Víra hory přenáší

Dnešní zápas Čertů v OBL byl poněkud specifičtější než obvykle, neboť jsme se utkali s naším bývalým působištěm, Vlky.

Tato utkání bývají poněkud vypjatější a z toho důvodu bývá i na rozhodčího vyvíjen poněku větší tlak. Když navíc přihlédneme ke skutečnosti, že ligu jako takovou vede Carlos, šéf Vlků, je o zábavu postaráno.

Sestava Čertů se tentokrát rodila poměrně těžce a ještě kolem poledne to vypadalo na neideálních 11+1. V průběhu odpoledne však začal nejmenovaný manažer vytvářet intenzivní tlak na hráče s přezdívkou Bílá hůlka, jenž jeho agitaci nakonec podlehl a doplnil stav na přijatelných 12+1.

Před zápasem proběhla plodná debata, obsahující převážně krátké „hecařské“ věty, kterým by však porozumněl pouze zainteresovaný člověk. Jako namátkový příklad uvádím větičku, která je po velmi drobné úpravě vhodná i pro takové to rodinné soutěžení s dětmi. „Pi.čo, vole, ku.va to by bylo, aby když se ku.evsky do p.dele kousneme, jsme ty ču. áky neporazili!“ V úpravě pro děti zhruba následující překlad. „Milý chlapče, saprlote to by bylo, aby když spojíme naše síly, jsme ty tvé kamarády neporazili!“

Samotný mač se s ohledem na stáří všech účastníků odvíjel v poměrně svižném tempu, na což však hned v závěru první třetiny doplatil majitel Renaultu Espace Mášenka, jenž kvůli nespecifikovanému poranění v horní polovině těla již dále v utkání nepokračoval. (Tamtamy hovoří o tom, že si Mášenku koupil Carlos těsně před úvodním buly za cuc na špejli.) Aby toho nebylo málo, schytal ještě v téže části solidní ránu do svého chodidla Mazlík Víťa a rázem nás na střídačce začalo být zhruba tolik, jako fanoušků na koncertech Ivetky Bartošové. První dvacetiminutovka tak končila se ztrátou dvou mužů a skóre 0:0.

Druhé dějství přineslo pozitivní zprávu, že Mazlík bolest rozchodil a tak jsme mohli pokračovali alespoň v jedenácti. I nadále se hrál poněkud urputný hokej, přičemž jsme o chlup větší hokejovost Vlků doháněli zvýšenou zarputilostí a bojovností. Přesto se však z první branky radoval náš soupeř po lehkém nedorozumění v našem obranném pásmu. Třetinu jsme tak zakončili s deficitem jedné branky, ale bohužel a také jednoho hráče, neboť Oťas byl nucen odejít dotáčet nějaký velmi zajímavý film čínské provenience, v němž se mladá Rómka bláznivě zamiluje do sympatického postaršího Vietnamce a zažívají spolu těžké chvíle, kdy brání svoji lásku proti všem. Oťas sám pak má v tomto interesantním dílku drobnou roli despotického otce mladé ženy a příležitostně zaskakuje v některých choulostivých scénách za zmiňovaného postaršího sympaťáka z burzy.

Do třetí části tak naše sestava definitivně skončila na stavu 10+1, což nesli velmi těžce zejména Havlajda s Víťou, jelikož je neměl kdo střídat. Čas však neuvěřitelně letěl a nám se né a né podařit vyrovnat. Zbývalo posledních 28 vteřin, v nichž se nám po vyloučení jednoho se soupeřových hráčů a odvolání Jarny z brány naskytla možnost přesilovky 6 na 4. Hráli jsme ji opravdu bídně, ale když do konce zápasu zbývalo zhruba 12 vteřin, přebral puk v našem obranném pásmu na svoji hůl Mazlík Víťa, přejel s ním střední pásmo a zhruba metr před modrou útočnou napřáhl ke své obávané ráně. Nebudu vás dlouho napínat, přesně v čase 59:50 gólman Vlků máchnul svojí vyrážečkou do prázdna….. a my na střídačce jsme se mohli po.rat:-)) radostí…. Vyrovnáno 1:1!

A to je tak ve zkratce všechno:-)