Lazaret

Dny, kdy se nás na hokej scházelo jako much, jsou již asi ty tam…. Tentokrát to bylo s vypětím všech sil 10+1, i když to chvíli vypadalo i na 10+0……

Jsou období, kdy není lehké býti manažerem hokejového týmu. HC MBL Devils se totiž právě v jednom takovém nachází. Původně jsem přemýšlel, koho posadit na lavici náhradníků před zápasem s Bulls, ale nakonec se s omluvenkami roztrhl pytel a já byl rád za dvě kompletní pětky. Ze sestavy postupné vypadli: Palič – zápal švindlu, Švéd – návštěva rodiny, Vendy – přednáška ve Špindlu na téma „Jak se stát rekordmanem“, Macek – valení si kulí u moře, Dave – prý služební cesta, Pítrs – odvoz bohatého strýce do Chorvatska za účelem sepsání dědictví, Bogi – objevování krás ženského těla a Graff – maturitní večírek po 40ti letech. Na hraně byl dokonce původně i Oťas…..

Aby toho nebylo málo, pár hodin před zápasem nám zajeli gólmana Peťu. Ještě štěstí, že to odpružil…. Na Medlově náměstí s tramvajákama blbli, kdo srandovněji přeleze přechod pro chodce a on byl při svém výstupu lehce zachycen a následně asi 200 metrů vláčen prý velmi sympatickou ukrajinskou řidičkou. Z jeho popisu situace bylo ihned jasné, že se jednalo o velmi dramatickou situaci… Na tomto místě uvádím přesný popis události, jak jsem jej zachytil při jeho vyprávění v šatně…

„Krokem plaché laně vplouvám na přechod pro chodce, když si periferně všímám (štěstí, že laně mají oči po stranách) rychle se přibližujícího vozu neznámé značky. Mozek okamžitě začíná pracovat na plné obrátky a ve zlomku sekundy vyhodnocuje nastálou situaci. Tělo je najednou jako jedna velká pružina. Skokem letmo s lehce vytrčenou pravou a naopak výrazně zatrčenou levou nohou se snažím automobil přeskočit…. Bohužel asi v jeho polovině zjišťuji, že se jedná o prodlouženou verzi Lincolnu…. Kozačkou lehce zachytávám o hlavu nějakého blbce, který se v únoru rozhodl vykouknout ven střešním okýnkem a po ztrátě boty lehce prokopávám zadní sklo. Zde se můj pohyb na okamžik zastaví, jelikž jedna z dolních končetin se mi zaklíňuje mezi zadními sedadly. Setrvačná síla mě však dostává opět do pohybu, takže cítím, že mě bez rozloučení opouští i milovaná ponožka a osrstění na hřbetu nohy. Druhá, zatím ještě obutá noha, následně plynule opisuje kružnici, přičemž ji v tomto roztomilém pohybu pouze na chvíli pozdrží čelist neznámého pasažera….. Kromě mne a střepů tak vzduchem putuje i jedna dvojka, jedna trojka a tři jedničky…. Jejich ladný pohyb doprovází podivné chrčení a následně i silný ryk. V tuto chvíli se již smiřuji s faktem, že pravděpodobně dopadnu na tvrdou zem….. Přestože jsem se na náraz stihl připravit, opouští mě při něm překvapivě i druhá kozačka a jeden rukáv péřové bundy. Při druhé otočce na asfaltu pak ve smyku ztrácím poněkud kontrolu nad svým pohybem a s ní i povážlivou část zadního traktu svých kalhot a překvapivě i poměrně dost ze své bohaté kštice. Když se můj pohyb konečně zastavil, uvědomuji si, že je všude plno peří z mé bundy a vlasů z mé hlavy. Než se však stačím vzpamatovat, začínají mě čísi ústa intenzivně oživovat. Jediné co mě překvapuje, že to není pod mým nosem. Zhruba po patnácti minutách řidičce odpouštím, posbírám zbytky ošacení a jdu hledat další přechod….“

I přes tento zážitek se Peťa na zápas nakonec dostavil a my jsme i s jeho přispěním porazili Bulls 5:3 a připsali si tak další body do průběžné tabulky BHHL.

Po této důležité informaci bych chtěl zmínit ještě dvě věci. Tou první je návštěva šatny Jarnou Perkelem, kterému všichni neuvěřitelně fandíme!!! A druhou je pak zajímavá záliba, s kterou se nám náš spoluhráč Pokec po zápase pochlubil. Vyhledává totiž osamělé odstavené vlaky a do nich chodí konat velkou potřebu. Super ho to prý baví i ve vlaku, který je právě ve stanici. Vždycky se může potrhat smíchy, jak potom železničáři po odjezdu vlaku čučí na tu kouřící hromadu….