Zlato nám proklouzlo mezi prsty (den pátý – den finálový)
Vloženo: 28.03.2012 | Kategorie: NovinkySoudný den – pátek 24.března 2012. V nohách již máme 8 zápasů a únava se stupňuje. Půjdeme do bojů o medaile nebo skončíme v propadlišti dějin? Napovědět nám měl hned první zápas dne s finskými LPS….
Na ranním ledě jsme se sešli všichni a překvapivě dokonce střízliví….. Jen obyvatelé Jarnova pokoje vypadali poněkud zdrchaně, ale nebylo to dáno alkoholem, nýbrž výpary, kterými si spolunocležníci navzájem osvěžovali vzduch ve své komůrce. Sestava Dr.Tuňák, Jarna P., Alžířan a Michal exhibicionista totiž obývala místnost, kterou zbytek výpravy nejen striktně odmítal navštěvovat, ale dokonce i postávat u jejích otevřených dveří, neboť aroma linoucí se z jejich pokojíku bylo nezaměnitelně nepříjemné…. Jednalo se o jakousi směs pyžma, plísně a kolínské lehké děvy, která klienty spíše odhání, než-li vábí. Je proto paradoxem, že zrovna z tohoto pokoje nakonec vzešel missák kabiny, konkrétně Doktor Tuňák.
Mírné problémy ještě hlásil i mazač Tony, který si zbytek zázračné mentolové masti aplikoval tak nešťastně, že se mu dostala pod kůži i na blíže nespecifikovaném intimním místě, díky čemuž neustále vydával podivné hučivé vzdechy a při tom si urputně třel oběma rukama třísla.
Přes všechny tyto komplikace jsme však zápas proti LPS s přehledem zvládli a drtivým vítězstvím 7:0 nejen vrátili soupeři porážku ze základní fáze turnaje, ale i definitivně potvrdili postup do odpoledního semifinále. Ožralec Jarna se navíc třetí nulou na akci stal nekorunovaným králem gólmanů…..
Čekal nás poslední zápas druhé části turnaje a v něm jsme si měli s Old Boys z VelMezu záhrát o první místo ve skupině. Rád bych upřesnil, že označení Old Boys platilo zhruba na dvě třetiny sestavy chlapců z Velkého Meziříčí a zbytek tvořili mladící prohánějící se v krajském přeboru…
V té chvíli již bylo jasné, že poražený z tohoto mače narazí v semifinále na Québec, což byla sama o sobě myšlenka dosti nepříjemná. Utkání samotné začalo poměrně opatrně a obrany převyšovaly útočné vozby. Přesto si dovolím tvrdit, že jsme byli v první půli poněkud aktivnějším týmem a po zásluze jsme se utrhli do průběžného vedení 2:0…. V druhé části jsme se však upjali spíše k ubránění dobrého výsledku, za což jsme pykali nejdříve srovnáním na 2:2 a v poslední minutě i smolnou brankou na konečných 2:3….
V kabině zavládla pohřební nálada. Odehráli jsme proti kvalitativně nesrovnatelně lepšímu soupeři velmi dobrý a takticky perfektně zvládnutý zápas, přesto vše jsme odešli poraženi…. Bylo jasné, že ve večerním semifinále nás čeká Kanada…
A tady, ve ztichlé kabině, vlastně začíná příběh přejmenováná hvězdičky Jaranena na hvězdu Jarnu Perkele. Ozvalo se totiž rázné zabouchání a do naší šatny vstoupil bodrý finský chasník z týmu KKK s dotazem, zda-li by náš Jaroušek nemohl odchytat jejich poslední mač na turnaji, neboť všichni ostatní brankáři, reprezentující zemi tisíců jezer, jsou úplně na s.ačky….. Jarouš chvíli váhal, ale pak rozpačitě přitakal a tímto rozhodnutím prakticky změnil běh nejen svého života, ale i celého turnaje… V zápase totiž KáKáKáčkům vychytal nečekanou výhru v nájezdech v poměru 2:1 a stal se okamžitě jejich miláčkem, což jsme posléze měli pocítit i my ostatní…. Ale hlavně!!! získal nové hokejové jméno, Jarna Perkele (Jarda Ďábel).
