Zlato nám proklouzlo mezi prsty (den čtvrtý – den kritický)
Vloženo: 28.03.2012 | Kategorie: NovinkyJak již bylo v předešlé stati zmíněno, noc ze čtvrtka na pátek 23.3. byla zlomovou stejně jako celý následující den. Teprve tady se zrodil skutečný tým HC MBL Devils pro turnaj v Champéry 2012.
Vzhledem k tomu, že první zápas dne nás čekal již v devět hodin ráno, byl čas společné snídaně Hrabošem stanoven 7:45hod. V určený čas se nás v jídelně nacházela nepatrná hrstka a ostatní se slézali jako švábi na pivo. Až při bližší identifikaci bylo zřejmé, že něco není v pořádku. I výraz kapitána dával tušit nějaký větší problém….. Když pak ani po dalších patnácti minutách nedorázil náš brankář Jarna, začalo se pozvolna rozplétat klubko informací z předešlé noci a brzkého rána…..
Zatímco kápo doporučil rychlé ulehnutí a odpočinek na náročný den, část naší expedice si jeho věty vyložila po svém a jala se nepovedená večerní vystoupení napravit po svém. Spolčila se ještě s několika členy ostatních týmů a vyrazila směr noční život. Nikomu z nich ani moc nevadilo, že mezi nimi panuje určitá jazyková bariéra. Při činnosti, kterou se plánovali uskutečňovat, se stejně nakonec jen mumlá či případně podivně skřehotá…. Každopádně se nejednalo o žádnou krátkou jarní procházku, neboť ještě kolem třetí ráno se jali útočit na dveře Hrabošova pokoje, čímž mu přerušili jeho lehký spánek zrovna ve chvíli, kdy byl oblažován snem z nejkrásnějších. Zdálo se mu totiž, jak ho po vítězném hokejovém zápase, ve kterém vstřelil rovných patnáct branek, odnášejí mladé a krásné fanynky k sobě na pokoj…. A zrovna ve chvíli, kdy se sen dostával do své části označené hvězdičkou, ozvalo brutální bušení a kopání do dveří, což u zpitomělého kápa vyvolalo okamžitý dojem, že si pro ony vysněné krásky dorazili jejich rodiče…. Proto také v záchvatu rozespalé paniky začal domělá děvčata narychlo oblékat a „pakovat“ oknem svého pokoje ven…. Až po hrubém ohrazení „Ku.va, Zdeno, co děláš??!“ a dvojím tupém žuchnutí si uvědomil, že z okna neexpeduje žádné vilné krasotinky, ale své nebohé mužské spolunocležníky. A tak zatímco Marcel s Dušanem už se váleli v porostu pod hotelovými okny, Tonyho zachránil od nočního paraglidingu jen fakt, že se večer před spaním celý namazal svým zázračným mazadlem a díky jeho funkčnosti se mu v okně následně „šprajcla“ určitá tělní partie a on mohl pronést onu výše zmiňovanou brzdící větu…. Když pak šel Hraboš vynést zpět své dva vydefenestrované spoluhráče, bylo již za dveřmi pokoje pusto a prázdno…..
Jak dlouho nakonec trvala noční jízda našich spoluhráčů už pravděpodobně neví ani oni, ale jejich oči ala angórák a hlavy padající u snídaně s železnou pravidelností do míchaných vajec dávaly tušit, že asi velmi velmi dlouho…. Naproti tomu ze sebe naštvaní „letci“ Dušan s Marcelem ještě tu a tam sundávali kudlibabky, či jako kouzelníci tahali tu z ucha tu nosu jehličí… Vrcholem všeho potom byl fakt, že branař Jarna se k prvnímu jídlu dne vůbec nedostavil a poslal jen dlouhou depeši obsahující jediné slovo…….“rohlík“….. A tak asi jediný, kdo se u snídaně usmíval, byl ještě stále jaksi toporný Tony…
Nadešel čas činů. Manažer Havlajda, který si na pátek naplánoval rodinnou lyžovačku své rozhodnutí poněkud přehodnotil a pln rozhořčení se nakonec přece jen vypravil do předzápasové kabiny…. Zde již panovala hodně napjatá atmosféra, noboť střízliví měli určitý problém komunikovat s ožralými a obzvláště Hraboš, Dušan, Marcel a Havlajda doslova vřeli….
Zápas proti favorizovaným Old Boys se tak jevil přinejmenším jako ztracený, obzvláště proto, že Jarna Perkele, který se k mači přece jen milostivě doplazil, se v bráně podivně kýval a na každý nahozený puk reagoval zhruba s dvousekundovým spožděním. Ani ostatní opilci na tom nebyli o moc lépe, a tak se týmový pozdrav před úvodním buly konal v poněkud vyhrocené atmosféře, při které Havlajda Jarnu jen tak mezi řečí proklel a Hraboš u tyčky jen tiše plakal….
A právě tehdy, ve chvíli kdy se zdálo, že morálka týmu upadla na nejnižší možnou mez a my již jen útrpně počkáme na závěr nepovedeného turnaje, se něco zlomilo. Všem nám totiž bylo nad slunce jasné, že jakákoliv střela letící na našeho brankáře může být zároveň i střelou gólovou…. Cíl byl tedy jasný, propustit na Jarnu jen minimální počet střeleckých pokusů soupeře a věřit, že dáme více branek než on….
