Deníček se zaplňuje…
Vloženo: 04.12.2012 | Kategorie: NovinkyDeníčku, jsem zase celý rozechvělý, protože dnes jsme hráli s klukama z MBL další zápas. Bylo to proti CSKA.
Ani nevíš, jak moc jsem se na něj těšil! Už ráno za tmy jsem u nás na dvoře trénoval blafáky a střelbu na přesnost. Zkoušel jsem napodobovat našeho kapitána Zdeňka (to je ten můj vzor, jak jsem ti už říkal)…. Docela mi to šlo, ale zhruba po pěti minutách mi došly tenisáky…. Naštěstí sousedka vstává také brzo a tak mi je obratem vracela zpět. Jen se poměrně nahlas divila, proč dělám takový kravál a po každém míčku za třímetrovou zdí volám: „A Havlajda dává po nahrávce Zdenka další nádherný góóóól!“….. Nepochopen jsem tedy zakončil trénink ve střelbě a šel se raději podívat, jak mi kvetou fialky v sušárně….
Po chvíli lenošení mi to však nedalo a začal jsem doma zkoušet hru tělem. V lehkém poklusu jsem ramenem narážel do dveří po celém bytě a rázně je tak zavíral. Až ke kuchyni mi to šlo celkem dobře. Před ní jsem si bohužel neuvědomil, že se její dveře zavírají na opačnou stranu….. Po nečekaně slabém odporu jsem tak k mému nemalému překvapení plynule proběhl celou kuchyní, nabral na její dlažbě vcelku zajímavou rychlost a o pár metrů dále již docela tvrdě atakoval radiátor pod oknem i okno samotné…. Přiznám se, deníčku, že puklá zeď až ke stropu mě poněkud zaskočila a proto jsem i tuto fázi tréninku raději opustil….
Když jsem pak ještě při pokusu o posilování hrudního svalstva, přesněji řečeno klikování s tlesknutím, nestihl dostatečně rychle vrátit ruce do základní pozice a upadl tak docela nepříjemně na obličejovou část hlavy, ustoupil jsem od domácí přípravy na zápas definitivně.
Čas do začátku utkání se mi nekonečně vlekl… Nakonec jsem se však přece jen dočkal a mohl tak pln očekávání vyrazit směr hokejová hala. Před ní jsme potkal hned několik svých spoluhráčů…. Jeden z nich, Oťas (to je ten, co s ním hraji v útoku), nám podržel otevřené dveře…. Přišlo mi to velmi kamarádské. Kapitánu Zdenkovi asi také, protože prohlásil: „Tak a teď můžeme říct, že nám Oťas všem podržel!“ a na slovo „podržel“ kladl takový zvláštní důraz…. Pak už jsem konečně vstoupil do kabiny chlapců z MBL. Svojí neskrývanou radost jsem okamžitě projevil poměrně hlasitým „AHOJ!“, načež se všichni lekli a „nevím“ (to je ten, co mi nechce říct své jméno) reagoval v zásadě odmítavým „Neřvi!“. Náladu mi to však nezkazilo a ihned jsem usedl vedle výše zmiňovaného spoluhráče z útoku Oťase, co mu všichni říkají „Bílá hůlka“. Já to až dodnes nechápal, ale pak mi to „nevím“ vysvětlil. Přišlo mi to poněkud nemravné a možná jsem se i červenal. „nevím“ o tom ale mluvil jako o chlebu a ještě se smál. Hluchý Víťa se taky smál, ale jak jsem ti už říkal, ten se směje pořád. Pak přicházeli i ostatní kluci z MBL. Kapitán Zdeněk si sedl přímo naproti mně! Udělalo mi to velkou radost! Nakonec přišel i ten, co se mu říká Švéd. Upřímně, deníčku, mně svými rysy ale spíše připomíná Dána.
V kabině bylo opět veselo a docela dost nemravno. Hlavně „nevím“ se činil. Polovině věcí co říkal, jsem vůbec nerozuměl… Smát jsem se ale musel, abych nevypadal divně. Některé výrazy si ale stejně budu muset najít ve slovníku cizích slov, i když možná zbytečně. „nevím“ totiž někdy vypadá, že ten slovník píše, či přinejmenším aktualizuje.
Pak už jsme šli naštěstí na led. Já byl zase strašně nervózní. Kapitán Zdeněk je ale kámoš, a tak mě hned na střídačce uklidňoval: „Neboj, horší než minule už to být nemůže….“. Okamžitě ze mě spadl všechen stres. Zdenda to prostě s lidmi umí…. Tentokrát jsme nezačali příliš dobře a brzo jsme prohrávali (0:1). Pak se začala karta obracet. Za chvíli už jsme vedli (2:1). Soupeř však bohužel dokázal vyrovnat (2:2). Blížil se konec druhé třetiny a já již začínal být unavený. Z toho důvodu jsem proto navrhl Zdenkovi, jestli by nebylo dobré, vzít si oddechový čas. Podle jeho pohledu jsem pochopil, že asi né… Naštěstí jsem byl záhy vyloučen, takže jsem měl takový svůj vlastní time-out.
Ve třetí třetině jsem na sobě začal pociťovat i zvýšenou nervozitu. Kluci ze třetího útoku ale dali dva rychlé góly (4:2) a bylo zase veselo. V této části hry jsem se dostal i ke dvěma střelám. Řekl bych, že mi docela sedly. První jsem trefil Zdenka do zad a druhou Oťase do kotníku. Příště se pokusím ohrozit i brankáře. Jsem pokorný a kladu si postupné cíle…. Skóre ještě několikrát poskočilo (5:2, 5:3, 6:3), ale vítězství nás již neminulo.
Byl jsem opět strašně šťastný. V kabině jsem však zase moc nerozuměl….Na parkovišti před halou mi pak kapitán Zdeněk asi hodinku vysvětloval, co všechno dělám špatně. Nebylo toho tolik, ale škoda, že jsem tě neměl s sebou, deníčku, mohl jsem si to všechno poznamenat. Takhle mám v hlavě poněkud přeplněno.
Už se těším na další zápas MBL!
Tak zase příště, deníčku!
Komentáře (2)
Hezký výsledek. Gratulace.Moooc hezká třetí třetina.
Ještě bychom potřebovali zaříznout Predátory a Sputnik….:-)