Konečně za tři body!!!
Vloženo: 10.02.2011 | Kategorie: NovinkyPo téměř tři týdny dlouhé odmlce, nastoupil tým HC MBL Devils opět v BHHL. Soupeřem nám bylo mužstvo HC Bulls.
Po několika nelichotivých výsledcích předchozích zápasů se vedení týmu Ďáblů rozhodlo, sáhnout k preventivním opatřením, a tak přehozením několika zápasů v BHHL vznikla v sezóně první poněkud delší pauza, která byla plánovitě využita k zvýšení kondice, sebevědomí a morálky mužstva. Zatímco generalita odjela za klubové peníze řešit nastalou situaci do českého Aspenu, řadoví hráči „vyfasovali fárplán“podle kterého na sobě měli v době přestávky intenzivně pracovat. Někteří „nevolníci“ tak kupříkladu asistovali na jatkách, jiní odjeli razit tunel Blanka a ti šťastnější pracovali zdarma ve firmě Balej a synové jako „holky pro všechno“.
Zápas proti Bulls tak měl ukázat, jestli to byla cesta správným směrem. Přiznám se, že já jako manažer jsem cítil povinnost na sobě zapracovat poněkud více, abych i nadále zůstal jedním z oblíbenců našeho pana majitele Mary a samozřejmě i našeho kapitána Hraboše. Proto jsem dnes, v den zápasu, poněkud zpitomělý dotekem hřejivého slunce přes okno kuchyně (opřený o radiátor) usoudil, že by nebylo špatné, protáhnout ztuhlé tělo nějakou zajímavou aktivitou na našem dvorku za domem. Vzal jsem ssebou své tři ratolesti(před nikým jiným už machrovat nemůžu) a jal se jim ukazovat, jak že se ten sport dnes vlastně dělá. Bohužel jsem však zapomněl, že mám i dceru, takže jako jakási forma rozcvičení mě čekal hopsavý pohyb nakresleným panákem na zemi. Nikdy bych nevěřil, jak dokáže neustále skákání člověka vyčerpat a sebepoškodit, obzvláště ve chvíli, kdy ukazuje variantu po jedné noze se zavřenýma očima.
Po této nemilé epizodě jsem tedy raději zabrousil na notu mi známou a do kolébky mi danou, tedy práci s hokejovou holí a posléze i s kopacím míčem. Dětem jsem rozdal jejich hokejky a sám začal dělat machra, jak se to má správně provozovat. Nešlo si nevšimnout, že mě mí drazí potomci hltají pohledem a proto jsem mírně zpychl a po hře dva na dva jsem se rozhodl, ukázat jim tajemství přesné střelby s tenisovým míčkem. Bohužel, hned při první akci, za výkřiku „…a takhle pálí Lemieux“, jsem přestřelil více jak dvoumetrovou zeď k sousedům, čímž jsem nevědomky zahájil své odpoledne mistra Beana. Nebyl to totiž jediný tenisák, který ukončil svoji trajektorii letu na sousedovic zahradě. Další ho k mé lítosti věrně následovaly. Ať už to byla rána Gretzkého z první, či krásný Jágrův blafák. Suma-sumárum skončily za zdí všechny tři dostupné malé kulaté projektily a ke střelbě pukem jsem již tak nějak neměl odvahu….
Bylo to způsobeno i přítomností mého oblíbeného důchodce na sousední zahradě, který mě po očku sledoval a z jeho gest jsem vyrozuměl, že si myslí něco o zastydlé pubertě a možná i o p.deli. Přiznejme si, že mi asi stále ještě neodpustil mé jarní pálení ořezaných větví z mohutného smrku rostoucího u nás na zahradě, při němž mnou vyhnané plameny šlehaly až do výšky třetího patra a náš dvorek tak nápadně připomínal čarodějnický sabat. Však také tenkrát hrozil pěstí a vyhrožoval, že přeleze plot….. Naštěstí v jeho věku to byla myšlenka přinejmenším iracionální…. Proto asi při desátém kontaktu našich očí a s posledním mizejícím tenisáku jsem se rychle rozhodl! No nic Marku, zachráníš to ekvilibristikou s fotbalovým míčem.