Nadešel čas utkání pravdy. Vzhledem k tomu, že případné třetí místo se udělovalo výše postavenému týmu po základní části a do semifinále se dostaly pouze týmy původní první čtyřky, vedla pro nás cesta k případné medaili pouze přes vítězství nad javorovými listy.
Však se Hraboš v kabině činil jak nejlépe uměl a jeho projev ala Milouš Jakeš nenechal v kabině jediné oko suché…. I tak se v nás všech nacházela ale jen velmi malá dušička a pevně jsme doufali, že to neskončí dalším debaklem. Zápas začal velmi opatrně a chvílemi jsem dokonce nabýval dojmu, že z nás mají Kanaďani snad i určitý respekt. Každý z nás hrál na 200% procent a důsledně se snažil plnit své převážně obranné povinnosti. Bylo to rozhodně třeba, neboť zejména soupeřův hráč s číslem jedenáct nám svým pohybem a technickými finesami dělal takové problémy, že jsme ho občas i za cenu nejvyššího rizika ztrojovali….. Obranu jsme pak vysunovali až na hranu poloviny hřiště a nepouštěli tak soupeře do jednodotekových kombinací, ale pouze ke strojovému nahazování puků do našeho obranného pásma. S přibývajícím časem bylo znát, že protivníkovi tak nějak dochází hokejová myšlenka, která zatím celý turnaj spolehlivě fungovala… To byl pro nás signál, abychom i my vystrčili své prozatím poněkud zastrčené útočné růžky. A hle, ono to šlo! Do půlky jsme celkem třikrát udeřili a na světelné tabuli svítilo o přestávce neuvěřitelných!!! 3:0 pro nás!! Všichni jsme moc dobře věděli, že nás čeká ještě velmi dlouhá cesta, ale tohle nikdo nečekal. Dokonce ani finští fandové, kteří nás velmi bouřlivě povzbuzovali a vytvořili kotel, o kterém si asi můžeme už nechat jen zdát….
Druhá půle už byla z našeho pohledu více zavazující, neboť jsme načali něco, co by byla škoda nedokončit… Na druhou stranu jsme stále zůstávali velkým outsaidrem, který zatím jen poněkud překvapil. Kanaďané zvýšili svoji aktivitu, ale mi i nadále striktně dodržovali svoji taktiku a v obraně jsme doslova lezli po čtyřech a zaskakovali jeden za druhého! Odolávali jsme poměrně dlouho, ale nakonec se ztřepetal puk i v naší bráně 3:1. Tlak soupeře se stupňoval a konec byl stále daleko. Zrovna, když nás zase dlouze motali v našem obranném pásmu, vyšel nám jeden náhodný brejk a ……..jooooo 4:1!!!! Euforie, euforie a ještě jednou euforie….. Zase se nám dýchalo o něco lépe….. Ale smyčka se začala opět zatahovat. Kotouče létaly skrz naše pásmo a neomylně nacházeli místo určení… Při jednom delším zámku tak inkasujeme podruhé 4:2… Teď už to začlo být opravdu na šálu a čepici. Javorové listy začaly finišovat a nám bylo pořádně horko. Pro některé jejich hráče nebylo problém vymotat tři z nás na metru čtverečním, ale když bylo nejhůř, byl tu Jarna Perkele a navíc neuvěřitení diváci. Na střídačce už jsme se nehecovali, ale doslova na sebe pochvalně řvali…. Všichni jsme byli doslova v tranzu! Když pak při velmi velmi vzácném výpadu propoustil soupeřův brankář za svoje záda ránu z úhlu (5:2), propadá střídačka i hlediště v opravdovému nadšení… Zaskočený soupeř už se z posledního direktu nevzpamatuje a my v absolutní euforii dotáhneme mač k nečekanému vítězství! Skáčeme po sobě, řveme a přece tomu pořád nemůžeme uvěřit…. Amatéři přehráli profíky! Následuje poděkování skvělým divákům a čekání na finále….
