Nevčova cesta kolem světa na kole

Přátelé, kamarádi, právě uzrál čas na napsání krátkého fejetonu z mořské cesty. Uvařte si kávu, čaj, vypněte televizory, dejte spát děti a čtěte…..

DEN 1: Dočkal jsem se, doba čekání je již minulostí, den „D“ je tady. Po nákupech nutných energetických gelů, sušených mas a výživových tyčinek nastává čas vše zabalit. Vstávám kolem 5.15hod, vařím si kávu, lehká snídaně. Hlavou se mi stále honí že hlavně musím stihnou kakáš ještě doma, ať to nemusím řešit hned někde na cestě. Balím kolo a věci do auta a přesouvám se směr start, do obce Bosonohy. Mé nadšení kalí počasí, prší jako prase. Dojíždím, vybaluji věci, přesouvám je do doprovodného vozidla, poslední rychlá kontrola kola a chci vyrazit. Start se ale odsouvá ze sedmé na půl osmou. Déšť lehce ustává, berem kola a jedem. Slavnostní start je od místního restauračního zařízení, kde celá tahle taškařice začala. Startovní čára je již vymalována na silnici, dav přihlížejících třímá v rukou fotoaparáty, kamery a z úst škarohlídů znějí rejpavé poznámky. Na zornících mých brýlí se opět objevují kapky, ale dřív než si uvědomím že začíná opět pršet zaznívá poslední TŘI, DVA, JEDNA, JEDEM. Startovní stuha letí nad naše hlavy, posledních pár úsměvů a jedem.

Vyrážíme směr stezka, následně ne Modřice, přes Rebešovice a pokračujeme po silnicích nižších tříd na Podivín. V Lednici krátká pauza, dáváme si poslední polévku za „český“.Míjíme Břeclav a po několika km překračujeme hranici s Rakouskem. Kopírujeme rakousko-slovenskou hranici, pořád se špatným počasím v zádech. První den končíme bohužel opět v dešti, ubytováváme se cca 13km před Hainburg an der Donau. Tachometr se zastavuje na 154.39km, 6h:48min v sedle.Hotel s názvem Prinz Eugen ve mně vyvolává jistou dávku obav…..ale po zjištění že personál tvoří z převážné většiny slovenští sousedé obava opadá. Po sprše a rozvěšení mokrých věcí se přesouváme do útrob místní restaurace. Večeříme, dáváme si pivečko…místní majitel (taky slovák) je natolik uchvácen naší myšlenkou na náš výlet, že nás zve na panáka. Tak chutnáme, první slivovice….no, trošku kope. Druhý kolo, višňovice…tak ta je hrozná…..,třetí kolo hruška…..doufám že pán už nemá nic jinýho. S poleptaným dvanácterníkem poděkuji a odeberu se do hajan.

DEN 2: Po propršené noci je ráno chladné. Kdo se těšil na pěkné počasí, mýlil se. Je něco po deváté, máme zabaleno a sedáme na kola. Dnešní cíl je jasný, kolem Neusiederského jezera směr Maďarsko. Přejíždíme Dunaj, krájíme kilometry k jezeru. Bohužel, opět začíná pršet. Po lehkém bloudění dojíždíme do města Neusiedl am See. Zastavujeme na benzině, dáváme kávu na zahřátí a kupujeme místní podrobnou mapu. Kolem jezera je spousta tras a cest, nemůžeme si dovolit bloudit. Počasí se umoudřuje, jen začíná foukat. Cesta kolem vody je příjemná, klidná, kochám se rovinou. Projíždíme Podersdorf am See, následně Illmitz a Apelton. Poslední vesnicí je Pamhagen, pak už jen maďarská hranice. Jezero je již dávnou minulostí, nyní krájíme kilometry u maďarů. Projíždíme Lövö a míříme na město Szombathely, kde je naše dnešní konečná stanice. Z doprovodného vozu máme hlášeno že ubytování je zajištěno. Vůz nás čeká na hranici města a my v jeho závěsu nemusíme nikterak bloudit a necháme se navigovat k místu odpočinku.Můj bikerský čítač dat stojí na číslech 304.23km, 13h:23min celkového času v sedle. Hotel na první pohled nic moc, ale už na ten druhý bylo znát že jsem se zmýlil. Domluva trošku drhla „domluv se s maďarem“, ale lámanou němčinoangličtinu to šlo. Po již standartním okoupání následuje hospoda, večeře, pivo, káva, rum. Ne nutně v tomto pořadí.

DEN 3: První pěkné ráno. Po hotelové snídani, lehkém promazání funkčních částí kol se jede.Bohužel ne daleko. Doprovodný vůz nikam nepospíchal, jsme v tom samy, jen podle mapy. Bloudíme, musíme vytáhnout navigačku. Necháme se podle ní vyvést na periferii města. Jedeme na Ják, směr Körmed a Zalalövö. Dnes cesta pěkně jede, brzy se dostáváme na hranici maďarsko-slovinsko. Po pasové kontrole jsme ve Slovinsku. Tohle bude ale jen krátká epizodka. V Lendavě stavíme na jídlo a pok už razíme na chorvatské hranice. Na celnici nás chorvatská policistka nevěřícně lustruje a s úsměvem na tváři si nechá vysvětlit co dělají češi na kolech na chorvatské čáře. Během tohoto rozhovoru si uvědomuju, že ve svém camelbaku kromě rezervoáru s vodou vezu také jisté pilule a nejsem si úplně jistej jestli jsem vykouřil i toho posledního jointa marihuany. Vše dopadlo ok, jedeme dál na Čakovec a Varaždin. Den třetí končímeve vesnici Novi Marof. Doprovod již zajistil spaní. Stav tachometru 451.25km, 19h:46min v sedle. Přichází standartní kolorit tohoto zájezdu, sprcha, jídlo, pití….

