Raději zapomenout

Máme za sebou první semifinále paly-off BHHL proti Sputniku….. Raději zapomenout….

Jak jsme si užívali, že se ve čtvrtfinále proti Kings hrál hokej nahoru dolů, tak jsme tentokrát nešťastní, jaký hokej se hraje se Sputnikem. Dovolím si dokonce celé utkání označit za nehezké. Ne snad kvůli naší prohře, ale spíše z celkového hlediska. Nutno však dodat, že s tímto soupeřem jsou všechna utkání stejná… Tak jako tentokrát.

První třetinu jsme zahájili spíše defenzivně, ale přesto jsme se díky Hrabošově brance ujali vedení 1:0. Bohužel naše radost neměla dlouhého trvání a než jsme se nadáli, prohrávali jsme 1:3. Všechny branky prakticky stejné…. Nedůslednost v obranném pásmu a kupení chyby na chybu.

Ve druhé části sice Dave snížil na 2:3, ale pak už se naše hra rozsypala jako domeček z karet, což se odrazilo i na sóre… 2:4…..2:5. Jiskřičku naděje zažehl opět Hraboš (3:5), ale šance na solidní výsledek doslova zazdil Havlajda, který minutu před koncem této třetiny neproměnil 1000% šanci a dostál tak svému ocenění, „kopyto sezóny“.

Třetí třetina už nijak nevybočila z naší „spanilé jízdy“ a zápas tak skončil pro nás nelichotivým deficitem 4:7. Když si zpětně vybavím, jaké „pěkné“ branky jsme dostali, ještě stále se mi dělá lehce nevolno. Nádherné dva vlastence, dvě doplácané „šušně“ a tři samostatné nájezdy… Opravdu krásný výčet…

Bohužel ale musím konstatovat, že tomu z naší strany chybělo větší odhodlání, soudržnost a hlavně srdíčko! Bez toho se zápasy play-off vyhrávat nedají!

Nezbývá nám tedy nic jiného, než na dnešní „taškařici“ co nejdříve zapomenout a ve středu se pokusit vybojovat rozhodující střetnutí.

V šatně se většina z nás dlouho nezdržela a spěchala ronit krokodýlí slzy do svých příbytků. Nakonec zůstal jen čtyřlístek osamělých ve složení: Oťas, Tuňák, Jarna a Havlajda. V tu chvíli se však už neřešil prohraný zápas, ale spíše rodinné a mezipohlavní vztahy. Škoda, že nemohl Hraboš setrvat poněkud déle, neboť by si do svého notýsku svobodného mládence mohl zaznamenat spoustu nového materíálu.

S překvapením jsem se kupříkladu dozvěděl, že Oťasova svatba se datuje k letopočtu, kdy jsem ještě co by mladý juhan na chalupě u babičky pobíhal s prakem a zkušenosti s opačným pohlavím byly ve fázi počátečního otrkávání. (Otrkávání=nesmělé doteky hrudního koše vyvinutějších spolužaček v přeplněné šatně, případně namátková vizuální kontrola rozdílnosti obou pohlaví pomocí vhodně umístěného zrcátka.) Jediné, co mě poněkud uklidnilo, byl fakt, že Tuňák se v té době teprve těžce loučil s kačerem na šňůrce :-). Naproti tomu Havlajdův vrstevník Jarna nelenil a „přisprostle“ označil ročník Oťasovy svatby za pravěk, přičemž se neopomněl zeptat, zda-li náš „filmař“ náhodou nepamatuje i mamuty….

V tu chvíli se se svojí troškou do mlýna přispěchal i Tuňák.  Začal nám líčit svoji napínavou příhodu o tom, jak jeho drahá žena uvařila nějakou velmi chutnou polévku, kterou však on, díky odumřelým chuťovým pohárkům, nemohl naplno ocenit. Tím se ale samozřejmě doma dostal na index a jeho celková hodnota na žebříčku paní domu tak klesla až do záporných čísel. Snažil se sice vše napravit domácím desetibojem (vysávání, žehlení, praní, vynesení odpadků, vyskládání myčky, utírání prachu, dělání úkolů s dětmi, chválení tchýniny kuchyně, chválení manželčiny postavy a v neposlední řadě i všech pozitiv vzájemného soužití), ale i tak mu byl na delší dobu odebrán klíč od ložnice a děti mu musí tajně nosit zbytky od večeře.

Havlajda si své poznatky raději nechal pro sebe, neboť aféra s přístavem je ještě příliš živá :-) a Jarna takticky mlčel, aby nebyl nádou vláčen v jeho  bulvárních příspěvcích.

Po krátké diskusi a přirovnání Oťase ke Karlu Gottovi se i tato skupinka pozvolna rozešla a udělala tak definitivní tečku za nepovedeným zápasem.