A skutečně, zpočátku mi to opravdu šlo! Dokonce i Pelého šibenice, lehce se otírající o sousedčin květináč, měla velmi slušné parametry…… Bohužel to ale byla moje poslední šťastná rána. Následně mě totiž zradil milovaný Tonda Panenka. Při jeho bělehradském dloubáku jsem dloubl poněkud víc a překonal jsem nejen brankáře, ale i tu po.ranou zeď. V tu chvíli bych se viděl v p.deli. Už jsem na důchodce raději ani nepohlédl a s význačným pohledem na nebe a následnou větou „To se nám to v zimě ale rychle stmívá.“, jsem se dal i s potomky na rychlý ústup….
To mě utvrdilo v myšlence, že se sportem se to nemá přehánět, zvláště když vás čeká večerní hokejové klání a na zahradě je příliš mnoho čumilů…..
Po tradičním okénku ze života lehce postiženého Havlajdy, nyní ve zkratce k zápasu samotnému. Na všechny jsem se moooc těšil a vypadalo to, že i ostatní tak nějak sami na sebe navzájem. V kabině bylo tradičně veselo, ale kromě Víti si nikdo poťouchlé poznámky na adresu Švéda nedovolil. Lehký závan nervozity vneslo do šatny jen nové složení útočných řad, při němž zejména Mara začal mít sklon k lehkému rozčarování, které však posléze přešlo v tichou apatii.
Utkání začalo velmi zvolna a v úvodních minutách byli rozhodně mírně aktivnější Býci. Změnu v našem pojetí nepřinesly ani první dva vstřelené góly, a tak hurá hokej probíhal téměř celou první třetinu. V jejím závěru se nám podařilo vsítit třetí branku a teprva ta vnesla do našich řad alespoň trošku klidu.
Ne že bychom ve druhé části předváděli nějaký oslnivý hokej, ale přece jenom jsme se začali dostávat do více střeleckých příležitostí a některé z nich i překvapivě využít. Přesné skóre po třiceti minutách si nepamatuji, ale bylo to tuším 6:0.
Třetí patnáctiminutovka už byla spíše dohráváním zápasu, neboť do té doby snaživí Býci zápas vypustili a dovolili nám skóre navýšit až na dvouciferný výsledek. Konečný stav tedy 10:1.
Z mého pohledu se mi zápas hodnotí poněkud těžce, neboť jsem byl v bleděmodrém dresu jednoznačně nejhorším plejerem a jelikož to nebylo v poslední době poprvé, nastal čas zabývat se myšlenkou na předčasné ukončení sezóny. Není to moje tradiční plakání, ale bohužel jasně viditelný fakt :-( Z toho důvodu jsem tentokrát také tak spěchal, protože jsem chtěl o sebe na parkingu přelomit hůl :-))
Tím jsem poněkolikáté poněkud odbočil, takže na závěr jen velmi stručné shrnutí.
Je dobré, že jsme konečně naplno bodovali a i nadále držíme ve vlastních rukách přímý postup do play-off. Další utkání nás čeká příští čtvrtek proti VSK Technika „C“ a jedině potvrzení dnešního tříbodového zisku nás může zase o kousek morálně nadzvednout…
S pozdravem
sebemrskač-uplakánek Havlajda
Komentáře (2)
Ten zápas jsi klidně mohl vynechat, události z vašeho dvorku jsou mnohem zajímavější a doufám jako mnoho dalších sportovních nadšenců a samouků, že brzy vydáš instruktážní DVD na téma „sportuju rád a sportuju dobře“. Jistě se stane bestsellerem a nedivil bych se, kdyby byl nominován na Zlatého lva. Jinak nevím, na kterým zápase jsi ještě byl, ale na tom našem jsi patřil jako obvykle k nejvíce bruslícím hračům. Takže na nějaký závěr sezóny zapomeň!
Bruslením tu bídu nezachráním…. Mám snahu, ale je to marný, je to marný,….. je to marný :-)