Chorvatsko 2013
Vloženo: 15.07.2013 | Kategorie: NovinkyKamarádi, podělím se s vámi o báječnou dovolenou, kterou jsem připravil své rodince.
Náplánoval jsem 14 dní pod stanem na ostrově Krk se člunem. Týden před odjezdem jsem náhodně zjistil, že do mého vysněného kempu je na lastech možno zakoupit ubytování v klim. karavanu za stejnou cenu, co dáme ve stanu. Tak jsme jeli na týden do karavanu a týden pod stan.
Přípravy na sbalení do auta byly hrozné, protože jsem kromě stanu,spacáku, jídla,oblečení atd. potřeboval do auta narvat člun + motor +nádrž a 110 kg závaží, které by udrželo na bójce můj parník s výtlakem 1t. Přes veškerou snahu a přemlouvání manželky se už 30kg betonový sloupek do auta nevlezl a já se spokojil se 4 vzpěračskými kotouči o hmotnosti 80 kg.
Vyjeli jsme v sobotu v 1:00 v noci, kdy snad vyjeli opravdu všichni a tak silnice byly pěkně přeplněné. Po 9 hodinách jsme byli u moře v Rijece, slunko pražilo ,děti se radovaly a já dostal nápad, že naplním nádrž do člunu, co mám v kufru. Již po 10min po výjezdu od benziny děti nečekaně usly a já cítil ohromný zápach benzínu, až se mi začala motat hlava a nuceně jsem zastavil snad na nejblbějším místě. Otevřel jsem kufr, odkud zteřelým těsněním pod víčkem se rozléval po autě benzín. Já už se nezmohl na nic, dál s hlavou vystrčenou z okýnka řídila manželka a já pozoroval už jen bílé myšky. Zbytek soboty jsem s blaženým úsměvem proležel.
V neděli jsem šel ráno obhlédnout místo, kde udělám bójku. Muselo to být max. do 4m, protože delší řetěz nemám a potápět se hlouběji už taky moc nemůžu. Nejdřive však musím nafouknout člun, přidělat motor+kolečka a 400 m z kopce ho dovést k vodě. Po 2 hod skládání zjišťuji, že i s motorem to z toho kopce neubrzdím a proto nakládám motor do auta a prosím všechny sousedy, ať mi uhnou auty,protože potřebuji jet autem až na pláž, kde se nesmí parkovat, jen maximálně něco vyložit. Dojedu tam vyložím motor, zaparkuji u karavanu, sousedi najedou zpět, dojdu ke člunu a zjišťuji, že jsem nechal v autě nádrž s benzínem( přeložili jsme ji pak do rakve na střechu a pádla + řetězy, kotvu a všechny blbosti ke člunu). Opět prosím susedy, ať mi uhnou, že potřebuji jet na pláž. Už trochu nasraní uhýbají a já vše vyložím, zajíždím ke karavanu, jdu na pláž, dám si věci do člunu a jdu dělat bójku. V tom zjišťuji, že jsem zapomněl vydělat to závaží ( bylo v autě pod stanem a spacáky, které byly nachystány až pro příští týden). S výrazem provinilého idiota opět prosím sousedy, ať mi zase uhnou. No vyslechl jsem si různé přezdívky, ale bylo to už opravdu naposled. Vracím se na pláž, spouštím člun se vším potřebným na moře, zvedám kolečka a při tom si prořezávám prst o železo, které drží kolečka. Protože jsem v oblasti pláže, nemůžu jet na motor a s kapajícím prstem vesluji a lákám žraloky. Jsem na místě, zde by měla být dle ranního měření hloubka 4m, nejbližší bójka s jiným německým 3m člunem je tak 10m, (aby se čluny nemlátily můj 4m+1m lano a jeho 3m+1m lano), když se budou čluny točit při změně větru a proudu. Házím do vody (spíš překuluji zavaží na řetězu i s bójkou do moře): “ Kurva“, bójka zajela pod hladinu, zapomněl jsem na odpolední příliv. No nic, uvidím ji zase až ráno. Uvazuji pod vodou člun a spokojený s prstem zabaleným v mikroténovém sáčku doplavu vítězně na břeh.Tak a teď mi začíná teprve dovolená.
