Všude samej bafuňář…

Těžce se rodila sestava pro zápas s Predátory, velmi těžce, ale nakonec po vyčerpávající práci nehrajícího manažera stanulo na modré čáře plných dvanáct „kousků“ připravených do hry.

Embéelko mám hluboko pod kůží a proto mě momentální situace stran docházky velmi znepokojuje! Pryč jsou časy, kdy se dělal velmi úzký výběr, než jsme dospěli k vyvolené třináctce a některým spoluhráčům pak bylo nutno předat pomyslného Černého Petra. Věk a opotřebování našich lidských schránek se prostě nedá zastavit a začíná si s železnou pravidelností vybírat svoji nepříjemnou daň. Naštěstí stále zůstává určitý počet „železných mužů“, kteří tu bleděmodrou káru táhnou i s obtížemi dál. Nutno však podotknout, že ti nehrající je chodí v poměrně slušném počtu okřikovat na hráčskou lavici, což musí být do jisté míry silně iritující. Momentálně se tak můžeme pyšnit největším počtem trenérů a bafuňářů na hráče a metr čtvereční střídačky.

Zážitky z kabiny bohužel tentokrát popisovat nemohu, neboť jsem stihl pouze rozbruslení a samotný zápas. Asi se ale moc nezmýlím, když řeknu, že Čuňák Nevča meldoval něco o žilnáčích, hluchý Víťa mu věrně přizvukoval, Mášenka třel bambitku o láhve s pitím, Švéd s brýlema ladil telefon, Marcel S. proklínal den, kdy si oblékl dres s číslem 18, Marcel I. předával Víťovi nějakou tajemnou tašku, Jarna se zpomaleně oblékal, Pítrs ladil růžové doplňky na své výzbroji, Graff machroval s futrálem na hokejky, Lukas došel pět minut před začátkem mače, Hraboš kreslil na herní tabulku ranný kubismus a Bogi se stále ještě otrkával, neboť takovou kumulaci prapodivných „produktů“ ještě na jednom místě nezažil.

Na střídačce pak byly seřazeny další exempláře, které bohužel neprošly předzápasovým „cutem“. Konkrétně Oťas, Pokec, Tuňák, Havlajda, Franta a také dezorientovaný Pavel David. A tak zatímco hráči byli poněkud zamlklí, nehráči hýřili vtipnými poznámkami a veselým hlaholem, ve kterém se poněkud ztrácely poslední dobře mířené rady kapitána Hraboše.

Zápas samotný nezačal předpokládaným oťukáváním, ale zajímavě otevřenou hrou na obou stranách, kdy šance přicházely se samozřejmou lehkostí s jakou je plejeři obou týmů spolehlivě zahazovali. Přečíslení pak nebylo náhodným jevem, ale spíše velmi pravidelným úkazem hraničícím až se stereotypem. A to promptně dodávám, že atak dva na jednoho byla v tomto případě ještě docela vyrovnaná herní situace. Dosti tak asi váženého čtenáře překvapí fakt, že první třetina končila za bezbrankového stavu a nepřítomný divák by ze zmíněného skóre mohl cítit určitý závan nudy.

Jak skončila úvodní patnáctiminutovka, začala i ta druhá. Zadní vrátka na obou stranách dokořán a ty brankáři chytej. Věřím, že kdyby se v brankovišti pohybovali poněkud „ementálovější“ gólmani, mohlo již touto dobou na světelné tabuli svítit minimálně divokých 5:5. Takto se však v záplavě šancí stále hrálo na nicneříkajících 0:0. Napomáhalo tomu i časté tahání puku prakticky až do kuchyně, což bylo z bleděmodré střídačky glosováno povzdechem: „Ó bóže, střílej, střílej….“. S touto výzvou se viditelně nejrychleji popasoval Víťa, který si však bohužel ve stavu absolutní euforie poněkud spletl strany a jal se nepříjemně ohrožovat Jarnu svojí velmi nečekanou „bekovkou“, „zadovkou“ či někdy též lidově zvanou „slepicí“….. (Pro manželky, milenky a přítelkyně, které by snad navštívili tyto ryze mužské stránky, zdůrazňuji, že se nejedná o žádnou formu pohlavkování či snad házení drůbeže na bránu, ale o prostou a nečekanou přihrávku za hýždě, v tajné víře, že se zde pohybuje někdo ze spoluhráčů.) Přes všechny tyto náznaky a snahy se však i nadále na tabuli zuby-nehty držel stav 0:0, což utnul až těsně po polovině zápasu kápo Hraboš svojí nádhernou individuální akcí (1:0). Hráči byl divoce oslavován a od bafuňářů pak slyšel jen úsečně „to je dost“. Radost na naší střídačce vydržela sotva pár minut a bylo vyrovnáno (1:1). Při „nečekané“ akci 3 na 1 už nezmohl nic ani skvěle chytající Jarna a začínalo se od znova.

Vaší tepovou frekvencí teď zklidním informací, že až do závěrečné minuty druhé třetiny a dokonce i té třetí se již skóre nezměnilo a zápas dospěl po remíze 1:1 k bonusovým nájezdům. Zde měli více klidu v koncovce hráči Predátorů, takže nám nezbylo nic jiného, než se spokojit s jedním umolousaným bodem…

A vzhledem k tomu, že tentokrát výjimečně nebyla žádná kabinová trachtace, opouštěl jsem stadión záhy po závěrečném hvizdu, tudíž si pozápasovou šatnu musíte ve své fantazii tak nějak představit sami. Věřím, že pro alespoň trošku znalé to nebude vůbec žádný problém :-))

Komentáře (1)

1. Tuňák napsal:

   1.10.2013 (10:25)

   Priste by to chtelo obcerstveni do zadnich rad stridacky a vcasny prichod posledniho bafunare Tunaka ;o)