Řekli jsme si o tabulku

Základní část BHHL je minulostí, nadchází čas play-off. Titulek by to byl krásný, kdyby nám však nezbývalo odehrát ještě jeden zápas s CSKA…

Avšak samotný přístup ke zmiňovanému mači od nás hráčů spíše odrážel tu větu v úvodu…. Jak si totiž jinak vysvětlit fakt, že v poslední minutě první třetiny svítilo na světelné tabuli hrozivé skóre 0:3 a my jsme vcelku kompaktně produkovali hokej noha nohu mine. Když už se nám v úvodu druhé třetiny podařilo snížit na 2:3, následovalo další zaváhání ve středním pásmu a ….. 2:4. No a tak se to s námi táhlo až do závěrečné sirény 3:4….3:5….4:5. Pravda, měli jsme několikrát i smůlu, když puk buď zvonil o konstrukci soupeřovy brány nebo se zastavil těsně před brankovou čárou, ale na „kdyby“ se hokej nehraje! Pokud stejné představení předvedeme i ve čtvrtfinále play-off proti týmu Farmy, bude pro nás vyřazovací část BHHL pouze dvouzápasovou epizodou.

Je proto třeba vyhlásit mobilizaci a pokusit se na pondělním tréninkovém ledu pochopit alespoň trošku z nákresů našeho kápa na jeho milované instruktážní desce a následně získané informace v odpovídající formě přenést na ledovou plochu. Musíme si totiž konečně přiznat, že přihrávka na dvacet metrů, přes čtyři lidi, letící ve výšce pasu a dopadající útočicímu hráči plochou stranou na záda, není zrovna ideální formou zákládání útoku, stejně jako stojící hráč na útočné modré, čelem k mantinelu, držící hokejku v jedné ruce není vzorem rychle si najíždějícího forvarda. Je třeba si prostě ujasnit základní principy a způsoby hry, které budeme chtít praktikovat v blížícím se play-off!

Vím, Zděňkovy nákresy občas připomínají ranné období Pabla Picassa, přičemž někdy dokonce vyzařují zcela novou nečekanou formu kubismu, ale vzhledem k tomu, že jsme všichni absolvovali svých povinných deset let školní docházky (a někteří dokonce i víc), jsem pevně přesvědčen o tom, že alespoň ty základní náčrty a skicy máme šanci pochopit. Proto cvičte přes víkend svůj mozek u všelijakých kvízů, hádanek či křížovek, neboť v pondělí to zcela jistě využijete. Důrazně zavrhuji metodu vypití hlavy při nějaké hodnotné společenské akci, neboť mozek se sice na nějaký čas resetuje, ale co se týče dlouhodobého efektu, je výsledek dosti mizerný a paměť samotná má posléze občasné mezírky.

Jako ideál se spíše jeví, zapátrat v dětských knihovničkách a za pomoci našich nejmenších alespoň částečně vyřešit přiložená bludiště nebo cesty něčeho někam. Pokud se snad někteří z nás dostanou přes tento level, mohou zkusit ještě starou klasiku, jako jsou labuť, domek či dokonce schodiště jedním tahem.

Každopádně v pondělí vás všechny očekávám shluklé na ledě okolo přísně vyhlížejícího muže, který bude v ruce třímat zajímavě pokreslenou tabulku.