V něm jsme podle předpokladů, již potřetí na tomto turnaji, narazili na Old Boys. Ti nás jako soupeře uvítali s otevřenou náručí, neboť Kanady se zjevně velmi obávali a nás si plánovali spíše vychutnat….
Finále. Téměř všichni diváci jsou na naší straně, jelikož jako ryzí amatéři absolutně nezapadáme do první čtyřky a už vůbec ne do finále. My se jim za to odvděčujeme skvělým taktickým výkonem, který nás v polovině utkání znovu katapultuje do neuvěřitelného tříbrankového vedení 3:0! Na střídačce je skvělá nálada, ale značná většina z nás již mele z posledního. Přesto si opakujeme, že se kousneme a urveme to ve svůj prospěch.
Druhá půle už se odehrává plně v režii našeho soupeře. Mladíci z kraje si z nás dělají prakticky trhací kalendář a je jen otázkou času, kdy nám tam něco spadne. Ještě sedm minut před koncem vedeme 4:1!!!, ale od této chvíle už se hraje jen u nás a na Jarnu míří jeden projektil za druhým….. Tři minuty do konce 4:2, dvě minuty do konce 4:3, minutu a půl před koncem 4:4….. V poslední minutě ještě všichni leháme do střel a vyhazujeme na zakázaná uvolnění, abychom zachránili alespoň penalty….. Po závěrečném hvizdu jsme prakticky všichni na celkovou recyklaci…. V nájezdech už k megapřekvapení nedojde a my je prohráváme 1:2….
Druhé místo, dvanáct zápasů v nohách… Před turnajem snad, první den turnaje možná, druhý den turnaje těžko, třetí den turnaje určitě ne, čtvrtý den turnaje sem s ním :-)
V šatně pár zasklených pohledů a dlouhé ticho….. Nakonec poděkování a radost.
Pak už jen závěrečná slavnostní věčeře, předání pohárů, obdržení pozvání do Helsinek 2014 a chystání se na cestu domů…..
Závěrem….
Děkuji všem, co mi umožnili zažít neuvěřitelnou proměnu hokejového kolektivu ze stavu úplné beznaděje až do stavu naprosté euforie.
Jarna Perkele – nejdříve mě neuvěřitelně vytočil, aby svým výkonem posléze vše vykoupil…
Dave a Hraboš – borci, kteří nás drželi střelecky na úrovni a obstarali prakticky 70% našich branek!
Dušan s Tonym – kdybych neviděl neuvěřím, co se dá předvádět v jejich věku na ledě… klobouček.
Tuňák – i přes množící se zranění neustále připravený hrát a schopný obětovat se pro kolektiv i kdyby to mělo bolet sebevíc.
Marcel – holka pro všechno v dobrém slova smyslu…..
Michal Čahoun Hegr – srdcař, srdcař, srdcař
Dave2 – neunavitelný…. tam, zpátky, hraju dokud vidím puk.
Michal exhiboš – na poslední chvíli přijal pozvání, makal a skvěle zapadl do kolektivu.
Pítr – zpočátku smolka, pak odevzdal všechen svůj um ve prospěch týmu!
Vendy – nejprve vysírka, pak už jen dřina pro tým……
Havlajda – hrál na co měl….
Ještě jednou díky všem za skvělý hokejový týden!!
Vzhledem k tomu, že mohu porovnávat s Champéry 2009, tak tohle stříbro má rozhodně cenu zlata!!
Komentáře (2)
Dojemný! Jen upřesním: Havlajda – dokázal na poslední chvilku z počtu 10+1 udělat 12+1, což viděno zpětně většinu z nás zachránilo od jistého kolapsu z vyčerpání, popřípadě i infarktu. Na ledě klasicky bruslil nahoru a dolů a určitě byl nejlíp bránícím útočníkem. A v kabině hlavní bavič.
Jinak byl tento turnaj pro mě neopakovatelným zážitkem, díky drazí spoluhráči ;)
Takový další Nagano, koukám :-)) paráda kucííí, jsem na Váa pyšnej! .-)