Byl to ještě hokej?

Středa 17. září

Den druhého zápasu staříků v OBL začal lehkým zaspáním a tomu odpovídajícím spěchem s nejmladším potomkem do místní ZŠ. Zjevně jsem při tom podcenil venkovní teplotu, neboť tričko s krátkým rukávem se neukázalo jako adekvátní volba, což zřetelně potvrzovaly i trčící bradavky ala kojná od tří medvědů.

Když jsem doplnil potřebný oděv, popohnal jsem nožky směr vozidlo, aby přítel kapitalista Hraboš neměl záminku k peskování za pozdní příchod mé maličkosti. Již jsem se blížil ke vstupním dveřím a mozek dokonce pozvolna připravoval tělo k usednutí, když jsem pocítil ten krajně nepříjemný pocit, jak moje bota bez vyzvání navštívila cosi, co nějakou dobu pobývalo v tak sympatickém stvoření jako je pes…. I když…. Tento konkrétní výtvor snad ani střevní systém žádného věrného přítele nemohl vytvořit, protože si dost dobře nedokážu představit, co všechno by musel sežrat. Na mysli mi dokonce vyvstala vtíravá vzpomínka na pohádku „Jak pejsek a kočička vařili dort“….. No, nevím… Mám zvláštní pocit, že s ohledem na zmiňovaný produkt, to zvíře již prostě nemůže žít.

Den v práci utekl poměrně rychle, neboť náš malý a šikovný kolektiv nápadně připomíná včelí úl :-) Těžko pak budu někomu vysvětlovat, že navazující zářijové odpoledne jsem strávil výběrem a posléze i nákupem snowbordového vybavení pro dceru, neboť na horách se zatím pasou krávy.

Vše pozvolna směrovalo k večernímu zápasu, kde jsem věřil ve zlepšený výkon a hlavně střeleckou potenci našeho týmu postarších seniorů. Šatna byla až nečekaně veselá a vše nasvědčovalo tomu, že uvolněný kolektiv je před mačem v dobrém rozpoložení. Skutečná realita se však začala odhalovat velmi pozvolna, aby se nakonec v plné nahotě ukázala zhruba v osmé minutě první třetiny a plynule pokračovala až do závěrečného hvizdu.

Pokud totiž stále hrajeme hokej, to jest nejrychlejší!! kolektivní!!!!!!! hru na světě, mělo by naš plížení tento fakt alespoň občas vzdáleně připomínat. Přihrávka je totiž pro nás pravděpodobně sprosté slovo a bruslení pohyb, který při tomto sportu není potřeba. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit fakt, že jsme si za celých šedesát minut nedokázali dát více jak deset přesných přihrávek a zmiňovaným pohybem všichni notně připomínali omámeného lenochoda. Jako tradičně jsme se ohleduplně přizpůsobili hře soupeře a odehráli zápas, který se dá jen velmi těžko označit přízvyskem hokejový. I přes upachtěné vítězství máme rozhodně do dalších soubojů nad čím přemýšlet….