Příběh (ne)obyčejného dřeváctví

Po delší odmlce opět nastal čas zápasu MBL Devils. Soupeř: Rondo. Cíl: získat povinné body nad posledním týmem tabulky. Komplikace: souběžně konané utkání těch zkušenějších z nás v Old boys lize. Zpestření: oslava Tuňákových narozenin spojená s očekávaným bohatým rautem. Komplikace č.2: Tuňák oslavu z nesmyslných důvodů ruší. Komplikace č.3: větší část týmu jde na led hladová. Nevča balí připravené nádoby a odchází do blízkého Kauflandu se slovy, že domů s prázdnou přijít nemůže. Kompenzace všech komplikací: Venda je opět v sestavě, což vnáší do našich řad jistotu…i nejistotu.

A teď už jen heslovitě z pohledu největšího kopyta v týmu:

• Nezvykle nastupujeme na led dříve než soupeř. Někteří z této nestandardní situace znejistí a vrácí se zpět do kabiny.
• V hledišti je slečna. Všichni po sobě rozpačitě koukáme. Ke komu asi patří? Hned po vstupu na led Žanek předvádí neskutečně energický pohyb a razantní střely do opuštěné brány. Záhada vyřešena, slečna v hledišti je tedy Žankova. …minimálně od této chvíle.
• I já se nesměle pokouším o střelu do prázdné brány, ale míjím. Druhý i třetí pokus není povedenější. No nic, v zápase to bude snad jiné…
• Úvodní vhazování. Je zřejmé, že dnes budeme hodně útočit.
• Poprvé na ledě, s pukem na čepeli se ocitám tváří v tvář brankáři soupeře. Klička, …míjím prázdnou bránu.
• Další mé zapojení do hry, opět sám před golmanem, …najivně střílím, trefenuji jeho beton.
• Obránce soupeře mě patrně ze soucitu nechává snadno projít před bránu, následný souboj s brankářem řeším přesně mířenou střelou do jeho lapačky…
• Uklidňuji se tím, že i spoluhráči zahazují nadějné šance.
• První třetina se odvíjí ve stejném duchu – jedna tutovější šance střídá další, ale na ukazateli skóre stále svítí stav 0:0.
• Hra na dva útoky některým svědčí. Mě těžknou končetiny a mám zvláštní mlhu před očima.
• Začínám vyhlížet „staříky“, kteří avizovali rychlý přesun z dějiště jejich zápasu. Sice jedou hlavně kvůli vyplenění občerstvení v kabině, ale zjevně budou muset znovu obléknout výstroj a zachránit nás…
• Začátek druhé třetiny, Graf otevírá skóre. Konečně.
• V rychlém sledu navyšuje Dave a Michal na uklidňujících 3:0.
• Opět se ocitám v blízkosti soupeřovi brány, místo odkryté brány trefuji tyč. …asi smůla.
• Marcel posílá milimetrovou přihrávkou do sóla Michala (Bogyho), ten zavěšuje. Jak je to snadné.
• V další šanci si vyzkouším i zvuk břevna. …to nebude smůla, to bude rukama.
• Vzdávám jakoukoliv snahu vsítit gól, alibisticky se zbavuji puku přihrávkami na spoluhráče.
• Úspěšnost mých přihrávek je hodně podobná střeleckým pokusům, tedy velmi blízko číslu 0.
• Naštěstí nikdo jiný v týmu nemá nasráno v rukavicích, skóre se postupně navyšuje v náš prospěch.
• Ojedinělé útoky soupeře skvěle pokrývá skálopevná obrana.
• Pokec korunuje svůj výborný výkon 4. gólovou nahrávkou.
• Zastupující golman Vláďa si jde do šatny pro péřovou bundu, nudí se a je mu zima.
• Začíná 3.třetina, opět se dostávám do slibné šance…opět míjím. Mé hokejové sebevědomí klésá do nekončících hlubin.
• S velkým křikem doráží naši veteráni. V pravý čas. Poznámku Havlajdy „Tak prý jsi dnes největší dřevák?!“ přecházím s mírně kyselým úsměvem.
• Konečně se mi povede bravurní gólová nahrávka přesně na hůl…soupeřova útočníka.
• V očekávání rádoby vtipných poznámek hledám únikový východ z haly. Marně.
• Peťa pochopil, že má smysl posílat nahrávky pouze na pravé křídlo, poněvadž to levé je opravdu značně levé.
• Když to nejde v útoku, zkusím aspoň bránit.
• Při nemotorné snaze pomoci obraně puk od mé hokejky putuje před prázdnou bránu, kde jej protivníkům hráč uklízí do sítě.
• „Pochvalnému“ poplácání po zádech od bafuňářů na střídačce doplněnými slovy „No vidíš, náhravky se taky počítají!“ už nedokážu vzdorovat, dělám si u přítomných kibiců černé puntíky.
• Nevča zaregistroval přítomnost svého parťáka Švéda na střídačce, zněkolikanásobil rychlost svého pohybu po ledě a je k nezastavení.
• 11. branku, v podstatě vítěznou, dává s přehledem Venda. Za svůj výkon si ji zasloužil.
• Závěrečný hvizd. Vysvobození. Výhra 11:2.
• Potkávám na chodbě Líbu. Podává mi leták s informací o trenažéru, na kterém se žáci učí střílet na bránu…Prý dostanu slevu.
• Pochopil jsem. Je to tady…je čas…čas přemýšlet, jakou funkci bych mohl u týmu dělat, až se mi podaří prodat výzbroj.

Musím ještě zmínit, že soupeř i přes narůstající skóre v jeho neprospěch dál dřel a makal. Rondo je asi jediný tým, který se stále drží duchu hobby ligy. Tedy toho, v jakém byla naše soutěž založena.

Komentáře (2)

1. Havlajda napsal:

   25.11.2013 (07:14)

   To sebemrskačství se nám nebezpečně rozmáhá…..

2. Palic napsal:

   26.11.2013 (08:29)

   hmm, to je znepokojivé …
   Od kdy se říká dřevák osobě, která jednu branku dá a na tři nahraje ?
   Jak se pak říká hráči (jestli to je ještě hráč ?! ) , který i při tak výrazném výtěztví nevyprodukuje žádnou branku, ani nahrávku a to myslím i tu, která se boduvě nehodnotí ??