Přežili jsme….

Čtvrtek 28.4.2011, takový obyčejný den……. I když…….. Pro pár bláznů, kteří se honí za černým nesmyslem, to je druhý termín finále BHHL 2010/20111, HC MBL Devils vs HC CSKA.

Je ráno, žena v práci, jeden potomek ve škole, druhý ve školce a třetí…….. S tím právě hraji hru podobnou „Člověče nezlob se!“. Synáček tradičně podvádí a lítá s figurkami po place jak smyslů zbavený. Než se naději má svoji modrou šlechtu kompletně našlapanou v „domku“, zatímco z mojí žluté „lůzy“ se tam krčí s bídou jedna. Když si uvědomí, že zvítězil, povytáhne lehce obočí a konejšivým hlasem povídá: „Nebuď smutnej tatí, třeba ještě někdy vyhraješ……“.

A to je právě ono! Možná….., někdy……, snad…….. Sedí to přesně i na nás, Ďábly z MBL. Těžce jsme prokousali do finále a teď, krůček od vyřazení, si uvědomujeme ten prostý fakt. Jsme hrozně blízko a zároveň strašně daleko. Vím, jsme jen amatéři, které hokej neživý a musí za něj ještě platit :-)….. Přesto se celý rok honíme za něčím, co má pro nás určitou cenu a co není zase tak jednoduché získat. Jsme těsně před prahem opojné chuti z vítězství a tady si musíme položit tu otázku: „Dokážeme to?“. A když ne dnes, tak kdy? Jsme přece jen z větší části skupinka postarších pardálů a mládí nám dost výrazně šlape na paty. Není náhodou zrovna teď ta příhodná chvíle urvat to ještě jednou pro sebe, pro tu partu, pro ten bleděmodrý organismus……

Den uteče jako voda a nastává čas zápasu. Vyzvednu Bozďu, který jeví známky „mírné“ nervozity. Pokouším se ho proto oslovit povzbudivou větou: „Klid, uklidni se….., dneska to bude hlavně na Tobě…..!“. Odpovědi se nedočkám, Jaroušek upadá do stavu podobného umělému spánku a z něj jen občas vykřikuje úsečné věty: „Zase nájezdy…… Já nechci žádný nájezdy….. Mami, zase na mě někdo jede….“. Nechávám tedy našeho brankáře se soustředit a již vyhlížím pozvolna se blížící hokejovou halu.

Do šatny vstupuji jako třetí hráč, což se mi ještě v životě nestalo. To ticho, toho místa…… Jsem z toho poněkud překvapený a tak poněkud těkám. S nepřítomným výrazem vstupuje i Bozďa. Stále ještě mumlá něco o nájezdech…. Šatna se pozvolna plní….. Klid a pohoda odchází, když Nevča přichází….. Je ho opět plná šatna. Obligátní „Čau buzny“, rychle na svoje místo a tam co nejrychleji stáhnout kalhoty, aby nám mohl opět ukazovat tu svoji fotogenickou zadnici, která se prý jednou málem objevila na hlavní stránce časopisu, vydávaného odpůrci Evropské unie. Když mu navíc přikvačí jeho věčný cíl vtípků Švéd, není kam se schovat……

V té chvíli už je mezi námi i nehrající pan majitel a s ním i hokejová taška s druhou sadou dresů MBL. Ano, do odvety půjdeme v černém! Dlouho jsme v nich nehráli, takže jsme chvíli jako „módedámy“. Nakonec si je však všichni oblečeme správně a jdeme vstříc ledové ploše.

Přichází smíšené pocity a nenápadně se vkrádá dlouho odpuzovaná myšlenka. Oni můžou, my musíme!

Zápas začíná…..

Hra se opatrně přelévá ze strany na stranu……

Nikdo nechce udělat chybu……

Bozďa chytá spolehlivě……

Tošnar nám opět dělá velké problémy…..

Přesto se ujímáme vedení 1:0!

Jsme na dobré cestě…….

Tošnar srovnává na 1:1……

Ta cesta je stále velmi trnitá…..

Dostáváme se do mírného tlaku, který však nedokážeme proměnit v kýžené branky v soupeřově síti.

Všichni jsme jako na trní…..

Čas pozvolna plyne……

Na střídačce nás povzbuzují nehrající spoluhráči Macek, Pokec, Mara a Kraťas se synátorem.

Po vcelku nezáživné pasáži dáváme druhou a za chvíli i třetí branku…..3:1!

Radujeme se jako malí kluci…….

Bohužel né dlouho :-(

Tošnar nejdříve sníží na 3:2, aby následně Tošnar vyrovnal na 3:3……

Stačilo mu na to cca 30 sekund…..

Jsme v depréééézi!

Dalších cca sedm minut se probíráme z těžkého K.O.

Naše hra ztratila nasazení, bojovnost a systém!

…a Tošnar stále nemá dost……

Bozďa válí!

Drží nás i naše ztracené sebevědomí stále nad vodou!

Pět minut do konce…..

Konečně jsme začali zase něco hrát……

Na nájezdy se nám moc nechce……

….a Bozďovi už vůbec ne……

Tři minuty do konce…..

Drama vrcholí…….

Dočkáme se dalších samostatných nájezdů?

Víťa, Dave a Peťa Vojanec v útočném pásmu……

Roztáčejí svůj kolotoč……

Pokolikáté už dnes………

Puk se dostává před bránu….. a zde jej s šikovností sobě vlastní přebírá Peťa Vojanec…..

Střídačka se nervózně zvedá……..

Peťa si zády k bráně  přehazuje kotouč z forhendu do bekhendu……., ještě ho trošku potahuje………, zatím co gólman za ním se snaží kopírovat jeho pohyb…… Peťa cukne ještě kousek a branař už začíná tušit, že bude asi krátký….. Střídačka už stojí v pozoru jako jeden muž….. Ještě zlomek vteřiny napětí…… a konečně přichází pokus o zakončení……. Puk střelci zcela nesedá…….., ale přesto………. končí v síti!!!!!!! Góóóóóóóóĺ……. Peťa Vojanec dává góóóóóóóĺ!!! Hráčská lavice doslova pulzuje nadšením! Dvě a půl minuty do konce a vedeme 4:3!

Teď už jen nevyrobit zbytečnou chybu a uhrát potřebné vítězství až do závěrečné sirény. CSKA se naši pasivitou dostává do tlaku….. Ale my máme Bozďu! Ještě dvakrát nás podrží a při závěrečné hře soupeře bez brankáře si odpočítáme poslední sekundy zápasu. Siréna, je dobojováno! Vynutili jsme si rozhodující mač!

Ač bych zde ještě mohl a měl rozvést závěrečné hodnocení, nechám to na zítra na vás ostatní, jelikož jdu spáááááát!

MBL zdar a spisovatelům třikrát sláva!