Grrrrrrrr

Deprééze až beznaděj přepadají sportovního manažera, když dává dohromady sestavu na zápasy MBL. A nejinak tomu bylo i tentokrát…..

Žil jsem v bláhovém přesvědčení, že po jarních prázdninách se docházka konečně vrátí do normálu a na střídačce přestane foukat meluzína. Jaké však bylo moje překvapení, když ani na zápas s Medvědy se nepodařilo seskládat potřebných třináct kousků a celkový počet hráčů se zastavil na nepopulárních jedenácti do pole a jednom brankáři. Marně jsem lámal staré známé firmy, marně sliboval a pochleboval. Letošní sezóna je prostě nějak začarovaná.

V předzápasové kabině i proto vládla poněkud vlažná atmosféra a vyhlídky na úspěch v nadcházejícím zápase byly poněkud mlhavé. Tomu odpovídal i první třetina, ve které jsme byli pouze diváky na spoustě dostupných kolotočových atrakcích. Nebylo proto vcelku nijak velkým překvapením, že se na světelné tabuli postupem času u soupeřových vstřelených gólů objevila dvojka, zatímco u nás zářila všeříkající nula. Domnívám se, že kdybychom v tuto chvíli dostali třetí branku, bylo by asi po zápase. Zde však prokázal Graff velký cit pro postavení u brány protivníka a dvěma vstřelenými brankami nás vrátil zpět do zápasu.

Od té chvíle se hra částečně vyrovnala a začínalo se prakticky odznovu. Je zajímavé, že v tomto momentu do hry pozvolna vnesli zásadní změnu né hráči, ale překvapivě spíše rozhodčí. Jejich velmi zajímavé verdikty pozvolna zvedali emoce střídavě na obou střídačkách a v návaznosti na to se některým jedincům začal povážlivě zvedat tlak. I za tohoto rozpoložení se nám podařilo vstřelit gól na 3:2, který však definitivně rozladil již tak vratké rozhodování mužů v pruhovaném.

Co se dělo potom, již spíše připomínalo divadelní frašku než hokejový zápas. Nejdříve řvali jedni, pak druzí a nakonec všichni. Hrálo se 4 na 4 i 3 na 3 a mezitím se občas měnilo i skóre. V hektickém závěru jsme nejdříve stihli prohrávat 3:4 (U tohoto momentu bych se drobně pozdržel, neboť jeden vybičovaný jedinec v bleděmodrém dresu již těžko unášel tíhu okamžiku a jeho naběhlá žíla na čele musela být vidět až v restauraci nad ledem. Jeho slovník doznal poměrne zajímavé změny a některé výrazy ani na Wikipedii nenajdete…. Ještě štěstí, že ho duchapřítomní spoluhráči zavčasu uklidili na střidačku, jinak by asi někoho dozajista pokousal.), abychom nakonec v závěrečných třech minutách hraných na hrubý čas otočili na 5:4!!!

Co dodat? Pochvala hlavně Peťovi v bráně, Graffovi, Davovi a Hrabošovi. Ostaní se tak nějak vezli s nimi.

P.S.: I přes výhru mě stále VELMI se.e, že nedokážeme na ledě dodržovat to, co si řekneme před zápasem.

P.S.2: Ku.rvaaaaaa, jak já byl vytočenej…….

Komentáře (1)

1. Tuňák napsal:

   27.2.2014 (09:22)

   No Maro, chvilku to vypadalo, ze si ten malej pruhovanej pujde pro novou helmu ;-) Jeste ze jsi mel ten nahubek :-D