Až na dno….

48 hodin uteklo jako voda a nás čekal přeložený zápas proti ZFP Panters. Po úterní blamáži s Kings bylo co napravovat, neboť žádný z nás nemohl být se svým pondělním výkonem rozhodně spokojen.

V sestavě došlo k jediné změně, a to když pracovně vytíženého Oťase nahradil pracovně nevytížený pan majitel Mara. Opět jsme se slézali jako švábi na pivo a poslední z nás dorazil až deset minut před začátkem zápasu. Vzhledem k tom, že to byl Švéd, stihli jsme se o něj před jeho příchodem ještě vesele otřít….. Nejvíce se, k mému překvapení, činil Víťa, který chrlil „joke za jokem“ a všechny poměrně pikantní. Osobně se přiznám, že takhle moc vtipného ho neznám a obzvláště přirovnání, že mít babu po Švédovi, je jako SMAZÁNO, NEVHODNÝ OBSAH…., mě fakticky dostalo. A to mezi námi momentálně chybí „mistr Čuňák“  Nevča, pro kterého není žádná hranice tabu a někdy mívám podezření, jestli nepíše pod nějakým tajným „nickem“ do nejmenovaného hambatého časopisu pro pány. S ním bychom totiž hravě překonali hranici běžné erotiky a nakoukli bychom pod pokličku názvosloví o poznání hrubšího zrna. Tímto Tomíka zdravím a přeji mu brzké uzdravení…. I když v jeho případě je letošní sezóna poněkud zakletá a jeho zdravotní komplikace postupně střídají všechny údy….. Teda skoro všechny….:-) (Teď jsem si vzpomněl na další Víťův „joke“…. Kdosi prohlásil: „Neberte si pořád Švéda do huby…..“. Načež Víťa lakonicky odvětil: „SMAZÁNO, NEVHODNÝ OBSAH….“ :-)) …..Zase vidím ty galoše….:-))

Pak konečně přišel i Švéd a my jsme se mohli začít soustředit na nadcházející zápas. Hraboš měl relativně dlouhý proslov, ale z jeho obsahu si pamatuji jen útržky….. Bruslit,……vracet,…….hlídat,……vyhrát,…….jinak v prdeli. Na to konto zaznělo od Mášenky…..a chodit kanálama….. Pak jsme se začali trousit na led.

Já osobně došel až těsně před koncem rozbruslení, což mi Hraboš vytkl káravým otcovským pohledem. Zajímalo by mě, co stihlo ty, kteří přišli až po mně….. A že jich nebylo málo…..

Utkání bylo konečně zahájeno. Ne že bychom hráli hned od začátku vyloženě na ho.no, ale na pr.el určitě. Docela to připomínalo ten pondělní zápas. Ale jedna změna přece jen nastala. Po Hrabošově úniku jsme se dostali do vedení(1:0). Kdybych v té chvíli věděl, na jak dlouho je to naposled, asi bych tam s těma rukama nad hlavou bruslil poněkud déle a ještě bych se u toho nechal vyfotit. Vlna eufórie totiž netrvala moc dlouho……a do konce první třetiny už jsme tekli 1:2.

První přestávka se nesla v duchu posledních utkání. Všichni jsme věděli, že hrajeme tužku a stejně dobře jsme věděli, co bychom měli změnit, abychom tu tužku nehráli. Takhle když se to řekne, je to good, ale převést to do reality je někdy sakra těžké. (Po dlouhé době jsem se přistihl při tom, že přemlouvám své opotřebované tělo, aby fungovalo o poznání lépe a také se ho snažím nenásilně stotožnit s myšlenkou, že na to ještě má….)

Druhá třetina je marnost nad marnost. Všichni se trápíme a začínají nám dělat problémy i přihrávky na dva metry. Založení útoku je věc z oboru sci-fi, stejně jako finální zakončení. Kolikrát jsme trefili soupeřovy hráče do nohou či bruslí, to už nikdo nespočítá. Aby toho nebylo málo, koupíme ještě rychle po sobě dva další góly (1:4). Začínám na střídačce hledat ručník…. Ne že bych se snad tolik orosil, ale na tu křeč co hrajeme, už se nedá opravdu dívat. Zplihlý prapor sice do konce druhé části lehce pozvednou Hraboš s Iginem (3:4), ale i tak máme nad čím přemýšlet!

Druhá přestávka se nese ve znamení Hrabošova přesvědčování, že na to máme, jen do toho trošku šlápnout. Tiše přemýšlím, do čeho jsem šlápnul já, že mi to tak jde….. Nic od „Fáčka“ to asi nebude… Začínám na sobě pozorovat první příznaky frustrace. Ruce a hlavně nohy by potřebovaly pořádný „upgrade“…….

Třetí třetina. Jestli jsme pomýšleli na rychlé vyrovnání, je to na pytel, protože dostáváme na 3:5…. Od teď už je to jen bída a utrpení. Pozvolna padáme až na dno. Ač máme na změnu stavu dobrých dvanáct minut, nevymyslíme absolutně nic a naše bárka tak opět napodobuje osud Titanicu. Závěrečná hra bez brankáře už je jen pouhým plácnutím do vody. Konečný výsledek 3:5 je pravdivým vyjádřením rozložení sil na ledě.

Třetí porážka v řadě pro nás není ničím novým. Loni nás to potkalo taky….. Spíše je zarážející, jakým způsobem k ní došlo. Chyběla větší vůle porvat se o výsledek, či osobní statečnosti ve hře před soupeřovou svatyní. Většina z nás hraje alibisticky s tím, že ten druhý to za nás odbruslí a ten třetí dá nějakou tu branku. Takhle to ale bohužel nefunguje. Pokud si znovu neuvědomíme, že hokej je kolektivní sport, při němž je potřeba bojovat jeden za druhého a ne spoléhat na nějakou náhodu, budou pro nás vítězství jen velmi vyjímečným jevem. Já vím, není třeba házet flintu do žita, vždyť play-off je ještě relativně daleko…… Ale……… Každý prostě musíme začít sám u sebe.

Dal jsem do toho dnes opravdu všechno? Obětoval jsem se pro tým?