Přlehám k ženě a dětem na deku a v tom slyším:T: Ježiš, nebolí Tě to? J: Akorát trochu záda, ale vždyť si mi je namazala 50, abych se nespálil jako vždy hned první den. T: No, asi jsem trochu uprostřed vynechala. Byl tam opravdu kus připomínající mapu Afriky a do rána díky puchýřům v 3D provedení. No nic, bolest musím přepít a seznamujeme se u karavanu se skupinou důchodců, kteří už tam kempují druhý týden a jsou stále v dobré ovíněné náladě. Znají se tam skoro všichni, protože už ta jezdí spolu 10 let. No nic říkám, zítra koupím Vinjetu(známka na člun – povolení k plavbě a vyrazíme). Ráno vyrážím směr kapitanát pro Vinjetu a jdu kouknout na člun. Už tam na mě čeká rozzuřený skopčák, klepe si na hlavu a něco nadává. Místo jeho malého člunu, tam stojí 7m jachta, do které motorem neustále buší můj parník. Po slovní přestřelce ve všech jazycích zjišťuji, že malým člunem jezdí jen s pláže k bójce, kde ho nechá a odpluje jachtou. Musím se posunout o 5 m, bojuji s 80kg pod vodou 4h, zkouším i s motorem a nic. výsledkem bylo, že jsem do sebe zauzloval pomocný řetěz a hlavní řetěz se závažím. ( Němec pak večer dojel a posunul si svoji). Unavený si rozsedám ve člunu moje oblíbené značkové sluneční brýle. Plavu ke břehu a jdu se ohřát do sprch pod teplou vodu. Mezitím mi někdo šlohl brýle se šnorchlem, které jsem si položil na lavičku před sprchou. Nasraný odcházím 1,5 kmdo města na kapitanát. Zavřeno, prý až zítra ráno tam někdo bude. Večer trávíme opět u vína s důchodci, jeden z nich má narozeniny, tak je tam i spousta jídla. Začíná mi být divné, že někteří z nich pouze sedávají u stanu a nechodí k moři. No nic, důchodci se rozparádili, pustili z auta muziku a dali se do tancování. Pořád jen ploužáky, střidali si partnery, až najednou jedna začala funět, zamlžili se jí brýle a jeho ruce v ni zmizly. Říkám manželce: „Vidím dobře, to přece není ani jeho žena a on ji tady to….“ Mizíme, to asi nebude jen parta normálních přátel.Později se od jiných dovídáme, že si sem jezdí takhle skupinka pravidelně užívat. Nabídku na společnou saunu v Brně razantně odmítáme a už se těšíme na příší týden do stanu.
Mezitím stále chodím pro Vinjetu, ale buď je zavřeno nebo tam není kapitán. Začíná mě to deptat, 4.den u moře, na člunu nemůžeme jezdit a bydlíme uprostřed uchylných důchodců. Proto vyrážím v úřední den brzy ráno a hledám kapitána po barech, kam chodívá na kafíčko. Heuréka, paní mi nabonzovala který to je a táhnu ho do kanceláře, kde mi vydává potvrzení k plavbě a Vinjetu ( že je tam napsaný, že pluji pod vlajkou Belgie, je mi už úplně jedno). Konečně pak vyrážíme na moře a nacházíme pláž jen pro sebe. Za týden pobytu a zaplacení 1500 Kč za Vinjetu jsme 2x vypluli a to se vyplatí :-).
Nastává druhý týden, uchyláci odjeli domů( byli autama), ale zůstal pouze pár, jenž čekal na autobus do večera. Byli opravdu oba milí, ale pán byl alkoholik a stačili mu třeba i jen 2 decka vína a byl na kašu. Samozřejmě, že si je v poledne dal a zapomněl, že už se ráno vystěhovali z karavanu. Přišel tam a nahej si lehl do postele a usl. Mezitím přišla nová majitelka, začala ječet, že je tam chlap, on se lekl popadl její trenýrky a utekl na pláž za manželkou, která ho 2 hodiny marně hledala. Pak bylo ještě dohadování o trenýrky, chtěla je vyprat, že něco od něho chytne atd.
