Moje velká premiéra

Tak prý….. napiš článek, dnes bys mohl Ty… Poprvé mezi elitou hokejistů, tak piš. Copak ale můžu??? Smím zde vůbec ceknout??? No ale vlastně asi musím….

Dnešní den byl zcela vyjímečný… dostat pozvánku do nejvyšší soutěže, to není jen tak… Už ráno jsem měl napečeno buchtiček, že se to ani nedalo sníst…. no což, svoji hrou své spoluhráče neohromím, ale buchtami by to vyjít mohlo…Vyšlo, hlavně u Nevče…sežral snad 20 makových a povidlových hřebenů a cukru v šatně po něm zbylo, že to Líba bude vymetat ještě týden. Tak aspoň tak…

A teď k zápasu, ajajaj… Hrozný začátek…. 0:1… samozřejmě, že jsem u toho gólu byl na ledě, no to to pěkně začíná….v hlavě mi běžela celá hokejová kariéra, no takhle to nepůjde, s takovou si tu už nikdy nezahraji… Hráli jsme hrozně, myslím, že kolektivně hrozně. Soupeř nám jasně vnutil jeho hru…

Naštěstí se na naše trápení nemohl Hraboš dívat, vzal si u nás za brankou puk a klasicky, jak už nesčetněkrát, ho opět dovezl až do soupeřovy klece. Sláva, srovnáno…. Ne však nadlouho, soupeř se opět ujímá vedení. To už náš kapitán špatně rozdejchává, křičí, ne zas tak moc, ale křičí. Mášenka povzbuzuje a burcuje…, ještě teď mě brní kolena, jak o moje holeně lámal hokejky.

O přestávce si bere kápo slovo…. mluví sofistikovaně a používá spousty hokejového žargonu, kterému samozřejmě nerozumím, vždyť něco jako přihrávka mi vyjde tak jednou za dvě sezóny a to ještě náhodou, a když na mě někdo volá máš čas, máš čas, rozehraj v klidu, tak naprosto jistě vím, že na rozehrávku mi ten čas rozhodně stačit nebude.

Slova kápa udeřila tak, jak měla…. zápas otáčíme a zanedlouho se ujímáme vedení 5:2…, tak to je ono, takhle jsem si to představoval v těch nejodvážnějších snech.

Ale ouha, jako by nás to třígolové vedení náhle ukolébalo…, soupeř nás dotahuje až jsme nuceni vybrat time-out někdy v půlce třetí třetiny. Ano, vyhrát musíme a musíme se o to porvat jako lvi…. Držíme se…. a když Víťa naprosto exkluzivně přihraje Dejvovi do nájezdu, který samozřejmě Dave promění, mám slzy štěstí nejen v očích, ale i po celé tváři.

Následná oslava Dejvových narozenin se pak nesla v radostném duchu. Prvních patnáct minut sice v kabině chyběl náš kápo, ale to jsme mu samozřejmě odpustili, vždyť už během zápasu spousta spoluháčů uslintávala při pohledu na jeho slečnu za plexisklem… Sežralo se toho fakt hodně, zdárně s konzumací pomáhal i Jaranen, který šel jen tak náhodou kolem:-)

A klasika: Havlajda…cituji:

„Není té coly nějak málo?“ nebylo, Dave jich koupil 12….

„A když už, já mám radši Pepsi“ byla Coca, ostatní to neřešili….

„Chlebíčky s vlašákem? To nežeru, s máslem nejsou?“ Pravda, v šatně nežral, ale krabici si odnesl domů….

A pak mně někdo říkejte, že není vysírka…:-)))))))

Váš Alžířan

Komentáře (3)

1. Jarna Perkele napsal:

   7.11.2013 (09:23)

   Premiéra Ti vyśla se vším všudy, výhra, pohoštění, članek. Jsi malej ake moc šikovnej ;-)

2. Zdenal 77 napsal:

   7.11.2013 (18:12)

   Jo jo, Jarna má pravdu, …. a buchtičky byly excelentní! :)

3. Havlajda napsal:

   7.11.2013 (18:33)

   Od teď v šatně mlčím….. To jsem asi přehnal…. Tak jinak…. Od teď nejím…. To je taky blbost…. Tak já nevím…. Od teď prostě bude všechno jinak.