Matchball v pr…
Vloženo: 06.04.2011 | Kategorie: ZápasyV prvé řadě se omlouvám, ale Havlajda dnes odmítl článek napsat, tak se musíte spokojit jen se suchými daty z dnešního druhého čtvrtfinálového zápasu proti HC Farma. Bohužel mi moc nefunguje krátkodobá paměť, takže ani ty suché data bych, být vámi, neočekával.
Jak začít… Asi hlavní událostí dne nebyl samotný zápas, jak by nezúčastněný mohl domnívat, ale ohlášená oslava životního jubilea našeho spoluhráče Petra zvaného Švéd. Většina z nás v očekávání velkolepé hostiny minimálně dva dny odmítala jakákoliv, ať sebelepší jídla, protože nám bylo jasné, že nás nečeká nic horšího než vytříbené pochutiny typu lahodných paštik z Francie, švýcarské sýry, maďarských klobás a podobně. Ti horlivější si preventivně zašli i na výplach žaludku. Když jsem se během dneška dověděl, že Švéd se ze zápasu omluvil pro údajnou nemoc, měl jsem po náladě. O to větší překvapení (samozřejmě příjemné) bylo, když u dveří do šatny stál oslavenec osobně a co víc, kam jsme se v šatně podívali, všude byla nějaká ta laskomina. Vynechal jsem, že než jsem na hokejové haly dorazil, vyzvedával jsem našeho gólmana Petříka v jeho nové rezidenci na Kamechách… do teď nechápu, proč si vybral tak otřesnou lokalitu a stále věřím, že si to rozmyslí a odstěhuje se někam…daleko.
Zpět k zápasu…tedy zatím do šatny. Zatímco probíhaly gratulace Švédovi a pečlivě nacvičené scénky na oslavu této pro tým významné osoby, někteří se jali dohadovat, kolik že to Petrovi vlastně je roků. Padali čísla od 22 až do 54, ale kdo byl svým tipem nejblíže jsme se nedověděli. Musím Petra pochválit, hostina, kterou nám připravil, byla opravdu výborná a většina z nás díky ní zapomněla na nějaký zápas. Proto v čas nástupu na led byla více jak polovina týmu ještě v civilním oblečení s tlačenkou v ruce. Jako poslední opět dorazil náš pan majitel, který místo navlékání do výstroje si přisunul lavici až ke stolu a dal se do hodování. Švéd speciálně pro něj připravil separátní krabici s těmi nejvytříbenějšímu poživatinami – foto dodám později.
No a konečně k zápasu samotnému. Jelikož jsme první zápas čtvrtfinále vyhráli, měli jsme dnes šanci tuto sérii ukončit a po dvou chudých letech konečně postoupit do boje o finále. První zápas nám ukázal, že soupeř – HC Farma – není protivníkem vůbec lehkým a pokud chceme pomýšlet na vítězství, musíme dát do utkání všechno.
Do zápasu jsme vkročili opravdu aktivně a dojem z naší hry byl mnohem lepší než v minulém klání. Ale i soupeř ukazoval, proč skončil jen těsně pod 1.místem v základní části. Útoky se přelévaly z jedné strany na druhou a žádný tým neměl vyloženou převahu. První branku jsme bohužel obdrželi my, ale naštěstí jsme na ni dokázali reagovat, kdy Graf ujel obráncům protivníka a beckendovým blafákem zavěsil. Kdo by čekal, že nás branka nabudí, byl zklamán. V duchu většiny posledních zápasů jsme přestali bruslit a více ze hry měli farmáři. To se bohužel projevilo pukem v síti Petříkové branky. I my jsme se dostali do několika slibných šancí, ale jak řekl po zápase Petřík: „My z brankové příležitosti většinou uděláme nebrankovou…“. A bylo hůř, soupeř zvýšil svůj náskok na 3:1 a začalo to s námi vypadat ještě …bleději… než předtím.
Nebylo zbytí a nastal čas na stažení sestavy na 2 útoky. V oddechovém čase jsem vyslovil tuto myšlenku a aniž bych stačil vyslovit jména „šťastlivců“, minimálně 8 z 13 hráčů se přihlásilo, že budou sedět. Každý měl jiný důvod, proč právě on by neměl dál hrát. Třída mediků by z nás měla velkou radost, protože takovou koncentraci roztodivných nemocí a zranění na jednom místě by těžko pohledali. Zaslechl jsem něco o zápalu plic, otevřené zlomenině obou dolních končetin, totálním psychickém vyčerpání a dokonce i o zánětu vaječníků… Jediný, kdo se aktivně sám přihlásil, že chce hrát, byl Mara. Ten dokonce navrhl, že klidně bude hrát v obou útocích a pokud by některý z beků nestíhal, může zaskočit i v obraně. Nakonec jsme ony dva útoky dali dohromady a snaha o kýžené vyrovnání mohla začít. Celkem rychle se nám díky pohotovému Oťasovi podařilo přece jen snížit skóre na rozdíl jediné branky. Jenže pak přišli komplikace v podobě vyloučení na naší straně. I přesto jsme se pokusili o nemožné a … vyplatilo se. Na světelné tabuli svítil čas cca 14:30, když Graf dostal milimetrovou nahrávku od jednoho z našich beků a mířil osamocen na branku soupeře. Než stačil zakončil, byl zahákován protihráčem a poroučel se k ledu. Chvíle napětí…faul to byl, to bylo jasné asi každému, ale nařídí rozhodčí trestné střílení? Sudí píská a zkříženými rukami nad hlavou signalizuje, to co jsme si přáli – Graf pojede těsně před koncem utkání penaltu. Dnes už jednou brankáře Farmy obelstil. Graf se pomalu rozjíždí, před modrou přece jen zrychlil …všichni čekáme blafák …ale Graf střílí mezi nohy brankáře…a puk konči … na betonech gólmana. Střídačka Farmy vybuchne radostí. Zbývající půl minutu si už zkušeně pohlídají a mohou se radovat nejen z vyrovnání série a vynucení si třetího rozhodujícího utkání, ale i z historicky prvního vítězství nad námi.
Musím uznat, že HC Farma si výhru zasloužila, hráli aktivní hokej, více bruslili a měli i přesnější mušku. Ta nám bohužel poslední dobou selhává a ani nasazení nás všech není takové, jaké by bylo hodné zápasům play-off.
Po utkání bylo v naší kabině nezvykle ticho. Ne, že bychom byli z výkonu tak deprimovaní (to byl klasicky jen Havlajda, který se neustále vyptával, zda někdo z nás nemá známého psychologa…), ale při zápase nám očividně vyhládlo, takže jsme se hromadně vrhli na Švédovy obložené mísy a zákusky.
No nic, v pondělí nás čeká další zápas a všichni si musíme uvědomit, že může být pro letošní sezónu i poslední. Ale věřím, že nebude…. ;)
Komentáře (2)
Like ;o) jen malá opravicka. První Grafuv gól byl na 1:0 pro nás. Teda myslim?!
Tak tomuhle já říkám kvalitní reportáž. Jen tak dál Zděňku, jen tak dál :-)