Stěhujeme se pod stan, hurá, místo máme luxusní ve stínu pod borovicemi po známých, kteří právě odjíždějí. Stan máme obrovský značkový Husky, ale je vypůjčený, tak jeho skládání je pro mě porod. Má 2 oddělené ložnice a já si všímám, že v koruně borovice je obrovská zlomená větev, která tam drží na dobrý slovo a je přímo nad ložnicí dětí. Večer nastává Bora, proto dětí přenáším k nám a už se do rána pořádně nikdo nevyspí.Ráno zjišťujeme, že do stanu předsíňkou nafoukal do všech věcí, kufrů, jídla a vůbec všeho bordel Celý den je Bora = vlny = nevyplouváme. Druhá noc Bora = děti s námi=nevyspíme se. Druhý den Bora. Zjišťujeme, že z karavanu odjel poslední pár, který přijel až s námi,ale také patřil do podivné partičky. Manželka už nevydržela opilecký výkon svého manžela a po-té , co v noci dopíjel v cizích ledničkách víno a usl, ho narvala do auta s tím, že už je sobota a musí jet domů. (bylo pondělí). Volala pak, že skončil v nemocnici na otravu alkoholem. Třetí to stejné, já mám opět depku, děti mají radost z vln. Čtvrtá noc Bora, to tu nikdo nepamatuje, navíc večer trochu napršelo a to i do stanu. Vyplouváme za každou cenu i přes vlny skáču na madračce do vody pro člun, v tom mě mrskne vlna na skálu, prořezávám si matračku a svoje stehno. Opět lákám žraloky, na stehně mám čtvrtmetrový žlábek. Manželka na břehu šílí, dětí pláčí. Aspoň na nejbližší pláž poplujeme volám z dálky. Pátý den se to konečně uklidňuje vyplouváme a večer jdeme do města. Chytá nás bouřka, nevadí přečkáme v hospodě, vracíme se do vytopeného stanu, vše je mokré. Už vím, že Husky stan si nikdy nekoupím. Šestý den, sušíme a já se chystám vylovit závaží a uklidit. Je hnusně, zima, vlny. Čekám do 14 h, beru manželku a kamoša, že já budu pod vodou rozuzlovávat řetězy a pak jim tam postupně uvážu jednotlivé závaží a oni je vytáhnou na člun. Bojuji 2 hodiny pod vodou, jsem úplně na kašu, vytahujeme 3 ze 4 závaží a jdeme sbalit člun. V 18h je vše sbaleno a já totálně vyřízenej usedám na baru na pivo za 82 Kč.
V kempu probíhají různé závody a soutěže. Organizátor mě vybíra do mezinárodního závodu na double kajaku. Nechci, že jsem k.o., nikdy jsem v tom neplaval. No nic, jsem přiřazen do dvojice s 2 m ukrajincem Olegem. Musime popadnout kajak na pláži nasednout, doplavat 200m k bójce a nazpět. Vyrážíme Oleg vpředu lapne kajak a já i s kajakem za ním plápoláme. Oleg nasedá a pádluje. Já nasedám a převracím kajak i s Olegem. Oleg znovu nasedá a já nás opět posílám hlavou ke dnu. Nasedáme společně a opět jsme hlavou u dna. Teď nasedám já první, Oleg ani nemusí, posílám se opět hlavou ke dnu. Postavíme kajak skoro na souš,oba opatrně nalezeme a za bouřlivého potlesku vyplouváme. Mezitím míjíme ostatní, co finišují do cíle. S vypětím všech sil se otáčíme kolem bóje a za bouřlivého povzbuzování všech lidí v kempu dojíždíme na krásném 6.místě z 6. První tým dostal týdenní pobyt v mobilhome, druzí v karavanu, třetí neomezenou konzumaci v restauraci a my s Olegem poukaz každý na jedno Ožujskoje. Bylo to moje nejlahodnější pivo v životě. :-)
Komentáře (2)
A to tě ještě baví, jezdit na ty dovolené?
Jo, všichni se mi diví, hlavně mi furt připomínají, že kdybych si ten člun jen vypůjčil, tak to vyjde daleko levněji a bez starostí. Samozřejmě, jak jsme přijeli, tak jsem ho celý den čistil + příslušenství a motor musel půlhodinku běžet v dědově kádi na zalévaní, abych ho proplachl od soli. No uvidím, co na slanou vodu řekne jého trávník, doufám, že to rozchodí :-)