Hokejové loučení

Jsou dny či okamžiky, které si člověk pamatuje celý život… Dovolím si tvrdit, že dnešek bude jedním z nich…

Loučení s kamarádem, ať už probíhá kdekoliv, je věcí citlivou a velmi bolestivou. Když si k tomu navíc přidáte účast jeho zarmoucené manželky, drásá vás to uvnitř ještě víc. Dnešním zápasem bleděmodrokabátníků z MBL s týmem Buls jsme chtěli přímo na ledové ploše dát poslední hokejové sbohem našemu věrnému kamarádovi Jarnovi.
Nyní, sice jen s malým odstupem času, si troufám tvrdit, že alespoň část toho, co jsme dnes spolu prožili, zůstane hluboko zakořeněno v každém z nás a až se jednou ohlédneme zpět, budeme se moci sami sobě hrdě podívat do očí a říci si, že to bylo důstojné rozloučení s člověkem, který pro nás všechny tolik znamenal a jehož úsměv nám bude navždy připomínat, s kým jsme měli tu čest!
Jsem rád, že jsem členem kolektivu, kde si váží jeden druhého a bolest či neštěstí kamaráda je bolestí nás všech. Proto bych vám všem chtěl za sebe ještě jednou poděkovat, že to loučení s naším Jarnou bylo tak neuvěřitelně vřelé a bolestivě upřímné.
Jaroušku, dnes, ačkoliv to tak možná nevypadalo, jsme do toho dali každý kus sama sebe, abychom uctili tvoji památku a ty ses za nás nemusel stydět. Na pohled se sice může zdát, že to není mnoho, ale věř, stejně jako my, že dnes jsi na tom ledě byl s námi.
Proč je ve mně najednou tak pusto a prázdno?