Kápo se vrátil

Tak jsme se přece dočkali! Po dlouhé pauze způsobené zlomeninou prstu (který si mimochodem sám vyšetřil, narovnal a následně i zasádroval) se nám do sestavy vrátil náš jedinečný kapitán Hraboš.

Navíc to bylo do zápasu s Predátory, kteří nás při posledním měření pěkně vyškolili a někteří z nás dodnes poměrně neradi vzpomínají na jejich Ruské kolo, jízdu hrůzy či centrifugu. Sestava se i přes tuto neblahou zkušenost plnila velmi rychle a těsně před zápasem tak zmatený manažer napočítal nečekaných 15 kousků… Po tradičním rituálu můžu – nemůžu -můžu, však nakonec cestu na modrou čáru před úvodním buly našlo akorátních 13 kousků a Hašek, což jen dokládá, že jeden nejmenovaný činovník klubu je mužem na svém místě.

Po té poslední nemilé zkušenosti se styl hry Bleděmodrých chlapců z MBL měl odvíjet zejména od precizní obranné hry, přesných krátkých přihrávek a svižného bruslení. Alespoň takto nastiňoval kápo taktiku před samotným mačem. Skutečnost, že realita byla zhruba po 5 minutách první periody poněkud jiná, lze přikládat zejména nemilé pravdě a to té, že jedna část týmu je nahluchlá, další schizofrenní a poslední má Alzheimera. Pokud k tomu připočteme fakt, že lidé se od pradávna nejraději shlukují v tlupách, výsledek je nasnadě. Bleděmodří napadají ve dvou a více lidech, křídla nejsou u beků a když jde skutečně do tuhého sejdou se všechny modré dresy v jenom velkém hluku přesně v místě, kde se právě nachází puk (v některých chvílích to až vyvolávalo přirovnání ke komárům či můrám u rozsvícené žárovky). Paradoxně ve chvíli, kdy jedna z můr získá puk, ostatní jsou tímto faktem tak rozveseleny, že okamžitě bezhlavě vyráží na zcela opačnou stranu, aniž by je jejich „šťastná“ kolegyně jakkoliv zajímala. Ta pak zmatena houfným úprkem družek zahazuje pomyslné světlo na druhou stranu ledové plochy, kam se jedou zase všechny rojit.

I tak se dá říci, že první část hry končila přijatelným skóre 2:2 a vyhlídky do zbývajících třetin zápasu tak zůstavaly vcelku pozitivní. Když navíc Hraboš svým druhým gólem v utkání poslal Bleděmodré do vedení 3:2, začalo se na Prater pomalu zapomínat. Bohužel pýcha předchází pád. Po několika vcelku nepochopitelných kiksech a třech brankách v naší síti si opět sedáme na zadek a druhá třetina tak končí za stavu 3:5 v náš neprospěch. V té třetí se pokoušíme o malý hokejový zázrak, ale i přes zjevnou snahu se nám obrat nezadaří a konečné skóre 4:6 vzbuzuje určité rozpaky…

Před samotným zápasem jsme čekali, jak si nás ten výběr hokejek zase podá, ale skutečnost byla poněkud jiná. Nic zářného Predátoři nepředvedli a my jim vlastními chybami nabídli poměrně lacinou výhru. Škoda, tentokrát byli jednoznačně hratelní….

Ale co, kápo je z5 a víra v tým je zase o něco větší.

Komentáře (2)

1. Zdenal 77 napsal:

   14.1.2015 (08:40)

   Než jsem si přečetl článek, tak jsem si myslel, že jsme hráli vcelku dobře …. :D
   Ale kápo hrál excelentně, jako by si ani nic neléčil. :)

2. Havlajda napsal:

   14.1.2015 (13:51)

   Když stojíš na té zadní lávce, už nejsi hráč, ale spíš trenér :-) A trenér má vždy poněkud jiný názor, než hráči:-)))