Trnitá procházka růžovým sadem

Máme za sebou první utkání BHHL v sezóně 2013/2014. Jaké bylo? Jak dopadlo? Byl Vendy opět nejlepším hráčem na ledě? Příliš otázek najednou, začneme postupně.

Nejdříve se sluší zmínit, že jsme hráli s Raveny. Je to tým, který je oproti nám ve věkovém průměru výrazně mladší, ale chybí mu poněkud větší sehranost. I z toho důvodu se od nás tak trochu očekávaly tři body, což mohlo být do určité míry i svazující. Abych nezapomněl, v tomto zápase se představila naše první letní posila Michal B (píšu si do deníčku – nutno vymyslet přezdívku), který po velkém škatule-škatule hejbejte se začal v útoku s Davem a Vendym, což na uvítanou není zrovna psychologicky nejjednodušší formace. Ale k tomu až později….

V první třetině se hra začala odehrávat podle papírových předpokladů a Ďáblové si dokázali vypracovat poměrně slušné množství šancí. Koncovka však byla nepřítel číslo jedna, takže vedení 2:0 neodpovídalo zcela přesně poměru sil na ledě. Na tomto místě je třeba zmínit fakt, že první branku našeho týmu v této sezóně vsítil právě Mišák B, což jistě přinese do týmové pokladny nějaké ty drobné a manažer tak bude moci uhánět o jednoho sponzora méně.

Zdánlivě uklidňující vedení vneslo do našich řad uspokojení, což se následně projevilo i na předváděné hře. Vendy přestal bruslit a jeho pohyby na ledě spíše připomínaly měsíční chůzi Majkla Džeksóna, Švéd již po první třetině mohl prohlásit, že není pozice, na které by nehrál, Dave jel na rekord, kolik nájezdů se dá neproměnit a ostatní působili přinejmnším ospale. Když k tomu navíc připočteme „chytrého“ manažera v civilu na střídačce, kterému dělal společnost absolutně slepý brankář Jarna, dá to dohromady šanci na slušný problémek. A ten se také skutečně dostavil. Ještě v první třetině po nádherném námazu snížili Raveni na 2:1, aby v úvodu té druhé po špatném střídání dokonce srovnali krok na 2:2!

Apropo, druhá třetina…… To byla z naší strany prostě trága. Přihrávky na záda, na prsa či případně na hlavu nebyly ničím neobvyklým. Prudké pasy do lehkého stoje vtipně střídané s prudkým stojem u lehkého pasu…. Pak je třeba připočíst pár zajímavých parakotoulů nebo pádů lidově zvaných krovky a vyjde vám zhruba obrázek druhých patnácti minut v našem provedení. Bonbónkem na závěr této části hry byl Oťasův nájezd těsně před sirénou, který střelec sám chtěl zakončit umným blafákem. Zmíněná siréna však akci našeho filmaře přeťala v nejlepším, na což Oťas reagoval podivným štronzem, nápadně připominajícím strnutí šíje, a pádem k mantinelu. Pamětníkům dala tato akce lehce vzpomenout na legendární Vendyho blafák, při kterém po dlouhé kličce nedochází k očekávanému zakončení, ale k postupnému odjíždění od brány a pádu v rohu. V hokejových příručkách celého světa je známý pod názvem „Uspávák“.

Ve třetí části jsme proto s ohledem na výše zmíněné okolnosti chtěli za každou cenu znovu nakopnout motory a dokázat si, že na to prostě máme…………………………….. Nebudu vás déle napínat, povedlo se a hned v úvodu této třetiny jsme v rychlém sledu vstřelili tři branky 3:2 – 5:2 a prakticky tak rozhodli o osudu střetnutí. Závěr se již opět odehrával plně v naší režii, což dokládají i další dva puky v soupeřově síti 6:2, 7:2. Konec dobrý – všechno dobré dalo by se říci, ale v neděli nás čeká Sputnik a to asi bude jiný level, proti němuž by nám dnešní výkon jen stěží stačil.

Nyní snad jen dovětek k dnešnímu složení útočných řad. Vzhledem k tomu, že v našem týmu je z dvanácti útočníků devět pravých křídlem, dochází občas k určitým třenicím na tomto postu. Proto také proběhlo akční přesunutí Víti do druhé formace za Kápem a Oťasem, zatímco původně plánovaný člen této řady Mišák B se ocitl bez potřebné průpravy v útoku s Vendym a Davem. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že se uvedené trio dostalo do nejvíce šancí a tak spolupráce rychle bruslící – pomalu chodící – rychle bruslící bude jistě pokračovat a snad i dále vzkvétat.

Manažer