Srdce v kalhotách
Vloženo: 04.01.2011 | Kategorie: NovinkyS Novým rokem se sezóna překrojila vejpůl a nás po předvánoční porážce od Sputniku(o které nikdo ze zúčastněných nebyl schopen napsat krátkou stať!!) čekal souboj o zvednutí sebedůvěry proti Králům.
Kabina se neplnila nijak rychle, zato stolek byl opět plný „drobného“ pohoštění, tentokrát od oslavence Víti. Překvapivé však bylo, že se většina konzumentů držela hodně zpátky a jen po očku pokukovala po ostatních mlsných hubách, kdo se do toho první pustí. Tajemství tohoto jevu se však vysvětlilo hned vzápětí. když došlo k převlékání do hokejové výzbroje. Svátky totiž změnily těla sportovců z MBL ve vzorkovou prodejnu Rako…. Samá vana a občas nějaký ten sprchový kout…. Dokonce i sám kapitán měl velký ostych ukázat své „vysportované“ tělo a drze nám tvrdil, že ho do okolí břicha poštípal neznámý bodavý hmyz a on má dvě pneumatické opuchliny kolem celého těla. A tak snad jediný, kdo za období hojnosti nepřibral, byl vychrtlík Havlajda, i když u něj jsou důvody tohoto stavu poněkud jiné a ani kachna spořádaná na posezení by situaci nezachránila….
I přes toto méně povzbudivé zjištění byla nálada v kabině veselá, k čemuž přispěl i fakt, že si Víťa s Mackem jako každoročně předávali dárky, aby je následně s dětinskými výkřiky radosti a překvapení rozbalovali. Vánoce vůbec jako by se na chvíli vrátily mezi nás, neboť pár spoluhráčů se vyprsilo s nějakým novým vybavením pro naši rádoby hokejovou kratochvíli, což bylo okolím samozřejmě přijato se souhlasným mručením. Nejlépe asi dopadl Vašek, kterému tchán v návalu euforie pořídil nejlepší hokejovou hůl na trhu, tu pěčlivě obalil a ještě ji nechal posvětit v nejbližším kostele, coby mikulášské bidlo.
Nadešel čas rozhýbat ta poněkud neforemná těla a zjistit, jestli v nich zbyla alespoň troška toho hokejového umu. Rozbruslení s pěti puky odpověď na tuto otázku ještě nepřineslo, ale okamžik, kdy se podíváme pravdě do očí, se neúprosně blížil.
Úvodní vhazování…. Uběhlo sotva 35 vteřin a prohráváme 0:1. Lepší začátek jsme si ani nemohli přát. Nohy jako by ztěžkly o deset kilo. Nikomu se nechce moc bruslit. Je to takové šmrdlání na dobrou noc. Králové hrají co potřebují a my se celou první třetinu trápíme až hrůza. Aby nám to nebylo líto, stihneme dostat do přestávky ještě jeden gól na 0:2. Co dodat?! S předvedenou hrou se v podstatě porážíme sami. Působíme jako ryba na suchu.
Ani ve druhé části to není žádná hitparáda a většina našich útoků končí na rozhraní středního a útočného pásma. K tomu všemu se ještě na straně soupeře s číslem 68(chudák Jarda, kdyby věděl, kdo všechno nosí jeho číslo) projíždí poněkud psychicky labilní jedinec, který už loni poslal Hraboše do nemocnice a jeho hra se od té doby bohužel vůbec nezměnila….. Přesto se nám z náhodných akcí daří dvakrát skórovat (2:2) a alespoň na chvíli zažehnout plamínek naděje. Hraje se teď víc v obranném pásmu Králů a několikrát máme blízko k třetímu puku v síti soupeřova brankáře. Bohužel nestalo se tak zůstává stav po třiceti minutách nerozhodný. S koncem druhé třetiny začínáme spřádat plány na závěrečnou patnáctiminutovku. Hraboš nám na střídačce zdůrazňuje, že se alespoň jeden z útočníků musí vracet a vypomáhat obraně, neboť hra Králů je založena na brejkových situacích a rychlém přečíslení.
Vše, co jsme si o přestávce řekli, se do puntíku splnilo. Soupeř atakuje naši bránu rychlými výpady, při kterých nás však velmi často přečísluje a to z jednoho prostého důvodu. Útočníci zbytečně napadají ve třech v útočné třetině a ve většině případů se žadný z nich nevrátí… Párkrát ještě tuto situaci se štěstím ustojíme, ale nakonec na ni stejně umřeme. Tři poměrně rychlé góly v naší síti (2:5) hatí jakoukoliv myšlenku na bodový zisk a tak po závěrečné siréně nezbývá než pogratulovat soupeři k vítězství a odejít se skloněnými hlavami do šatny.
Rozborka zápasu je poměrně klidná. Každý najde nějakou tu chybku na předvedené hře a shodneme se na tom, že s takovým výkonem jako dnes se prostě nevyhrává.
Při následné pozvolné konzumaci Víťových laskomin se vzpomíná na léta minulá, kdy led víc klouzal a nohy nebyly tak lenošné. Co naplat, graf výkonnosti většiny z nás má už ten nejvyšší bod za sebou a teď se jen snažíme co nejvíce zbrzdit ten sešup.
P.S: Ale hlavně že je prdel :-)))
Komentáře (4)
Maro, krásný článek, jen jsem čekal mnohem víc peprných výrazů do vlastních řad, očividně jak nechodí Nevča, chybí ti jeho slovní zásoba :) Ještě připomínám, že ve středu proběhne avizované vážení … z důvodů snížení váhy jsem si nechal vypláchnout žaludek a amputovat obě ruce, stejně byly dřevěný.
Nechtěl jsem zasít tolik nejistoty do našich řad. Přiznám se, že Nevčovy oplzlé výrazy mi chybí, i když jsem při nich rudý až na p.deli :-))) No jo no, čuňák je jen jeden ;-)
Bohužel, musím vás kamarádi zklamat. V průběhu vánočních svátků jsem se přiblížil bohu a mé nečisté a hříšné řeči jsou již minulostí. Srdce bohu, ruce lidu…..a přestaňte se navážet vy dvě chamtivky půlený…:-) Já mám jasno, co má Hraboš ženskou, tak to jde s výkonem MBL k šípku. Takhle to nejde, v zájmu družstva Zdeny žádám návrat k celibátu…:-)
Jestli to nebude tím, že nám Hraboš tu známost neustále zapírá a hraje s námi hru na schovávanou…..
Jinak Tomíku….srdce bohu a ruce lidu je sice good, ale tu tvou zlomenou haksnu dáš komu? :-))