Jaké to je asi vyhrát?

Dobrý den, hlásím se vám se smutnou zprávou. Hráči Devils ani v dalším zápase BHHL nenašli recept na svého soupeře a přidali tak další korálek na náhrdelník plný porážek.

Zase je to v troubeli. Není již ani co vyzdvihnout, pouze smutně povytáhnout obočí. Ďáblové se dál dusí ve vlastní šťavě a ještě si sami přikládají pod kotel. Po dalším neúspěchu se již vzduchem začínají vznášet vysoké pokuty a dlouhé vyhlížení světla na konci tunelu. Pouze bohatá tabule z dílny pana majitele dnes snesla přísnější měřítko, jinak to byla zase jedna velká křeč spolu s kronikou sebemrskačství.
Ať se na to dívám z jakéhokoli úhlu pohledu, vždy uvidím stejné chyby, které s nekonečnou pravidelností vrací na naše hokejky a zatloukají tak jeden hřebíček za druhým do rakve s názvem sezóna 2014/2015. Je vcelku ubíjející chodit na hokej s tím, jakou asi dostanete raketu… A přiznejme si, že na takové klády jsme doposud nebyli zvyklý. Pravda, co si budeme nalhávat, ostatní týmy mohutně posílily a také věkově omladily své kolektivy, což má jistě také docela zásadní vliv na hru jako takovou. Ale pokud nefunguje hlava….
Nejvíce krutou skutečností je zejména fakt, že kápo na střídačce zdůrazní základní atributy naší hry, kterých se máme držet a následný pohled na led pak zcela oficiálně připomíná Kociánku po více jak měsíci na výletě. Lítáme jako idioti od ničeho k ničemu a slova jako náhrávka či držení si své pozice pak silně připomínají pasáže z knihy se zaměřením na mimozemskou civilizaci. Film „Kokoti na ledě“ by zhruba vypovídal o situaci, ve které se momentálně nalézáme. Nechci házet flintu do obilí, ale pokud se nezačneme na ledě chovat alespoň podle absolutně základních pravidel pro hru zvanou hokej, těžko můžeme pomýšlet na nějaký zásadní bodový zisk. Někteří z nás totiž po ledové ploše doslova bloudí a jejich hra se dá nejlépe opsat dvouslovným „všude a nikde“, další pak ve statické poloze s velkou vírou v úspěch sledují jediného bruslícího spoluhráče a zbytek se setkání s černým nesmyslem natolik bojí, že se mu všemožně vyhýbá nebo se jej při první příležitosti co nejrychleji zbavuje.
Je nutné udělat tlustou čáru za touto částí sezóny a od příštího zápasu zvednout hlavu a začít konečně hrát podle stanovené základní taktiky. Je jasné, že s naším rodným číslem již asi rychlostí nikoho nepřehrajeme, ale základní věci, vštěpující se do hlav všem začínajícím hráčům, bychom snad zvládnou mohli….
S vírou v lepší zítřky vás všechny zdraví lehce zlomený manažer Havlajda.

Komentáře (1)

1. Hrabos napsal:

   23.10.2014 (06:49)

   Maro, moc hezky jsi to napsal, opět jsem se po ránu pořádně zasmál…teda myslím díky článku, naše hra je opravdu spíš k pláči. Vidím jako jediné možné východisko z této prekérní situace, a to teambuildingovou akci. A i když nám to v našem počínání na ledě moc nepomůže, bude aspoň zábava – někteří se budou válet po parketu, jiní hledat kloubouky postarších dam, předvádět Pavla Ploce v nejlepších letech, ti mladší pak na potkání ukazovat slečnám, které se zajímají o ornitologii, svůj exemplář atd.