Desítka visela ve vzduchu

Letošní čtvrté kolo BHHL se zapíše černým písmem do kroniky Ďáblů z MBL. Zápas s Predátory bych s klidným svědomím označil dokonce za ostudný…

Již při příchodu do kabiny by se hodila otázka „Zdenku, kde jsi?“. Ano, náš kapitán a mozek týmu se totiž při svých eskapádách za děvčaty, přímo souvisejícími s poleháváním na dávno odkvetlých stráních, prochladil a tak nám v šatně tentokrát chyběl. Projevilo se to i na docházce, když nás ještě čtvrt hodiny před začátkem mače bylo plných deset kousků i s brankářem. Jeho pevnou ruku a třeskutý hlas zjevně nelze nahradit….

Srandičky nám šly ale i tak znamenitě. Nejdříve jsme hledali vhodný suspik pro Švéda, aby nakonec vyhrál Kraťasův vzor „toulec“…..  A následně jsme zjišťovali stav Oťasova opálení, přičemž zaujala i Nevčova varianta ala „brodil jsem se blátem“, kdy jsou nohy opálené jen těsně nad kolena a zbytek těla zůstává tvarohový…

Lehkost „šatnového“ humoru se nám však na led přenést nepodařilo. Pravda, měli jsme zpočátku více ze hry, dokonce i zajímavé šance přišly, ale branka soupeře pro nás zůstávala zakletá a tak udeřilo na druhé straně. Vrhli jsme svoje síly ještě více do útoku a odměnou nám nakonec přece jen bylo vyrovnání na 1:1. Upřímně, bylo to naposled, kdy byl stav zápasu srovnaný. Dál už jsme jen dotahovali a s něvěřícnými výrazy koukali na rodící se debakl. Zatímco my se křečovitě prokousávali středním pásmem, Predátoři přes něj doslova létali a rychlými přihrávkami z nás dělali na počkání solné sloupy. Když už jsme se do nějaké šance dostali i my, v devadesátipěti procentech jsme ji zahodili. První třetina sice skončila ještě přijatelných 2:3, ale na konci té druhé to již bylo hrozivých 2:5!

Od útočníků to připomínalo známou hru o medaile „Koho celý zápas neuvidím“ a obrana nevěděla, kde jí hlava stojí. Kdybych měl stát tento večer v naší bráně já, pošlu všechny bleděmodře oděné hráče tam, kde se nelíbá a odejdu si trénovat top vulgární výrazy raději do šatny. Bylo to totiž chvílemi na ručník. Predátorům vycházelo prakticky vše, na co sáhli a my se trápili a trápili. Těsně před jedním buly ve třetí třetině jsem dokonce zaslechl i kliďase Vaška, jak si poměrně nahlas vykládá pro sebe…. „Pííííp, všechny puky se odráží na ty jejich píííp hokejky a k nám pííííp ani jeden…. Píííp mě to, fakt mě to pííííp…. A taky mě to nebaví…. Je to na pííííp. Do píííp píííp už abych šel domů…. PÍÍÍP!“

Třetí třetina, to už bylo jako v komatu. Na střídačce jen ponuré ticho a občasné pííííp. A Predátoři nám mezi tím zatloukali další a další hřebíček do rakve. Být takhle dobře zavřená Sněhurka, princ by jí nikdy nelóbl a trpaslíci u ní mohli šmírovat dodnes. Jediné, čím jsme se ještě motivovali, bylo nedostat potupných deset.

Závěrečná siréna nás vysvobodila za stavu 3:9….

Co dodat? Snad jen to, že musíme na tento zápas co nejrychleji zapomenout a Hraboše brát na hokej i nemocného.

V šatně bylo zpočátku hrobové ticho, aby posléze končili Švéd, Oťas, Havlajda, Kraťas a další. Přičemž Oťas dokonce v záchvatu negativní energie roztrhal své památeční ribano, ve kterém poprvé nastoupil již v roce 1985, tedy v době, kdy se rodiče jeho spoluhráče Pítrse Vojanců teprve rozhodovali, zda si jej pořídit. Myslím toho Pítrse, ne Oťasovo ribano :-)))) Aby toho nebylo málo, otřel se ještě kamarádský Havlajda lehoulinec o Švédovu nádhernou spolupráci s útočníkem soupeře, za což ho stihl skandinávsky ledový pohled a následně i dvouminutový monolog jedním dechem z jeho úst. Alespoň si teď bude pamatovat, že Švéd má i obrovské plíce….

Komentáře (1)

1. Leo napsal:

   2.10.2012 (07:09)

   Všechno je o taktice. Nasadili jsme na vás speciální sestavu. Hned na začátku jsme ji stáhli na 9 lidí, z toho 6 bylo obránců. :o) Ale hlavní je, že jsme zdraví a nikdo se nezranil.