Muž na svém místě……
Vloženo: 08.10.2010 | Kategorie: NovinkyJe úterý 7.10., dnes mě čeká návrat do sestavy Ďáblů z MBL, přičemž soupeřem nám budou hráči HC Rondo Brno. Pravda, moje účast je dána absencí většího počtu hráčů, ale i to se počítá. Je to teprve třetí led po delší pauze, takže od sebe neočekávám žádné zázraky, nicméně mužská ješitnost nezná mezí, tak proč si alespoň trošku nevěřit.
Bohužel již ráno začínám mít sebepochybovačné sklony a zvažuji, na co bych se Hrabošovi vymluvil. Škoda, že nemám sebevědomí jako náš pan majitel, který ač zraněn(podle jeho popisu tahá při chůzi jednu nohu za sebou a když se na krátký okamžik zastaví v pohybu a ustrne v krkolomné pozici, vkládají mu kolemjdoucí se soucitným pohledem do dlaně drobné mince), neváhá riskovat své zdraví, již tak poničené nespočtem rekordů a kuriozit, a s heslem “Víra Tvá tě uzdraví“ potvrzuje účast.
Celý můj den posléze probíhá jako v mrákotách a nebýt nejmladšího potomka, asi bych ani netrefil domů. Snad z deprese proto rodině navrhuji, že bychom se mohli jít podívat na hřbitov, když je tak hezky. Nikdo výrazně neodporuje(bláznům se nemá odporovat), jen prostřední ratolest chce ssebou kolo a ptá se mě, co tam budeme dělat. Když mu pateticky oznámím, že si jdu hledat místo odpočinku na zítřek, sklopí zrak a mumlá něco v tom smyslu, že na hřišti by to bylo lepší(Představa dětského hřiště s mým malým žulovým pomníkem na němž budou dvě skřížené hokejky, mě docela pobaví). Nicméně prohlídka místa posledního odpočinku mě příliš neuklidnila, neboť moji tři povedení dárečci nedbají mé poučné přednášky o tichém odchodu z tohoto světa, honí po stezkách vypasené kočky a mně nezbývá, než nepatrně zvýšit hlas, což ostatní návštěvníci nesou poněkud nelibě. Když pak jeden ze synů při jízdě na koloběžce! téměř vystřelí jednu nebohou ženu z bot i s konví v ruce, je čas se dát na pozvolný ústup. Přesto ještě stihnu v okolí hřbitova zorganizovat rodinné závody na koloběžce “O Sněhurčinu skleněnou rakev“, při nichž však moje sebevědomí bohužel padá až do záporných hodnot. Jen pro informaci, kdo z vás dlouho nejel na tomto pekelném dvoukolém vynálezu, nemá představu jaká je to zabíračka. První polovinu trasy ještě absolvuji s úsměvem a popěvkem na rtu, leč cesta zpět se promění v hotové martyrium, kdy hodně hluboce přemýšlím, který blbec to vlastně vymyslel.
Během toho všeho mi ještě neustále volá Mara, jak doplňuje vitamíny, minerály a ionty v jedné z poboček McDonaldś. Po této informaci se proto rychle i s celou rodinou přemisťuji do nejbližší cukrárny a urychleně zvyšuji hladinu cukru v krvi.
Večer se neúprosně blíží. Bezcílně těkám po bytě a občas zakopnu o nějaké dítě. Při sledování Šmoulů několikrát navyšuji svoje IQ a vyrážím na mač. Vyzvednu brankáře Peťu, doslova urvu místo na parkování a již si to “štráduji“ směr šatna. Bohužel se nedá říci, že by mě překvapila svojí rozlehlostí. Sedíme všichni jako slepice na hřadle a když se k tomu všemu ještě začně převlíkat Švéd, musíme pořád něco překračovat.
Konečně jsme na ledě. Sestava se neustále mění, až se nakonec dozvídám, že hraji v první formaci. Hrabošův lítostivý pohled mě utvrzuje v myšlence, že na slavnostní vhazování chodí buď ti nejstarší nebo ti co se loučí….
Zápas se pozvolna rozbíhá. No zase tak pozvolna ne, protože ve čtvrté minutě vedeme 4:0. Kdo by to byl čekal. Když na začátku druhé třetiny svítí na světelné tabuli 6:1 pro nás, nevěřil bych, čeho všeho ještě budu svědkem. Můj vlastní výkon bych zařadil někam na hranici mezi komedií a satirou. Ještě do konce třetiny srazím nechtěně Vaška a o chvíli později málem i Vesla, z čehož mají spoluhráči na střídačce škodolibou radost. Že já blbec na ten led vůbec lezl….
