Nová sezóna, starší ksichty, stejné bolesti

Po dlouhé době se mi snad podaří napsat pár řádků…
Uběhlo již poměrně dost času, kdy jsem napsal nějaký blábol a stránky zůstaly tak nějak schované pod nánosem pavučin. Nebylo by proto špatné, alespoň občas přihodit nějaký ten příspěvek, pochvalná slova či dobře míněnou kritiku (teď už asi chybí pouze nějaké to teplé a hřejivé pohlazení…) a alespoň částečně je tak oživit.
Letošní letní přípravu jsme naštěstí nepodcenili, což nemůžeme říci o stejném čase minulých prázdnin, a pravidelně navštěvovali ledovou plochu i v období dovolených. Pravda, ne všichni z týmu si našli cestu na zimní stadion, což se na jejich výkonnosti jasně podepsalo hned v prvním zápase nové sezony, ale o tom snad až později….
Předně je nutné, tak jako každý rok, si upřímně přiznat, že náš tým opět viditelně ztratil na rychlosti a snaží se tuto nemilou pravdu kompenzovat až nečekaným množstvím vrásek ve tvářích (a nejen těch) členů hráčského materiálu. Bohužel pantáta Věk chodívá ruku v ruce s potvorami zvanými Zranění a Opotřebení, což se vcelku negativně projevuje i v našem oddíle. Již v úvodu sezóny tak postrádáme kápa Hraboše, který odlehčil operativním zákrokem svému kolenu (zbyl prý pouze ohryzek), Oťase, jenž karatistickým kopem zvaným Otvírák zvýšil počet kloubů na prstu jedné z dolních končetin, Tuňáka, schovávajícího se za zaklínadlo změně váhy v mužském přechodu a v neposlední řadě i pana majitele Vendyhho, u nějž je v poslední době „zdraví“ sprostým slovem. Když k tomu navíc připočtu Švéda, vyhřívajícího svoji srst někde na slunci u moře a nemocného pana Porsche, je jasné, že tým je hned v úvod sezony velmi citelně oslaben.
S touto nemilou skutečností jsme se museli vypořádat hned v prvním zápase, kdy se nový trenér Fany snažil se zbývajícím materiálem namíchat koktejl zvaný vítězství…
Pokud by se zápas proti nováčkovi HC Bastr hrál pouze na dvě třetiny (první a třetí), mohli jsme na metu výhry směle pomýšlet. Bohužel pravidla hokeje vsunují mezi tyto dva časové úseky nečekaně ještě jeden (ano, je to druhá třetina) a v něm se nám dlouhodobě jaksi nedaří… Po zmiňovaných třetinách 3:1, 0:5 a 2:2 jsme první mač opouštěli se skloněnými hlavami a výsledkem 5:8.
Náš trenér má však velké plány a vysoké cíle, takže ho prý jedno drobné zaškobrtnutí nemůže nahlodat. Tož uvidíme příště…