Z deníčku „hokejisty“ aneb Devils vs VSK

Milý deníčku,

 je právě čtvrtek 17.2.2011 a Ďáblové dnes hrají další zápas BHHL. Bude to proti týmu VSK Technika „C“.

Protože mi to poslední dobou moc nejde, nevyhlížím zápas příliš optimisticky. Navíc se mi dnes stalo pár poněkud nevšedních věcí. Již ráno v koupelně jsem se při pohledu do zrcadla tak lekl, že jsem je reflexním obranným úderem  rozbil. Ze dveří jsem vykročil levou nohou a aby toho nebylo málo, celou cestu do obchodu se mi pod nohy pletla jakási vlezlá černá kočka. Měl jsem podezření, že je nemocná, neboť mi neustále chodila přes cestu tam a zpět. Chtěl jsem se jí zbavit a proto jsem nalepen na zeď začal podcházet žebříky fasádníků ze zateplovací firmy, kteří „sámošku“ zkrášlují. Při tom jsem bohužel šlápl asi na pět kanálů…..

Celý zbytek dne je jako z partesu. Navštívím s dětmi dětského zubaře, přičemž z banální kontroly chrupu se vyklube trhání problémové čtyřky u prostředního potomka. Vzhledem k jeho nepříliš kladnému vztahu k veškeré lékařské technice a zejména jehlám, lehce vrávorám a v ordinaci připravuji zubařku na nejhorší možný scénář. Už její uvodní věta „Ty náš malý hrdino…“, nepadá zrovna na úrodnou půdu, zvláště ve chvíli, kdy sestra okatě chystá tišící injekci. S mírně depresivním tónem v hlase upozorňuji vystudovanou zdravotnici, že ji gumové rukavice, které si zrovna navléká, možná nebudou v blížícím se okamžiku dostatečně chránit…. Přijímá moji poznámku s chápavým úsměvem, což mě jen utvrzuje v doměnce, že si plně neuvědomuje, jaký produkt má právě v křesle. Nastává první fáze aktu trhání. Je to namázání místa vpichu jehly znecitlivující mastičkou. Přichází první komplikace, synátor nemíní otevřít ústa a zubařka s mastí na prstu v tu chvíli vypadá poněkud bezradně. Snažím se do toho vložit trošku po chlapsky a lehce zvýším hlas…… Jediný kdo se však leká je sestra a následný vyčítavý pohled lékařky mě nutí stáhnout se zpátky do pozadí. Následuje další fáze přemlouvání…… Lehce vytočený začínám slibovat úder otevřenou dlaní do oblasti temene hlavy, lidově zvaný facka. Tato strategie viditelně zabrala a syn za tichého vzlyknutí otvírá ústa. Po jednom máznutí se jeho pusa s hlasitým klapnutím opět zavírá. Do hry vstupuje hlavní hrdinka, injekce. Jestliže do teď to bylo těžké, nyní začíná boj s větrnými mlýny. Já i lekářka vytahujeme z rukávu téměř všechny své trumfy, ale prozatím marně. Začínám tedy slibovat…. Malý vyděrač po několika konkrétních nabídkách souhlasí a my se konečně dočkáme komletního provedení zákroku.

Následné objíždění téměř všech brněnských hračkářství z důvodů shánění jedné konkrétní hračky u mě vyvolává lehký pocit beznaděje. Nakonec jsme přece jen úspěšní a já se kolem čtvrté hodiny odpolední vracím i s dětmi domů.

Naivní pocit klidného předzápasového času ruší zvonění u dveří. Syn manželčiny velmi dobré kamarádky nastupuje v nové funkci finančního poradce a moje drahá polovička, v blíže nespecifikované chvíli, přislíbila přítelkyni, že se zrovna na nás může její synátor trošku zaškolit….. Okamžitě se dávám na pozvolný ústup,leč ruka trhu, potažmo „finančníka“, mě s prosíkem vtahuje do bludného kruhu grafů, čísel, výnosů a zisků….. Vzhledem k tomu, že to není první agitace podobného typu, upadám do hluboké letargie. Následující přednáška mě utvrzuje v tom, že umřu nemocný, chudý a pod mostem….

Když finančník odejde, nezapomenu manželce vřele poděkovat za příjemně strávenou dvouhodinovku.

Čas zápasu se mezitím neúprosně přiblížil. Beru věci a vyrážím pro Peťu. Parkuji na oblíbeném místě a spěchám na „Čuňákův“ narozeninový raut. Vidina jídla a pití zdarma dnes zaplnila kabinu s notným předstihem. Tím se změnil celý zasedací pořádek, neboť každý chce být co nejblíže u plného stolu. Snad i z toho důvodu si mě na druhém konci šatny bere Hraboš neustále do úst. Po dnešní zubařské anabázi však zůstávám ledově klidný a přezdívku „Kopyto“ přijímám s decentním úsměvem.

Po klasickém rozbruslení, kdy nikdo nebruslí a jen pár lidí si vystřelí, začíná zápas. Uklidňuji se tím, že hrát s Hrabošem v jednom útoku je radost a když na to přijde, vystačí si klidně sám. To dokazuje hned při druhém střídání, kdy dá s lehkostí sobě vlastní dva góly a jde nezadýchán střídat. Naproti tomu já jsem hodně zadýchán, puk jsem prakticky nepotkal a mám pocity přinejmenším smíšené. Co se děje dál, mě definitivně utvrzuje v myšlence, pověsit brusle a hlavně hokejku v garáži na hřebík…. Igin a hlavně Hraboš mi připravují jednu tutovku za druhou a já jsem jako tradičně úplně marný. Zhruba sedmkrát sám mezi kruhy a z toho jen dvě střely mezi tyče…… Cca pět nájezdů dva až tři na jednoho končí v 99% procentech případů u mě a střela to většinou není….. Prostě marnost nad marnost.

Naštěstí ostatní spoluhráči jsou kvalitou o třídu výš, a tak i přes mírné polevení za stavu 5:0 se nakonec dobereme k vítězství 8:3.

Zápas má drobnou dohru na chodbách u šaten, kdy Švéd za nás za všechny lehce zatřese s idiotem s číslem jedna v soupeřově týmu. Ten nás za zápas svými zákeřnostmi postupně vytočí téměř všechny, takže bylo jen otázkou, kdo z nás mu to řekne z očí do očí.

Závěr bych shrnul jednou krátkou větou. Tři body z dnešního zápasu potěší, ale „Kopyto“ má hlavu v „pejru“…..

Tak zase příště, můj milý deníčku :-)