Devils vs Kings level 2

Paranoidně jsem doufal, že potvrzení esemesek na druhé čtvrtfinále proti Kings bude jednoduchou rychlou akcí, po které budu mít obratem potřebných 13+1 a nebude co řešit……

Člověk míní a život mění… Kdybych to měl popsat jako řidič, vypadalo by to zhruba následovně. Jedu si to takhle po krásně široké rovné cestě a vtom začne pršet. No co, pomyslím si, mám přece stěrače. Stěrače stírají a jede se dál…. Cesta se však začíná nepříjemně klikatit a z nebe se navíc začínají sypat kroupy. Nic se neděje, trošku zvolním, vždyť přece nikam nespěchám. Najednou zlom a serpetiny z prudkého kopce, viditelnost nulová, z nebe padají ho.na z hákama, nějakej idiot hned za zatáčkou převádí stádo krav přes cestu a brzdový pedál si zrovna vybral slabší chvilku….. Krásný je život hokejového manažera, jen z toho někdy je.e a spoluhráče občas v duchu nazýváte jmény ne zrovna slušnými.

Nicméně 13+1 i když výmluv byl ještě hodinu před hokejem plnej baťoh. Šatna podivně tichá až éterická. Nezaměňovat s erotická. Známe ty Nevímy a Urbany, kteří za vším nevinným hledají hned nějakou čuňárnu, proto zdůrazňuji „éterická“! Každý se soustředí na svůj výkon. Úplně každý teda ne, protože Oťas zase kšeftuje s nějakýma lékama a krevníma transfúzema, ale jinak pohodový klid. Manažer občas svým příjemným melodickým hlasem (chtěl jsem původně napsat teplým, ale je mi jasné, jak by to dopadlo…) pronese nějaká pozitivní povzbudivá slova, kterými jen umocní tu až kýčovitou atmosféru. Teď už jen chybí: „Oči se vám klíží, chce se vám spát….“.

V první třetině jsme čekali, s čím na nás Králové přijdou. Kápo nám opět stanovil dlouho předem připravenou taktiku (cestou na hokej v autě) i když tentokrát se nemalovalo. Hovořil zejména o precizní obraně, bruslení, nasazení, držení si svých pozic, osobní zodpovědnosti atd. Tedy o věcech, které jsou nám kolektivně prakticky cizí. Nicméně, a tady bych hledal onoho zakopaného psa, tentokrát jsme se toho všichni až překvapivě drželi. Je až s podivem, uvědomit si někdy dodatečně některá skrytá fakta….. Když si to tak vybavuji, seděli jsme poněkud více u sebe a navzájem se před každým vstupem na led silně povzbuzovali. Najednou byla cítit ta sounáležitost a jednota…. (úryvek z knihy „I 4% mohou být celek“). Každopádně jsme praktikovali zajímavý hokejík, který byl dokonce občas i koukatelný! Za to jsme si do první přestávky odnášeli vedení 1:0.

Ve druhé periodě se hra přelévala ze strany na stranu, ale skóre se opět měnilo v náš prospěch (2:0). Radost z dvougólového vedení však netrvala příliš dlouho (2:1) a sedli jsme si opět na zadek. Do konce této části hry bylo vidět několik solidních šancí na obou stranách, ale oba muži s maskou opět dokazovali svůj um. Tady bych opět vypíchl našeho Petříka a jak příliš často nechválím, tak tady bych ho touto cestou chtěl tak nějak…, však on ví….., no nic půjdeme dál… V poslední minutě se nám však povedlo přečíslení 2 na 1 a odskakujeme opět na rozdíl dvou branek (3:1).

Abych pravdu řekl, ze třetí části jsem měl lehké obavy. Známe přece všichni ty prohrané zápasy, ve kterých jsme chtěli vedení uhájit zákopovou válkou a to se nám většinou zle vymstilo…. Tentokrát změna. Zůstali jsme i nadále u stále stejné hry a na útok soupeře odpovídali ostrými výpady směr jeho brána. Bylo tam několik příležitostí, kdy jsme mohli zápas definitivně rozhodnout, ale osud tomu chtěl, aby se vše rozhodlo až v závěrečné minutě…. Nejdříve nás Kings zhruba minuti svírali v naší obranné třetině, aby 23 sekund před koncem vstřelili kontaktní gól (3:2), ale finální tečka nakonec přece patřila nám…. Brankou do odkryté klece (4:2) se semifinálové brány otevřely Ďáblům z MBL…