Gól z říše snů aneb Haluzákova nefalšovaná radost
Vloženo: 29.06.2012 | Kategorie: Novinky
Když jsem včera odcházel z kabiny, podíval se na mě kápo, Hraboš, svýma uhrančivýma očima, koutky úst se mu roztáhly od ucha k uchu a důrazně povídá: Napiš dlouhý článek o to tvým gólu. Úkol tedy zněl jasně: Zastavit muže s brašnou. A protože – jak říká klasik – nebyl čas ptát se, kdo je kdo, a kapitánovi není radno odporovat, napsal jsem aspoň pár řádků, jak se to seběhlo.
Takový gól v přípravném zápase (nebo na tréninku), není ale jen tak. U lepších hráčů je obvykle výsledkem šikovnosti a rychlosti, u dobrých hráčů je výsledkem letité dřiny a odříkání, u mě a některých podobných typů jde o souhru náhod, rychlosti větru, tlaku, vlhkosti vzduchu či stavu vody na českých tocích. A jak říká golman Peťa: U tebe bohužel nikdy nevím, kam se ti to z hokejky sveze.
Samotný gól, o kterém je řeč, přišel asi po hodině hry. Celkem nic neřešil, ale vypadal fakt pěkně. Byl to ten z gólů, na který my amatéři tak rádi vzpomínáme, gól, který s hrdostí žáčka v hokejové přípravce popisujeme manželkám, maminkám, milenkám, dětem, kolegům a kolegyním v práci, kamarádům u piva a je-li vhodná konstelace, tak i pošťačce či zubařce při preventivní prohlídce. Gól z říše snů.
A jak se to celé seběhlo? Po několikáté v zápase jsme najížděli dva na dva. Větrák pod stropem zlostně zavrčel: VRUUUUM! Brankář si zvolna popojel před brankoviště. Kapka slaného potu mu sklouzla po tváři. Zatímco Ivoš s pukem uháněl k útočné modré, vystartoval jsem po pravém křídle. Nohy jsem rozkmital do ďábelské frekvence. Mrkl jsem přes mřížku na levobok a viděl sprintujícího Ivoše. „To je šance,“ blesklo mně hlavou. Ve zlomku vteřiny jsem opustil myšlenky na to, jak líbám Stanley Cup a opět jsem se zkoncentroval. Tři bránící soupeři jakoby před námi postavili neprostupnou hráz, jejich nebezpečné šermování hokejkami by nadchlo i Dumasovi Tři mušketýry. V útočné třetině, jsem to strhl doprostřed mezi kruhy. Brusle jen tak tak udržely tlak ostré bogny. Led pod mými noži zapraskal: CHŘŘŘŘÍÍÍST. V okamžiku jsem se zbavil sevření dvou soupeřových hráčů. Otevřel se přede mnou volný prostor mezi kruhy. Obránci nestíhali…, odklouzali kamsi až brankové čáře a přede mnou se naskytla životní šance. „Ivo, musíš,“ modlil jsem se duchu k hokejovému pánubohu, aby tato akce vyšla. Hokejku jsem přitiskl na led a čekal, jestli se Ivošovi podaří propasírovat puk přes dvoumetrového obránce. Puk se zatřepetal, vzal to buzarem o obráncovu brusli a přistál těsně přede mnou… V tu chvíli už hokejka zasvištěla vzduchem: „SVISSSSST“. Těsně před střelou jsem periferně zkontroloval postavení brankáře v brankovišti. Hokejka se prohnula jako indiánský luk a při dopadu na led, kam přesně ve správný okamžik doplachtil i puk, ho hokejka vystřelila jako projektil z panzerfaustu. Neomylně a s milimetrovou přesností vlétl pod horní tyčku Peťovi brány. Gól jako z učebnice pro kanonýry, nad rameno bezmocného brankáře. A pak už jen gratulace od spoluhráčů, uznalé pokývání hlavou a nezbytné „ťuknutí“ rukavicemi o sebe. Úleva. Tak tento gól se fakt poved. Tutový kandidát na Zlatou helmu týdne, měsíce a sezony. :o)
Napadla mě i otázka, jestli je možné, že by tento úžasný gól někteří viděli jinak? Téměř jsem tu možnost vyloučil, ale nepříjemná myšlenka se přeci jen uhnízdila kdesi za pravým uchem a ne a ne se jí zbavit. Fantazie je fakt sviňa. Představil jsem si, jak by asi probíhal pomyslný rozhovor optimisty (rozuměj kamarád, fandící hlavně černým) s pesimistou (taky kamarád, fandící hlavně žlutým):
– Viděl jsi ten super gól do šibenice? – Vždyť to byla náhoda!
– Perfektní střela z první! – … to nabral nechtěně čepelí jak na vidle…
– Skvělé přečíslení… – No jo, žlutí zrovna střídali.
– Gólman neměl šanci! – Myslel, že je pauza.
– Perfektní najetí mezi kruhy. – Vždyť už nemohl, zkrátka nestihl dál dojet.
– Dostal skvělou přihrávku. – Už nevěděl, co s pukem…
– Pěkná rychlá akce. – Povídám, že žlutí střídali.
– Ale hezky to trefil. – No jo, když je štěstí unavený, sedne i na …
– Nakopl to a snížil na rozdíl jedné branky. – Za 15 vteřin dostali další, a bylo to zase o dva.
– Má tah na branku. – Hmmm, spíš tahá ty nohy.
– Má důraz před bránou. – Tož, co už má dělat, když má přes metrák?
– Fakt kvalitní útočník… – Spíš haluzák a palič.
Zajímalo mně, jak ten gól viděl samotný brankář, tak jsme to po cestě domů v autě chvíli probírali:
– Pěkný gól, že? – Nevím, já ho neviděl.
– .. ti to šlo nad rameno… – ..mě s tím pěkně s.reš.
– S čím? – Na tebe si dávám obzvlášť pozor.
– Proč? – .. si z toho nic nedělej, jen jsem do toho plácnul a vyšlo to. – Ty mě chceš fakt nas.at? To mě ani neříkej.
Posledních pět minut jsme raději mlčeli, vzduch by se dal krájet. U domu si vystoupil, pobral tašku a hokejky a něco si pořád mumlal… Nevím, co ale znělo to asi tak nějak: „…prej plácnul, …haluzák, …hnusnej gól, …už s ním nepojedu, …haluzák, …plácnul.“
PS: Škoda jen, že nám ten gól nakonec nepomohl k vítězství. Prohra v samostatných nájezdech zamrzí.
L.
Komentáře (2)
Leo dá životní trefu a Černá prohraje…. Tak kde je spravedlnost? :-)
P.S.: Škoda, že jsem to neviděl „live“, to muselo být velký….:-))
Jo, jo … jednou ti o tom budu vyprávět :-))