Cenný skalp se slzou v oku

V posledním zápase základní části se utkali Čerti s týmem HC Kormidlo, který již věděl, že bez ohledu na výsledek dnešního střetnutí bude jeho pozice před play off stejná – skončí na třetím místě. Tedy, utká se s šestým týmem o další postup. Kormidlo tak vědělo, že pokud vyhrají, jejich soupeřem v předkole bude HC Farma B. Pokud vyhrají Čerti, budou muset Farmáři – pokud si chtějí prodloužit sezonu – v posledním mači základní části vyhrát nad HC Vegas. Tím Vegasem, se kterým Čerti minule neuspěli.

Již před zahajovacím hvizdem tak bylo jasné, že osud Čertů není v jejich vlastních rukách. A i když by si na případné vítezství Vegasu nad Farmou nikdo z Čertů nejspíš nevsadil, v kabině rozhodně nezavládla poraženecká a odevzdaná nálada. Snad tomu pomohl i nový pozdrav, jímž se příchozí hráči s gustem častovali a který se tak zřejmě po posledním zápase – zdá se – celkem ujal: „ Zdar Vagíny!“ Upřímně jsem byl zvědav, jestli pod vlivem tohoto nového trendu nezmění Havlajda i zahajovací pokřik na: „Červená, černá, to jsou barvy naše, pro vagíny dobrá, tři body jsou naše. Hej, hej, hej!!!“ Ale nezměnil.

Zato sestava doznala změn. Ve 12 hráčích zůstali jen dva centři Dušan s Mášenkou. První dvojici křídel tvořili Havlajda s Chochynem, Víťu na pravé straně druhého útoku doplnil vlevo Kraťas. Mira se posunul na své oblíbené místo v obraně, čímž posunul na pravé křídlo třetí řady tradičního obránce z nejzkušenějších Čahouna Alžířana Michala. Tomu se tak splnil dětský sen a nastoupil v soutěžním utkání v útoku, jemuž se na levoboku snažil sekundovat Miloš. Nutno podotknout, že Čahounův bojovný duch byl příjemným osvěžením útočných formací.

Během rozbruslení jsme si nechali udělat skupinové foto na památku manželkám, dětem a milenkám. Už teď je spolu s dalšími snímky ze zápasu na stránkách OBL. Následoval tradiční bojový pokřik ve své tradiční až zastaralé verzi a pak už začal zápas.

Kormidlo nastoupilo s desíti hráči a bez dvou hlavních tahounů. I proto byl zápas od prvních minut vyrovnaný. Čerti, kteří se obávali útočné smršti silného soupeře, se postupně osmělovali a k překvapení všech se dokonce ujali vedení, když si Miloš převzal vyhozený puk ve středním pásmu a z úrovně kruhů, po zemi, ke vzdálenější tyči prostřelil brankáře. Nebezpečné akce se i nadále střídaly na obou stranách a když už došlo v našem obranném pásmu k nebezpečnému přečíslení, zasáhl velmi spolehlivě v brance chytající Peťa Pospíšilík, který zaskočil za Jaranena. Ten podle ověřených zdrojů zůstal dobrovolně celou neděli s rodinou poté, co prý zaslechl v pátek svoji ženu, jak při jeho odchodu na hokej říkala dětem: „Ten pán s tím velkým pytlem a tou velkou holí není Santa Claus, to je váš tatínek.“ Jediné, co agentury neuvádějí, je informace, jestli se při té větě Jarnova žena skutečně dívala na jeho hokejovou tašku… :-)

I přes řadu šancí na obou stranách zůstávaly obě svatyně dlouho spíše nedobytnými tvrzemi. Když se soupeři podařilo vyrovnat na 1:1, netrvalo naštěstí dlouho a Čerti se opět ujali vedení. Do brány Kormidelníků se totiž trefil Víťa a pak ještě dvakrát Havlajda a Dušan. Utkání jsme dohráli v pohodě a v poslední třetině jsme již soupeře téměř nepustili do šancí. Zaslouženě jsme zvítězili 5:1. Všichni si ale byli vědomi toho, že ani tento cenný skalp neznamená postup. Pokud by však Farma nezvládla svůj poslední zápas s Vegasem, a my bychom se tak s Kormidlem potkali v předkole play off, měli bychom se na co těšit. Kormidlo by totiž zřejmě nastoupilo ve stejné sestavě, v jaké jsme proti nim hráli v podzimní části sezony, a kdy dostali Čerti nakládačku 11:4.

Je určitě pozitivní, že se tentokrát prosadily všechny tři útočné řady a je jen škoda, že se stejně nedokážeme prosazovat i v jiných utkáních se slabšími týmy. Poslední utkání, kdy Čerti vstřelili 5 a více gólů, totiž bylo 6. února při vítězství nad Falconama 7:3.

Po zápase čekalo na všechny milé obžerstvení, které přichystalo rukou nerozdílnou duo našich zahraničních posil, Alžířan a Švéd. Postupně mizely chlebíčky, věnečky, větrníčky a ostatní pochoutky, například Alžířanovi domácí Marokánky či Švédovi oblíbené řezy s finskou vodkou, ruská vejce, španělské ptáčky, Wienerschnitzel a české pivo. Nicméně pomalé tempo konzumace a ostych hráčů rozhodně svědčily o dobrých stravovacích návycích a dodržování životosprávy, což je u sportovců alfou a omegou jejich výkonnosti, zejména ve veteránských seniorských kategoriích.

Jen Havlajda byl v rohu tichý a nějak smutný. Nerozveselilo ho vítězství, nesmál se vtípkům. Chlebíčky vyloudily úsměv na jeho tváři jen na chvíli a bystrému pozorovateli neunikl jeho plachý pohled zraněné laně.
„Co je ti Marečku?“ zkusil jsem se zeptat tak nějak pokamarádsku.
„Ále, víš… tak ti to na mě nějak dolehlo,“ svěřil se mi Havlajda a utřel slzu, která se mu valila po tváři jak hrášek po talíři.
„Copak…, je ti líto, že už končí sezona? Že už končí to naše…. úžasné chapácké dobrodružství? Že už neuvidíš naše rozesmáté tváře? Neucítíš náš pot a macatá těla ve sprše?“
„To taky,“ zaštkal Marek a přeskočil mu hlas. „Ale hlavně…, já už se tak těšil…, víš, vlastně už jsem si na to zvykl…. a dnes nemůžu…“ zatvářil se tajemně.
„Co nemůžeš?“ zeptal jsem se naléhavě
„No přeci zakřičet si to moje oblíbené….., víš, to mně chybí,……….. že jsme hráli jako kokoti!!!!!“
A pak jsme se objali a plakali si na rameno, dokud všichni neodešli. :-)

V úterý večer, po zápase Farmy a Vegasu, se ukáže, jestli byl dnešní mač posledním v sezoně, nebo se pokusíme vyřadit Kormidlo v předkole. Tož, držte palce.