Přichází polovina zápasu a jako by někdo mávl kouzelným proutkem. Přestáváme bruslit a uspokojení z průběžného výsledku dává tušit, že se něco blíží….. Gólman soupeře se nám poněkud rozchytal a už mu to tam vůbec nepadá. Na naší straně to tak růžově nevypadá. Peťa si na puk většinou sáhne až ve chvíli, kdy ho vytahuje z brány….6:2…6:3…6:4.. Končí druhá třetina. Kdo na začátku čekal vysoké vítězství, začíná pochybovat. Soupeř najednou lehce bruslí, přesně si přihrává a ještě přesněji střílí. Kdeže jsou ty sněhy první třetiny. Už nám začínají tuhnout nohy a hlava to dílo dokoná.
Třetí třetina je jako ze zlého snu a vysoké vedení se definitivně ztrácí v nedohlednu…6:5…6:6…6:7! Tak tohle už je fakt na infarkt! Švéd láme všechny hokejky, které mu přijdou do ruky a tak mu s mírnou obavou půjčuji jednu svou…. Hraboš si bere oddechový čas a snaží se nás vyburcovat k závěrečnému náporu. Čas teď běží jako o závod a všichni stále víc po očku sledujeme světelnou tabuli. Na střídačce panuje nebývalé ticho. I jinak užvaněný Veslo jen zašeptá pár nemravných až oplzlých výrazů z Nevčova slovníku, ale jinak ticho po pěšině. Depresi na střídačce utne až branka Davida č.2, který po Hrabošově přihrávce přece jen zvyšuje naši naději na bodový zisk 7:7. Ne na dlouho…. Nenápadná střela od modré čáry opět zapadá za Peťova záda(7:8) a vulgárních výrazů na naší střídačce houfně přibývá. Tomu se říká rána do vazu!
Teď však přichází ta chvíle, ta pointa celého dnešního zápasu, kdy je třeba vyzvednout morál našeho kapitána. Jako sám voják v poli vyrovnává na 8:8 a po Marově vpravdě geniálním tahu(geniálním jej označil sám Mara, ale ve skutečnosti už ho pořestala poslouchat zraněná noha a na ledě mu nápadně vlála za zbytkem jeho postavy), kdy pan majitel nechal v poslední minutě sám sebe sedět a uvolnil místo právě Zděňkovi, se pár sekund před závěrečnou sirénou dere za vysněným vítězným gólem. Ve středním pásmu nabírá rychlost a těsně za modrou se snaží prosmýknout mezi dvěma obránci soupeře….. Jednoho má úspěšně za sebou a v souboji rameno na rameno se tlačí i přes druhého….. Již je těsně před ním a dere se do zakončení….. Stihne to….?…… V tom obránce zatáhne za záchranou brzdu a Hraboše zhruba na úrovni kruhů viditelně zahákuje a následně jej posílá k zemi….. Rozhodčímu letí ruka nahoru a zároveň se ozývá záverečná siréna…..Jen zlomek sekundy trvá, než sudí skříží ruce nad hlavou na znamení trestného střílení…..Zdenda bílý jako sněhulák po pádu na led se chystá na samostatný nájezd…… Dnes může zvednout náš prapor téměř již z popela až na samý vrchol…..Veslo v té chvíli jen prohodí pro mě nečekanou větu:“Ty vole, tak teď bych nejel nájezd ani náhodou…..“….Celá střídačka stojí a Graff se chce objímat jako v Naganu…..Rozhodčí zaduje do píšťalky a Hraboš se velmi pomalu rozjíždí…..Všichni čekáme blafák do bekendu…..Zdenda míchá, míchá….pravá, levá….a……střílí po ruce a přímo…..do vinglu!!! Gooooooool!!! 9:8 vítězíme…..Dál už to znáte…objímačka, líbačka, focení, rozhovory, výřivka, maséři, masérky, chlastání, pí.ání :-))))…..
P.S:Cenou pro nejlepšího muže utkání byly famózní záchranářské trenky od pana majitele…….
Slogan dne: “Mám rád svého kapitána“ :-))
Komentáře (5)
Havlajdo, neskutečnej článek :-)) ze začátku horor, pak doják, a překvapivé vyústění celé zápletky. Kluci gratulace k výsledku, bylo to ale napínavý jak malý gatě :-))
Maro, úúúžasnej článek, hlavně ta předzápasová část ze hřbitova :)
Díky, jsem rád, že mohu být užitečný ;-)
Užitečný? Nepostradatelný ;)
Hlavně nepřechválit :-)