S Čuňákem za tři body

Včerejším zápasem s Kings se do naší sestavy po delší době opět vrátil populární Čuňák Nevča a ve dvojici se Švédem plynule navázal tam, kde skončil.

Přiznám se, že po vysokohorsko-turistické rybářské výpravě jsem jen stěží stíhal účast na zmiňovaném mači a byly i chvíle, kdy jsem v ní již ani příliš nevěřil. Nakonec se vše v dobré obrátilo, já však svým pozdním příchodem přece jen přišel o to úvodní přivítání se staronovým spoluhráčem. Je pravda, že v jeho případě pravděpodobně vše proběhlo bez problémů, neboť náš kolektiv zasažený běžnými chorobami mužů středního věku dobře zná a tak jej jeho určitá specifičnost asi nemohla překvapit. Vše bylo navíc doplněno Graffovou hostinou, takže to bylo uvítání se vším všudy.

Povzbudilo to i náladu celé kabiny, i když Víťa byl poněkud skleslý, že roli největšího prasáka mužstva od něj přebírá staronový premiant tohoto oboru. Ale co naplat, Čuňák je jenom jeden. Nejvíce asi zářil Švéd, který má s Nevčou určitou mimotělní vazbu, jež se nám prozatím nepodařilo zcela definovat. Jeho štěstí navíc bylo umocněno tím, že se na jeho hokejový výkon přišla podívat i jeho životní partnerka, pro kterou to musel být zcela jistě nezapomenutelný zážitek. Náš Petřík má totiž velmi rád, když má nějaké diváky, což všichni dobře víme od té doby, co se nejraději převléká naproti otevřeným dveřím od šatny :-)

Nyní k samotnému zápasu. Kdo by čekal krásný hokej podepřený nádhernými akcemi, musel být poněkud zklamán. Na obou stranách sice nechyběla snaha, ale přesnost nahrávek  a pohyb po kluzišti byl určitou slabinou všech zúčastněných. Obzvláště u jednoho jedince se přihrávka stala prakticky neřešitelným artiklem hokejového umu. Nejmenovaný hráč s číslem osmnáct totiž v krátké době třikrát nedokázal přihrát na pouhý jeden metr a po zápase byl spravedlivě všemi hlasy nominován na cenu „Kopyto zápasu“. V jeho případě se však již nejedná o žádné překvapení, neboť tyto ceny sbírá jak na běžícím páse.

Přesto si dovoluji tvrdit, že jsme od úvodního vhazování tahali za delší konec provazu, což se později projevilo i na samotném skóre. Abych čtenáře neunavoval zdlouhavým opisem akcí, zmíním jen průběh vstřelených branek. Zahájili jsme my tahem na 1:0, aby následně přišla rázná odpověď na 1:1. Začali jsme tedy pozvolna přidávat a výsledkem byla šňůra čtyř zásahů na 2:1, 3:1, 4:1 a 5:1. V této fázi zápasu přišlo určité sebeuspokojení z naší strany a soupeř pozvolna přebral střeleckou aktivitu brankami na 5:2 a navíc i 5:3. Pádná odpověď na 6:3 však udělala definitivní tečku za tímto měřením sil a zasloužené tři body mohly být připsány na naše konto do tabulky BHHL. Ještě zmíním střelce našeho týmu….. Víťa 2x, Hraboš, Mášenka, Graff a Oťas.

U Oťase bych se ještě na chvíli zastavil. To, že dává branky, je zcela běžná věc, ale jak je umí oslavovat, to je pokoukáníčko. Nečekejte od něj běžné věci jako vysoko zvedlé ruce, jízda po kolenou, skákání do diváků bruslemi napřed či jiná vítězná gesta…. Náš Oťas je prostě originální….. Stejně jako včera…. Převzal puk ve středním pásmu, projel celé útočné pásmo, obelstil brankáře soupeře a zavěsil do prázdné brány. Až potud je vše normální (Teda pro Oťase… Co by za to dal hráč s číslem osmnáct). Po vstřelené brance se náš oblíbený spoluhráč zlehka odráží, jeho dlouhé tělo vystřihne nádherný parakotoul na ledě, aby se následně zcela ladně vrátil do jakéhosi noblesního telemarku…. Všichni na sucho polykáme a Švéd raději odchází zakrýt přítelkyni oči, aby si náhodou nenašla svého nového hrdinu…

Pozápasová šatna je uvolněná a probíhá nevázaná, vulgární a možná až perverzní diskuse. Jediní dva hráči jsou poněkud zticha. Mackovi se od druhé třetiny stále točí hlava a Havlajda již cití, jak na něj začíná útočit jakýsi bacil.

Jak dopadl Macek, nevím. Já měl zimnici jako prase a od druhé hodiny ranní jsem věrně objímal záchod a dával mu hmatatelné informace o tom, co že jsem to za celý den vlastně snědl….:-(