Čerti remízovali. Pičo, pičo, škoda, škoda.
Vloženo: 01.11.2012 | Kategorie: Old boys(Na úvod se omlouvám za ten vulgární titulek, ale jak se dozvíte v článku, výjimečně má svůj důvod).
Je to bezva parta, ti Čerti. Nového spoluhráče, Miloše, přivítali na dnešním zápase, jak se patří, hlavně Havlajda se mohl v uvítání přetrhnout (asi smíchy). Čahoun taktně mlčel a Víťa se schovával za kšiltovkou, kterou si vypůjčil od Mášenky. (Ten, kdo by snad ještě stále neznal Miloše, odkazuji na poslední článek ze zápasu béčka v Bíteši.)
Srandičky a uvolněná atmosféra se přenesla i na střídačku. Jak jinak si vysvětlit, že v době zahájení zápasu s Farmou B nás bylo na hru připraveno pouze devět hráčů ze třinácti. Pár minut nám trvalo, než jsme navzájem pochopili, kdo s kým hraje, ale nakonec jsme se v tom chaosu našli. Jak už Havlajda avizoval, Miloš se postavil na pravé křídlo třetí destruction line, kterou tentokrát vedl na zteč centr Švéd. Už teď snad můžu s mírným předstihem prozradit, že historie se opakovala a stejně jako v roce 1645 ani tentokrát „Švédi“ v Brně svého soupeře neporazili.
Soupeř udeřil jako první a ujal se vedení 1:0. Po asi 26 našich spálených šancích se nakonec ujala i naše krásná akce zakončená Havlajdou. Švédovo působení na buly pak přineslo své ovoce. Tentokrát trochu exotické, protože dalšího fíka (nebo chcete-li banán) zavěsil po jeho vyhraném buly Tonda od modré. Puk sice po vystřelení vypadal trochu jako přetížený plachťák, kterému se nejdřív nechce zvednout, pak ale nabral výšku, zatáhl podvozek a za stálého třepotání, což bylo asi způsobeno místními turbulencemi, doplachtil až za záda překvapeného golmana Farmy. Stav 2:1 po první třetině vypadal nadějně, i když předvedená hra byla popravdě mizerná.
Druhá třetina začala stejnou holomajznou, jakou první skončila. Útočníci se opět předháněli, kdo se líp schová za soupeře, nejlépe mezi červenou a
útočnou modrou. Obránci neměli komu nahrát, a tak jsme to nějak plácali kupředu. Když se po chvíli nazadařila jedna z našich nadějných akcí, pronesl Kraťas úžasný komentář, po kterém jsme se na sebe s Havlajdou podívali a začali se smát. „Pičo, pičo, škoda, škoda.“ Mrkl jsem hned na Havlajdu a z legrace povídám: „No jestli tenhle zápas nevyhrajem, tak to bude ideální titulek pro článek.“ Ten pobaveně přikývnul. Ani jeden z nás bohužel netušil, jak bude tato věta pravdivá. Jak jsme zjistili za chvíli, tento „zrychlený komentář“ používá Kraťas téměř na všechny životní situace, takže jsme mohli během zápasu zaslechnout různé varianty jako: „Pičo, pičo, šance, šance.“ „Pičo, pičo, ofsajd, ofsajd.“ Pičo, pičo, dobrá, dobrá.“ a občas lze zaslechnout i lingvistické perly jako: „Pičo, pičo, kokot, kokot.“:-) Jinak se ale zdá, jako slušnej kluk :o)
V prostřední části se obraz hry příliš nezměnil. Holomajzna. Ale nějaké góly nám tam padly, tak to bylo v pohodě. A dokonce i střelci gólů zůstali stejní, Tonda dával krásnou ranou opět od modré na 3:1 a Havlajda zakončoval už na 4:1. Tím jsme však s naší potencí skončili a od třetí třetiny jsme již jen hleděli, jak nám soupeř dává gól za gólem. Přestali jsme bruslit. Hlavně dozadu. Něco jim tam padlo se štěstím, třikrát jsme museli hrát v oslabení a právě v tom posledním jsme dostali gól na 4:4. Nakonec jsme se ještě báli o výsledek a rozčarovaní jsme to nějak doplácali do konce.
Ale jak už to tak bývá, v kabině jsme to řádně rozebrali. Půlka týmu v čele s Jaranenem se začala omlouvat, že to byla jejich chyba. Místy se ozývala přízviska jako dřeváci a trapáci, místy pak bylo slyšet něco o kokotech a kdosi si vzpomněl i na stále oblíbenější geronty. Někteří, zejména největší bijci :o), se rychle sbalili a tiše opustili šatnu, ale kupodivu dnes nikdo nechtěl s hokejem skončit, dokonce ani Havlajda, který však alespoň rozvíjel jeho oblíbené teorie o …. No, o všem možném, od délky penisů svých spoluhráčů až po teorie o svém (ne)rychlém bruslení.
Do toho jsem zjistil, že mně chybí v peněžence prachy, což jsem považoval za evidentní krádež. Ale protože nikomu jinému nic nechybělo, muselo mně to zmizet někdy během dne dřív. Ale zmýlená neplatí. Až doma jsem zjistil skutečný stav, že milé prašulky jsem si při obědě nechal zasunuté v kapse od kalhot. Tím se nesměle hlásím do klubu sklerotiků tohoto týmu a omlouvám se za drobné vzrušení v kabině.
Nakonec se debata stočila zpět k zápasu. Hrstka zbylých znavených hráčů při vysvlíkání a oblíkání tak dlouho debatovala, až pochopitelně našla pravého viníka dnešní výsledku. :-) Podle agentury ITAR-TASS jde o nejmenovaného drvoštěpa, který ke konci zápasu na soupeře s oblibou vytahuje svoji nabroušenou sekeru. No nenechali jsme na něm samozřejmě nit suchou. Možná se mu škytá ještš teď. :o) A když už nebylo koho pomlouvat, mohli jsme se rozejít k domovům.
PS: Tak si to tak Čahoune neber :-)
Komentáře (1)
Krááááásný, obzvláště pasáž o Kraťasově slovníku mě velmi pobavila :-))) Ještě aby se naše hra zlepšila, body přihrnuly a bude to bez chybky ;-)Ale kolektiv je vážně príma….
P.S.: Když jsme s Jarnou v šatně osaměli, vzali jsme ten výsledek na sebe…