Vítězství?!

Je zhruba hodinku po zápase Devils vs Ravens a já tak nějak nevím co psát….

Dnešek měl být o zvednutí sebevědomí, o nalezení ztracené cesty, o opětovném semknutí nás všech, kteří za Ďábly hrajeme… Výsledek? Těžce protrpěné vítězství, které ani zdaleka nemůže být náplastí na námi předvedenou hru. Ano, není to otázka jen tohoto zápasu, ale spíše posledních týdnů, ve kterých se z našeho herního projevu zcela vytratila jiskra, elán a dokonce i ochota udělat něco navíc…. Proto se s blížícím play-off stále častěji vkrádá vzpomínka na předešlé dva ročníky.

Kam se ztratilo to vzájemné propojení nás všech? Kde je zarputilost, s kterou jsme dokázali vyhrávat i nepovedené zápasy? Vím, hrajeme všichni hokej na více frontách a na všech se momentálně finišuje, ale přesto, pojďme do toho dát zase kousek srdce a ochoty bít se za ten bleděmodrý dres! Vždyť hokejový um není jedinou částí úspěšného výsledku…. Pokud se do hry promítne odhodlání a touha nás všech  táhnout za jeden provaz, a to zejména ve chvílích kdy se nedaří, je to první „vlaštovka“ pro návrat lepších zítřků.

Určitě si říkáte, co to tady ten Havlajda zase kecá, ale…… Berte to jako krátké zamyšlení jednoho „sebemrskače“ z vašich řad….:-)

K dnešnímu utkání jako obvykle ve zkratce.

Do šatny se trousíme jako švábi na pivo a dvě minuty před začátkem ledu ještě většina z nás vypadá jako na čajovém dýchánku. Pohodička…..žádný stres……času dost. Možná i to je důvod, proč úvod zápasu zahajujeme na deset lidí i když máme hrát na třináct. Bohužel tomu odpovídá i hra :-( Katastrofa, je v tomto případě jen lehkým náznakem toho, co na ledě předvádíme. Základní dovednosti jako je bruslení, přihrávka či střelba, zůstávají bezpečně uloženy kdesi mimo naš hokejové chápání…. Po opravdu smutném až frustrujícím výkonu končí první patnáctiminutovka 1:2 z našeho pohledu. V krátké pauze mezi třetinami není do řeči ani Hrabošovi, takže se nejčastějí objevují krátké útržkovité výrazy odvozené od slov jako jsou nevolnost, lehká žena, ženské pohlaví, mužské pohlaví, intimní styk, sedací sval či označení lidí s nižším IQ…..

Co se týče druhé části, mírný optimismus přináší příchod Víti, který tak konečně naši sestavu doplňuje na plánovaných třináct kusů. Řady se začínají srovnávat a alespoň na střídačce přestává panovat počáteční chaos. Bohužel naše  hra se nijak výrazně nemění, takže šťavnatých výrazů a přirovnání nápadně přibývá. Přiznám se, že průběžný stav po dvou třetinách si zcela přesně nevybavuji, ale bylo to tuším 2:2. V přestávce nám definitivně vyschl pramen vulgárních výrazů, takže většina mužstva mlčí, posmrkuje nebo pláče…..

Kdo by očekával, že třetí třetina přinese ódu na hokej, musel být notně zklamán. Jen soupeři postupně došly síly a po dvou rychlých brankách ve jeho síti se pomyslná  miska vah přiklonila na naši stranu a až do konceut utkání  tam zůstala. Konečný výsledek 7:3 pro nás. Bohužel na jásot to zrovna není…. i když tři body jsou tři body…

Asi nejtrefnějším shrnutím dnešního mače je samotný nadpis článku……

P.S.: Všem, kteří očekávali veselé povídání z Havlajdovic dvora, případně zajímavé hlasy z kabiny, se tímto omlouvám. Po tom, co dnes většina z nás předvedla na mě padla „lehká“ chmura. A když si ještě k tomu všemu vybavím ten produkt s tou osmnáctkou na naší straně…..

Doufám, že jsem se nikoho nedotkl a zároveň věřím, že na ledě zase  brzy uvidím ten bleděmodrý tým, který nosím „zaháčkovaný“ na levé straně svého hrudního koše!