Tak jako loni – třetí…

Sešli jsme se, odehráli jsme kvalitní utkání, prohráli jsme.

Tak by se dalo ve zkratce shrnout druhé semifinále proti Sputniku. Jestli se dá po takové prohře napsat nějaký zajímavý článek, to je ve hvězdách…. Osobně si myslím, že se za předvedený výkon nemusíme stydět. A že to nedopadlo? Stanou se horší věci v životě lidském.

V dnešním zápase jsme si pohlídali důležitý začátek a tak se velmi dlouho čekalo na úvodní branku. Překvapivě jsme měli téměř po celou první patnáctiminutovku více ze hry a tomu také odpovídaly některé naše solidní šance. Sputnici hráli svoji urputnou obranu a občas vyráželi do rychlých protiútoků. Dovolím si však tvrdit, že to byla z celé semifinálové série jediná třetina, kdy jsme je výrazně přebruslili a k vyjádření naší celkové převahy chybělo to jediné, bohužel to nejdůležitější, to jest branky.

Druhá část tak startovala za stejného stavu jako ta úvodní, stále se čekalo na gól. Byli jsme opět lepší týmem, ale po nenápadné akci jsme bohužel inkasovali. V tu chvíli na nás padla podivná deka a chvíli jsme dokonce hráli podobnou holomajznu jako v prvním semifinále. Jasně se ukázalo, že psychika je mocná čarodějka. Až v desáté minutě této pasáže hry zvedl náš prapor Lukas a brankou na 1:1 vlil do našich žil novou krev. Pravděpodobně ji však vlil do hlavy i jednomu z rozhodčích (zdůrazňuji!, že jednomu, protože David pískal výborně), který ho od té chvíle začal s železnou pravidelností posílat na trestnou lavici za zákroky mírně řečeno velmi sporné. Jeden (podivný) trest si odseděl ještě v této patnáctiminutovce a další ho k naší lítosti čekaly v té následující…

Samotná třetí třetina nabídla opatrný hokej na obou stranách s jednoznačným cílem – neinkasovat! Náznak šance se sice občas objevil před oběma brnkáři, ale defenzíva hrála v této pasáži utkání jasný prim. No, a potom již začal opět úřadovat „sympatičtější“ z rozhodčích. První vymyšlené vyloučení jsme ještě přežili bez úhony, ale záhy následovalo další, ve kterém naše obranná tvrz bohužel polevila 1:2. Stáhli jsme hru na dva útoky a hnali se za vyrovnáním…. To se nám díky Pítrsovi a jeho krásné střele i podařilo (2:2), ale „kamoš“ v pruhách měl asi jinou představu o výsledku…. Pár okamžiků po naší brance vyloučil opět Lukase (a to již skutečně nemám tušení za co??!!) a my v následném oslabení inkasovali potřetí 2:3. Závěr již pak byla jedna velká křeč, která nám nepřinesla žádnou šanci a naopak vyústila v ještě jednu branku v naší síti 2:4.

Co dodat na závěr? Nasazení a výkon Ďáblů v tomto zápase výrazně předčil ten předchozí. Všichni jsme do toho dali všechno a nemáme se co stydět! Stačilo to však bohužel „jen“ na obhajobu loňského třetího místa. Zda-li je to málo nebo dost, to musí posoudit jiní. Za sebe mohu řící, že i když je má výkonnost velmi bídná a stále více se upínám k pověstnému zavěšení bruslí na hřebík, rád bych si se skvělou partou s názvem „HC MBL Devils“ užil ještě alespoň jednu sezónu, protože ta sranda v šatně, ta za to prostě stojí….

Kamarádi, pevně doufám, že se všichni potkáme v modrém dresu i na prahu soutěžního ročníku 2013/2014, abychom opět společně rozjeli ten bleděmodrý vlak….

Se slzou v oku Váš

Sportovní manažer :-)