Jak je těžké hrát proti hérečkám a jejich pruhovaným fanouškům
Vloženo: 08.02.2013 | Kategorie: NovinkyMěl to být pokus o reparát, ale pár věcí bylo špatně.
Vše vypadalo tak idilicky. Dal jsem dohromady čtrnáct kousků, čekal nás Nevčův raut a starší polovina týmu dokázala den před tím oživit naděje na play-off v OBL. První komplikaci jsem způsobil sám, když jsem nějak neodhadl čas při domácích údržbářských pracech a Jarnu vyzvedl s poměrně velkým spožděním. Pak už se vše hrnulo s docela solidní pravidelností. Zcela prvotní negativní impuls však přišel již mnohem dříve….
Ráno jsem se jal malovat koupelnu v tchánově dalším bytě, když jsem se poněkud nepohodl s krycí lepící páskou. Zpočátku jsem vše bral s manažerským nadhledem a veselou písní na rtu, ale s přibývajícím časem, snižující se šikovností mých rukou a stoupající tepovou frekvencí kdesi na spáncích, se začaly do mých úst vkrádat výrazy, které lze publikovat až po dvaadvacáté hodině a i tehdy raději potichu…. Já se však příliš nežinýroval, neboť jsem setrvával v domnění, že jsem na „staveništi“ sám a tudíž neslyšen…. Co o to, sám jsem asi byl, ale decibely mých drsných bonmotů zjevně překročily šířku stěn bytu a nechtěně vstoupily i do společných prostor chodby domu. To mi vzápětí potvrdil i příchozí „tatínek“, když mi položil poměrně intimní otázku: „Práce se nedaří…?“… A já neskutečně stupidně opáčil: „Proč???“. Byl to takový ten dotaz, který již ve chvíli, kdy ho pokládáte, je spíše posledním pokusem naivní záchrany, než skutečným odrazem nechápavosti. Však mě také poznámka, že se domem nese můj radostný hlahol z dobře vykonané práce, utvrdila v tom, že jsem měl raději mlčet.
Pevně jsem doufal, že je to jen záchvěv smůly a nyní by snad již vše mohlo být O.K. Pravda u tchána jsem od nynějška asi za sprosťáka, ale protože si při vzájemném rozhovoru občas řekneme i „vole“, nedělal jsem si z toho velkou hlavu. Nyní mám tendenci si vzpomenout, jak jsme si zhruba před patnácti lety potykali….. Pokusím se tedy vyjímečně odbočit a jen ve zkratce nastínit…. Seděli jsme takhle tenkrát spolu u televize a koukali na hokej (myslím samozřejmě s tehdy ještě budoucím tchánem). Už ani nevím, kdo s kým vlastně hrál, ale zápas měl solidní spád a já tak nějak pohlcen hrou přestal zcela přesně registrovat okolí… Když tu se mi při jedné neproměněné tutové šanci do úst vkradlo poměrně zajímavé lingvistické spojení slov: “ Vy vole, viděl jste to…!“ a tykačka byla na světě :-))
Takže zpět k mé smůle. (Kdy se asi dostanu k popisu zápasu MBL – Bulls?) Po vymalování zmiňované koupelny mé další kroky vedly domů, kde mě čekala pokládka Pokecem dodané plovoucí podlahy. Vše probíhalo tak nějak pohodově až do chvíle, kdy jsme s kamuldou udělali první chybku, po které jsme byli nuceni rozložit již cca tři položené řady. Když se to opakovalo podruhé, začaly se mi pozvolna vracet stavy z malování… Pak se však vše v dobré obrátilo a my poměrně v klídku dorovnali celou místnost, i když jsme museli obřezávat docela dost překážek. Zbýval předposlení řez ne zcela vhodnou okružní pilou… Kamulda zkušeně provedl nastíněný úkon a pracovní nástroj promptně umístil na odkládací desku položenou na zemi. Bohužel však v záchvěvu euforie poněkud zapomněl, že si spodní bezpečnostní krytku kotouče pily před tím zajistil kvůli přesnějšímu začátku řezu…. Takže ve chvíli, kdy se pracovní nástroj ocitl na podložce, ještě dobíhalo jeho ozubené ostří, které po krátkém skotačení elegantně zakončilo svoji pouť krátkým řezem do jednoho z prken zhruba ve třetině nově položené podlahy….. Přiznám se, že v tu chvíli jsme celý dům bezpochyby ujistili, že jsme opravdu sprosťáci se vším všudy…. Následná rozborka – sborka nám pak zabrala dalších pár desítek psychicky náročných minut, při nichž se napětí dalo krájet a i telefonní zvonění bylo bráno jako akt naprosto odsouděníhodný.
Díky tomu jsem posléze pozdě vyzvedl Jarnu a na led tak dorazil jako poslední z posledních. Co se dělo na něm, to už byla taková třešnička na průběhu celého dne. Když totiž hrajete poměrně špatně a ještě proti hérečkám, které každou chvíli heknou, válí se po zemi a brečí, navíc s mohutnou podporou dvou plejerů v pruhovaných dresech, nemůžete se divit, že více jak třetinu zápasu odehrajete v oslabení. Kdyby tam alespoň občas byl nějaký náznak faulu, ale takhle…. Někdo v modrém dresu se poroučel na led a automaticky to byly dvě minuty pro nás. Že spadl většinou vlastním přičiněním, to už frajery ve vězeňském moc nezajímalo. Mávali rukama jak na prvního máje a pískali jak průvodčí na peróně. Pravdou však je, že jsme hráli ještě větší tužku jak proti Panterům, takže by Bulls k výhře nad námi asi ani tu pomoc rozhodčích nakonec nepotřebovali. Strohým konstatováním „1:5“, tak končím referát o zápase a pplynule přecházím k hodnocení.
Někde je prostě chyba. Ve chvíli, kdy chceme hrát hokej, při kterém je na nás tvorba hry, stojí to za houby. Lépe zahrajeme s útočně laděným soupeřem, kdy jsme minimálně ve třech zatažení a podnikáme nenápadné rychlé brejky. Dnes jsme zase měli obrovskou díru mezi útokem a obranou, přičemž v obranném pásmu byla naše hra doslova chaotická. Člověk by až nevěřil, jakým problémem někdy může být pouhé vyhození puku. Navíc nám chybí kápo, který by dal všemu určitý řád a sám by šel příkladem. S takovouto hrou by nás v play-off čekaly pouhopouhé dva zápasy a pak už jen oči pro pláč. Možná je lepší vzít si ponaučení a pak na tento zápas rychle zapomenout.
Ale přestože se prohrálo, chtěl bych dnes pochválit dva jedince z našeho kolektivu. Prvním je Nevča, za vzornou hostinu a druhým Graff, za splněný slib stran zrychleného střídání.
Další zápas BHHL nás čeká až 19.2., takže je čas, dát se dohromady. Doufám, že nás již svojí přítomností oblaží i uzdravený kápo……
Komentáře (4)
Vy vole :-D
Krásný článek, Maro. Pravda, tvá dnešní stať měla nádech hororu, některé části jsem louskal se zatajeným dechem a napnutý, co bude dál. Ale opět jsi mě přesvědčil, že bydlet ve vašem domě je privilegium – člověk ušetří za televizi a rádio, vaše rodina se o veškerou zábavu s přehledem postará :)
Taková normální rodinka…. Už jen ty Poldinky mi chybí…
“ Vy vole, viděl jste to…!“ … tak to je maso :oDDD