DEN 4: Dnes jsme trošku natáhli odjezd. Sedáme na kola až v 10hod. Projíždíme vesničkami jejíž název ani nepíšu, bylo by to zdlouhavé. Směr je jasný, Zagreb.Bohu dík se nám ho podařilo úspěšně minout a pokračujeme již klidnější cestou na Stupnik a Klinča Sela. Bohužel, dnešní den bych nazval jako kritický. Už ráno cítím že dnes si to celkem protrpím. Zadek, zadek a zase zadek. Kdo to zná, ví jek je to strašný, nevíš jak si sednout. Co víc, těsně za Zagrebem nás chytá déšť, který se časem mění v průtrž se silným větrem. Zima, voda a cesta po značně frekventované silnici se podepisuje na morálce. Shodujeme se, že jízda dál v tomto počasí a za této viditelnosti nás kolařů je čistým hazardem se životem. Voláme doprovodné vozidlo a telefonicky měníme místo dnešního konce. Stavá se jím mimo plán Jastrebarsko. Končím na 561.13km, 24h:46min. Dnes pouze sprcha, večeře a trošku červenýho. Dál se neúčastním a jdu na pokoj léčit zadel a pošramocenou psíchu.

DEN 5: Vstává s lehkou obavou o prcinu, ale zjišťuji že vše je ok. Vyrážíme na Karlovač. Po jeho projetím se začíná dát hovořit že se silnice začíná z poměrně normální měnit na poměrně kopcovitou. Přesvědčuji se dřív než jsem čekal, první 14% stoupání. Je to tady pořád nahoru, pak zase dolů…Dojíždíme do Bosiljeva, chceme pokračovat na Osojnik. Ovšem cesta se zde jeví poněkud nestandardní. Končí asfalt, začíná šotolina. Nejdřív je to příjemná změna, taková chorvatská vysočina, pojídám ostružiny, švestky….Cesta se ale stáčí do lesa, máme pocit že v těchto končinách by mohl být ještě nějaký zapomenutý partyzán. Musíme znovu vytáhnout navigačku, mapa nestačí. Jsme venku, dovedla nás zdárně do Osojníku.Po stoupání do vesničky Veliki Jadrč se změna náklonu opět mění a my klesáme do Mali Jadrč, Močile atd. Den chceme končit ve Vrbovsku, ale konec byl už trošku náročnější. Cca 9 km do kopce. Někoho to možná překvapí, ale následně zase dolů, až do Vrbovska. Končíme se 641.39km, 29h,19min šlapání. Dnas máme spaní v soukromém penzionku, tudíž večer žádná hospoda. Ale v teamovém autě se nachází spousta jídla a pití. Jíme královsky, gulášek, plznička….večer vínečko, rumík a kola. Cítím že mám slinu, ale moji spolubojovníci dnes odpadli, sám nechlastám.

DEN 6: Ráno nám paní domácí donesla snídaňku, pršut, uzený, čerstvé pečivo, čaj…paráda. Všichni tušíme že dnes se to podaří. Razímevstříc úspěchu. Rovna Gora, Delnice, pořád dál…Sljeme. Tady nastává moje špatná navigace. Pokračujeme ve špatném směru, 2.5km do kopce. Až po zastavení a kouknutí do mapy vím že je zle. Musím to říct pašákům kteří právě dojíždí, že se můžou zrovna otočit a tradá dolů. Po pár názvech rozmnožovacích a areprodukčních orgánů jedem. Našli jsme původní trasu. Asi nejprudší kopec co jsem kdy jel, cca 19%-20% stoupání. Kluci tlačí, já to koušu kolmo. Hrudník, hlava, nohy připravují explozi, naštěstí vidím horizont, upadám do komatu, svaly mi zaplavuje kyselina mléčná. Mám čas na oddych, turisti teprve dojdou. Pokračujeme dál, sjíždíme do Fužine, následuje zase stoupák, říkám si že to už musí být ten poslední…není. Zase dolů a směr Zlobin, stále ve stoupání, průjezd lesem, zatáčka, první, druhá a jako by nic les končí…Pohled na který jsem se dřel a těšil zároveň, vidím moře. Dělám pár fotek, doprovodný vůz čeká v přístavu pod mostem na ostrov Krk. Balím foťák, následuje odměna, pořád jen dolůůůůů. Dojíždíme pod most, jsem šťastnej. Je 15.52min seč, ne tachecu je 716.91km, 33h, 25min. Po jednom pivečku sedáme na kolo a jedeme si už jen pro radost přejet most na Krk. Za mostem končíme, skládáme kola do auta, je splněno. Vyrážíme hledat bydlení, které nám nakonec úplnou náhodou spadlo lehce do klína. Bydlíme ve vsi se jménem Šilo, z balkonu výhled na moře, k vodě cca 80metrů. Následuje oddych v podobě relaxace dvou dnů, pití, jídlo, koupání…prostě už jen pohoda……

Komentáře (1)

1. Pokec napsal:

   16.9.2010 (14:50)

   Kámo klóbrc dolů, dobrej výkon na kole a pěknej i článek .-)