Když chybí kapitán aneb pusťte Maru do beku….
Vloženo: 09.11.2010 | Kategorie: NovinkyPět dní uteklo jako voda a přichází další zápas BHHL. Tentokrát proti HC Ice Bears, jejichž defenzivněji založený způsob hry nám příliš nevyhovuje.
Samotnému zápasu opět předcházela oslava narozenin, spojená s pojídáním pokrmů z obložené mísy a popíjením přistavených chmelových limonád. Nutno dodat, že Dave se nenechal zahanbit a ukázal se jako hostitel v plném lesku, za což mu bylo odměnou mnoho boulí za ušima.
Co se týče sestavy, počítal manažer před zápasem několikeré ztráty, ať již v útoku a nebo v obraně. Do stavu nemocných či zraněných postupně odpadali Tuňák(natažená třísla při domácí autoerotice), Vašek(prodavačka mu podala v krámě housku umolousanou rukou a viróza byla na světě), Graff(prochladl, když mu při brouzdání lesem vypověděla službu navigace a on musel nocovat pod širákem…. a k tomu se ještě pomlátil pádem ze stromu, když se pokoušel Jeníčkovou metodou vyhledat ubytování) a Hraboš(tady bych sázel na nachlazení formou kapénkové infekce při známé noční bojové hře „Pojďme za roh na moment, šaty tíží jako cent“). Aby toho nebylo málo, zkoušel to na mě i Švéd, že ho to tahá někde v okolí třísel…. Podrobností jsem byl naštěstí ušetřen, i když se mi bodrý seveřan neustále nabízel, že mi to v šatně ukáže.
Z toho všeho vyplývá, že sestava se nerodila přílíš lehce, ale nakonec potvrdilo svoji účast třináct hráčů do pole a jeden do brány, říkejme mu třeba i brankář.
Tady však naše peripetie se složením týmu zdaleka nekončí. Když poslední z nás odchází ze šatny na led, chybí stále jeden obránce….. Je to tradičně Lukas, kterému doma manželka vládne železnou rukou a každý hokej si musí řádně zasloužit. V jeho případě to znamená: postarat se o chovanou zvířenu(koně, krávy, prasata, ovce, kozy, slepice, králíky, nutrie, činčily…), cvičně přerýt asi hektarovou zahrádku, vyprat, vyžehlit, uvařit večeři, uložit děti, uspokojit manželku…… A teprve potom vyrazit směr zimní stadión. Je docela s podivem, že stihl alespoň druhou třetinu…
Nicméně, při jeho absenci vyvstala otázka, kdo na jeho místo do obrany. Z nás útočníků se nabízela jediná, léty ověřená klasika, a to Mášenka. Spolu s Davem jsme se na této variantě při poradě na ledě jednoznačně shodujeme, když v tom se k nám pozvolna přiblíží Mara a s bezelstným výrazem v obličeji nám oznámí, že do beka půjde on, jelikož je v tom mooooc dobrej…… A jestli mu prý nevěříme, že má na postu obránce odehráno spoustu těžkých utkání, může z kabiny donést notebook a všechno nám ukázat na dobových fotografiích. Nastává trapná situace, kdy se s Davem snažíme Maru hlasitě pochválit za skvělé dovednosti a zároveň odradit od jeho zvrácené myšlenky. Nakonec se nám to s vypětím všech sil daří a konečně vzniká sestava pro úvodní dějství….
Začíná zápas. Prvních pár minut je z obou stran poněkud chaotických a o kloudnou akci okem nezavadíš. S přibývajícím časem se však přemisťuje aktivita na hokejky „Medvídků“ a až do konce první třetiny tam i zůstává…. Nám chybí prakticky všechno, co nás zdobilo v předešlých zápasech. O celoplošném bruslení, důsledném napadání či přesných přihrávkách si můžeme nechat jen zdát. Proto je také stav po první třetině pro nás nepřiznivých 0:1.
Do druhé patnáctiminutovky již naskakuje Lukas a hra se srovnává na tři kompletní útoky a dvě obrany. Naši hru to částečně oživí, ale stále to není ani zdaleka ono. Tak nějak sotva taháme nohy( kromě Dava, Lukase a Víti) a u všeho jsme o krok pomaleji než soupeř. Když potom jelito s číslem 18(Havlajda) namaže soupeři na druhý gól, začíná se vkrádat myšlenka na tichou vraždu. Po druhé siréně nelichotivých 0:2.
Až ve třetí části začínáme produkovat něco, co alespoň vzdáleně připomíná hokej. Díky Lukasovi snižujeme na 1:2 a máme zase o co hrát. Pozvolna se dostáváme do střeleckých příležitostí, které však s přehledem likviduje jistý gólman Medvědů. Soupeř hrozí rychlými brejky, na které však už dokážeme odpovídat stejnou mincí, za což jsme následně odměněni Davovým vyrovnávací gólem na 2:2. Po tomhle zásahu začínáme konečně hrát hru, na kterou jsme zvyklí. Najednou je nás plné kluziště a optimisté na střídačce začínají věřit v dokonalé otočení výsledku. Euforie nám však nevydrží příliš dlouho….. Po poněkud přísném vyloučení nás rozhodčí posílá do čtyř a soupeř přesilovku bleskově využívá…… 2:3. Na tuto branku už až do konce zápasu nedokážeme odpovědět a navíc dvě sekundy před konce ještě inkasujeme při power-play do prázdné brány čtvrtý gól 2:4.
Druhá porážka v sezóně je na světě. Svět se nezboří, nemůžeme přece jenom vyhrávat….. Mrzí pouze fakt, jak k ní došlo. Takhle špatně jsme letos asi ještě nezahráli. Tím samozřejmě nechci snižovat výborný výkon Medvědů, kteří zvítězili zcela zaslouženě, protože byli minimálně ve dvou třetinách zápasu lepším týmem.
Pro nás snad jen poučení, že hokej se hraje celých 45 minut a ne až posledních 15……
P.S.:Přiznám se, že v krátké přestávce mezi druhou a třetí třetinou jsem se zabýval myšlenkou na tichý odchod do šatny, neboť mi z mé parodie na hokej bylo silně nevolno a ať jsem přemýšlel sebevíc, nepřišel jem bohužel na nic, čím bych mohl být týmu v poslední části hry užitečný….. :-(((
Bylo by fajn, udělat letos titul a skončit……
Manažer „depresista“ Havlajda
Komentáře (3)
Kuwa Maro nevěš hlavu, to já si říkám už asi tak 5 let :-)) to já už bych taky dávno nehrál….
To já bych hrál i na tom beku, co jste mne nechtěli pustit…
Zůstává jen otázkou, jak…….