Začal nejméně příjemný zápas turnaje. Hmmmm, první puk směr naše brána a už jsme prohrávali. Jarna působil dojmem postřelenáho jelena…. Neustále podivně těkal, vydával chroptivé zvuky a měl tendenci se někam schovávat. Překvapením však bylo, že v brankovišti za celý zápas neusnul. A tak, ač se to někomu může zdát nemožné, plánovaná taktika nakonec slavila úspěch a my se mohli radovat z výhry 3:2 po nájezdech, ve kterou před utkáním věřil asi málokdo.
A forma našeho brankáře se jako mávnutím kouzelného proutku změnila. Snad pocítil určitou odpovědnost za prohýřenou noc, snad chtěl spoluhráčům vrátit jejich pomoc, od té doby už to prostě byl Jarna, jak ho všichni známe. Chladnokrevný, klidný a dodávájící pocit jistoty.
V následujícím zápase jsme po konsolidovaném výkonu porazili finské HotShots 3:0 a po základní části se vyhoupli na v tu chvíli slušné čtvrté místo. Za vychytanou nulu byl navíc Jarna odměněn růžovým pukem, který mu byl týmem zakoupen v místním „hokejovém“ automatu. Náš brankař ani neskrýval dojetí a okamžitě se přerd celým týmem hlasitě rozplakal a děkoval, že jsme mu jeho pitku se Suomi již odpustili.
Jen pro upřenění dodávám, že pokud si předstvíte klasický automat na pití, tak na hale v Champéry se nacházel prakticky totožný, jen obsahoval různé hokejové propriety jako jsou pásky, omotávky, puky všech barev, tkaničky (také všech barev a délek), kapesníky a v neposlední řadě i píšťalky pro sklerotické rozhodčí.
I díky dvěma vítězstvím nám do osmifinálové skupiny připadli hratelní finští HotShots s LPS plus favorizovaní Old Boys z Mezu.
Po kritickém ránu se tak tým překvapivě přeladil na zcela jinou strunu a konečně začal vypadat jako dobře „seštelovaný“ stroj, ve kterém každý moc dobře ví, jaký je jeho úkol a čím je kolektivu prospěšný. Napětí v týmu povolilo a tak jsme se mohli všichni začít těšit na další fázi turnaje.
Přišel čas na alespoň částečné uvolnění a relax. Konkrétně natěšený Jarna s Čahounem ve chvilce volna před začátkem druhé fáze zamířili regenerovat, k čemuž si vybrali v hale umístněný bazén, který byl pro všechny účastníky akce volně přístupný. Nevygenerovali si však zrovna ideální čas, neboť zrovna ve chvíli, kdy se s hurónským řevem chystali vrhnout „lochtat vlnky“ zjistili, že v ní právě probíhá tzv bazénový fitness. Naši dva kamarádi nelenili a jali se okamžitě konfrontovat svoji fyzickou připravenost se švýcarskými dámami středního věku. Michalovi v tu chvíli ani moc nevadilo, že si ssebou do Champéry nepřibalil plavky a koupací sál navštívil v křiklavě fialových slipkách provokativně lemovaných svítivě fosforeskující zelenou šerpou… Ani jeho postava, připomínající malého alžírského muže, který né vlastní vinou otěhotněl při migraci za dobytkem, během níž mu navíc narostla poměrně hustá ochranná srst proti nočnímu chladu, nevzbuzovala dojem přílišné solidnosti. Nicméně oba naši chlapci se ničemu nebránili a tak posléze skončili v bazénu s „dorostenkami“ a plně se s nimi věnovali jízdě na podvodním rotopedu. K určitému komplikaci při švýcarské družbě došlo pouze ve chvíli startu, neboť všechny rotopedy byly umístěny ve hloubce 180 centimetrů a Čahoun Michal měří pouhých 165….. Naštěstí si toho vedoucí „sokolka“ velmi záhy všimla díky příčesku plavajícímu nekontrolovaně po vodní hladině, následných podivných odlescích z Míšovy šešule a zároveň velkému množství bublin vypouštěných u našeho sportovce. Čahoun byl následně i s rotopedem přemístěn do dětské části bazénu a až do konce cvičební hodiny působil jako závodník v úniku.
S optimismem v krvi jsme pak nastoupili k prvnímu zápasu druhé fáze turnaje, ve které jsme podruhé v ten den narazili na finské HotShots. Ani tentokrát jsme nezaváhali a po týmovém výkonu slavili výhru v poměru 5:3.
Pátek začal bídně, ale skončil pozitivně. Nezbývalo než věřit, že na to v poslední den turnaje plynule navážeme.
Komentáře (5)
Neskutečný!! Hlavně ta příhoda, kde figuruje nějaký Hraboš, mě hooooodně pobavila :D
představa otěhotnění alžírského Čahouna mě dostala :-)
Super Ezope :-)
Famózní článek, mně rozsekala ta pasáž o Čahounovi, živě si představuju, jak šlape pod vodou :-)))
Hej, hej, hej…… Havlajda je NEJ!!!
Jdu si vyměnit prádlo :oDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Pravda….., nic než pravda….:-))))