ve chvíli, kdy se převlékal za babičku a chystal na Karkulku oblíbenou habaďůru) a nakonec se dozvěděli, že cesta po které se pohybujeme (včetně okolního lesa kam jen oko dohlédne) patří Marově pánu „otčímovi“. Teprve teď si plně uvědomuji, že jsme drandili po Marových potencionálních hvozdech….. A nejen drandili…. Vzhledem k tomu, že pan majitel jako jediný z nás aplikoval nacvakávací botky na kolo, upozorňoval jsem dlouho dopředu houf svých potomků na to, že si určo užijeme legraci v podobě strejdova pádu při některé z plánovaných zastávek. Zvědavé děti neustále vyzvídaly, kdy že už přijde mnou zmiňovaný velmi humorný okamžik, aby se těsně za polovinou naprogramované trasy konečně dočkaly. Bylo to na takovém menším rozcestí, kde chtěl pan Balej znovu zcela odhalit svůj neomylný navigační talent a krátkým úsečným povelem naznačit další směr naší jízdy….. Co o to, směr ještě udal, ale zároveň si všiml chybně odbočující skupinky……. To se mu však následně stalo osudným. Role vůdce, která mu byla předurčena, ho totiž donutila okamžitě jednat….. Jeho plán byl velmi prostý……. Lehce přibrzdí své „letící“ kolo, okřikne chybující spolucyklisty a následně prudkým šlápnutím nám všem ukáže. kdo je tady Contador….. Vše vycházelo dle jeho myšlenkového pochodu až do okamžiku, kdy měl následovat již zmiňovaný svižný rozjezd. Snad jeho kolo nepojalo obrovské množství energie vyprodukované Marovými končetinami, snad se mu před kolo zatoulal duch onoho posledního vlka…… Zkrátka a dobře, mistrovy nohy se jaksi zasekly, oči roztáhly zornice do nebývalé velikosti, ústa vydala nedefinovatelné heknutí a Contador si „hajnul na bok“…… Z úst rozesmátých dětí jsem pak jen zaslechl sborové: “ No konečně…..“ Následně se ke mně ještě přitočil můj prostřední a hlásí: „Vůbec se mi na kolo nechtělo, ale se strejdou je děsná sranda…“ Nakonec však došlo i na něj, neboť těsně před Marovou vískou píchnul…..

Z toho plyne ponaučení, že kdo se směje Marovi, spláče dříve či později nad výdělkem :-)

Čas však neúprosně pádil a víkend se nachýlil ke svému vyvrcholení. Vzhledem k tomu, že domů jsem dorazil až těsně před sedmou hodinou večerní, nebylo ani příliš času přemýšlet nad blížícím se hokejovým mačem. Až vstup do nezvykle tiché kabiny mě vrátil do reality. Tak dneska se to konečně rozsekne…… Po velmi dlouhé sezóně, kdy někteří z nás bojovali na třech frontách, přichází poslední zápas. Ať už dopadne jakkoliv, můžeme směle hovořit o úspěchu, ale……. V Bíteši jsme si nechali první místo uniknout doslova mezi prsty a byla by proto škoda nevyužít alespoň druhou šanci. Zvláště pak po tom, jak dramaticky jsme se prokousávali pavoukem play-off. Vždyť prakticky v každé sérii jsme byli na pokraji vyřazení a ještě teď mám v živé paměti vzpomínku na třetí zápas Devils vs Farma, ve kterém jsme v závěrečné třetině prohrávali 2:5! Úkol byl proto jasný! Dokončit tuto skvělou jízdu na prvním místě!

Úvodní rozbruslení na obou stranách ledové plochy nevybočovalo z normálu a vzbuzovalo tak dojem, že se jedná o standardní zápas základní části. Hned prvních pár vteřin mače však naznačilo, že to bude velmi defenzívně zaměřená podívaná. Hvězdy obou týmů si užívaly zvýšenou pozornost soupeřových hráčů, což se zákonitě projevilo na celkovém herním projevu obou finalistů. Hlavním mottem tak bylo: „Opatrně, opatrně, opatrně!“. To se samozřejmě odrazilo i na číselné kombinaci svítící na konci první patnáctiminutovky na světelné tabuli (0:0).

Druhá třetina věrně kopírovala tu první až do chvíle, kdy si Hraboš elegantně projel celým hřištěm a s nečekanou samozřejmostí zavěsil (1:0). Bylo nám trošku příjemněji, ale stále to bylo jen o gól…… Když si však náš kapitán podobnou akcičku za pár minutek zopakoval a naložil s ní podobně jako v prvním případě (2:0), začalo to na střídačce žít. Soupeř se však v žádném případě nevzdával a snažil se něco s nepříznivým vývojem zápasu udělat. Proti byla však naše kvalitní defenzíva v čele s bezchybným Bozďou. Když už se zdálo, že si dvoubrankový náskok pohlídáme až do druhé přestávky, přišel rychlý brejk dvojice Peťa Vojanec – Dave a druhý jmenovaný nám dal pro poslední část hry luxusní bonus – tříbrankový náskok (3:0)!

Patnáct minut k titulu vypadá velmi blízko, ale může to být také pěkně daleko! To jsme si všichni plně uvědomovali a dál proto urputně pokrývali nejnebezpečnějšího hráče soupeře. Když se však v síti CSKA zatřepetal Tuňákův nenápadný padající list (4:0), začala naše koncentrace pozvolna opadávat. První trest v podobě snížení na 1:4 jsme ještě nebrali příliš vážně, ale druhý puk za Bozďovými zády (2:4) už nám nasadil brouka do hlavy. Najednou jsme začali zbytečně panikařit, což se projevovalo bezhlavým zbavováním se puků a komplikovanou rozehrávkou. Čas se najednou neuvěřitelně vlekl a každá uběhlá sekunda byla  naší střídačkou kvitována s povděkem.

Dvě a půl minuty do konce. Soupeř se neustále tlačí do našeho obranného pásma….. Po ledě se pohybují dvojičky hráčů…… Puk se nám stále nedaří dostat ven ze třetiny….. Jedna z dvojiček „plejerů“ se do sebe pouští poněkud ostřeji a oba hříšníci míří za katr…. Dvě minuty do konce…… Oddychový čas soupeře…… Po jeho ukončení zůstává klec CSKA prázdná….. Drama vrcholí…. Hráči v černém bojují na doraz……. Puky nahazujeme do středního pásma a necháváme soupeře tvořit……. Hraboš útočí na hattrick, ale těsně míjí prázdnou bránu….. Minuta do konce…… Střídačka Ďáblů stojí jako jeden muž…….. Teď už to vypadá dobře…… Titul se blíží….. Posledních pár sekund…….. A ruce hráčů v černém, hráčů MBL Devils, letí nahoru…… Už je to jasné!!! Po dvou letech jsme opět mistři!!!!

Díky všem!!! V pátek to důkladně oslavíme, případně se zboříme :-)

Těším se na Vás na tradičním startu u Mamuta!!!

Fotky z 3. finále