Zlato nám proklouzlo mezi prsty (den třetí)

Čtvrtek 22.3. ráno….

Scházíme se u snídaně a spřádáme plány na první náročný den turnaje. Čekají nás čtyři perné zápasy a nikdo přesně neví, co to s námi udělá.

V prvním měření sil dne nás čekají finští LPS. Přichází rychlé vystřízlivění, neboť i když soupeře celý zápas doslova meleme a v poměru střel na bránu jej porážíme zhruba 50 ku deseti, stejně odcházíme pokořeni v poměru 1:5. Většinu branek dostáváme po rychlých brejcích, naproti tomu my nedokážeme proměnit i největší tutovky. Do zápasu zasáhlo všech dvanáct přítomných hráčů….

Někdo využívá přestávku mezi zápasy k lyžování, manažer Havlajda odjíždí směr nádraží, aby vyzvedl posledního člena našeho týmu, Michala Čahouna Hegra. Ačkoli se to zdá být velmi prostým úkolem, najít nádraží podle franzouzských tabulí je poněkud komplikovanější, než-li se dopravit k nemocnici. Naštěstí vítězí manažerova intuice a IQ těsně pod hranicí geniality…. Nádraží je nalezeno s potřebným předstihem a „Čahoun“ úspěšně nabrán na palubu….

Těsně po obědě nás čeká další finská sauna v podobě týmu KKK. Od začátku mače se náš soupeř jeví poněkud utahaně a tak si poměrně poklidně docházíme pro druhé turnajové vítězství v poměru 6:2. Kabina znovu poněkud pookřála, ale zbývající dva zápasy dne budou opravdu těžké, nejdříve nabušený Québec a následně nabruslení Getlmeni z Paříže….

Odpočinek opět pojme každý po svém…. Zatímco Havlajda jako prostoduchý idiot protáčí s potomky atrakce na místním dětském hřišti, ostatní raději lenoší na místních zahrádkách případně na hotelových postelích.

Kabina, před zápasem se soupeřem z nejsilněších, nehýří zrovna optimistickou náladou. I Kanadě dorazila poslední várka posil a bohužel pro nás se jedná zrovna o hráče, kteří se hokejem stále „trošku“ i živí.

Úvod utkání tak připomíná hru kočky s myší a než se nadějeme, prohráváme 0:3….. V tu chvíli se poprvé na turnaji projevuje morální síla týmu. Sice je to zatím jen záblesk, ale přece jen v nás něco je… Než skončí první dvacetiminutovka, dokážeme velmi silnému soupeři na oplátku nasázet tři branky my a je srovnáno na 3:3. O přestávce se ještě stále nepřestáváme divit, kde se to v nás vzalo. Po pauze však přichází neuvěřitelná strojová kombinace soupeře, která přináší jeho opětovný odskok na rozdíl dvou branek, což definitivně hatí naši snahu na lepší výsledek. Zbytek zápasu už dohráváme jakoby z povinnosti a výsledkem jsou další tři branky v naší síti…. Konečný stav 3:8 je až příliš krutým vyjádřením toho, co se na ledové ploše dělo.V šatně je ticho jako po pěšině a každý z nás raději přemýšlí nad tím, kde se stala chyba…..

Poslední mač dne se odehrává až v nočních hodinách a ani tentokrát na našeho soupeře nenalezneme potřebný recept. Šancí si opět vytváříme poměrně dost, ale radost z vítězství 5:3 přesto prožívá náš soupeř, tým Gentlemans de Paris….

Tento moment turnaje bych pravděpodobně označil za zlomový…. Hraboš měl totiž krátkou přednášku o morálce a odpovědnosti, ale ta zjevně nepadla na úrodnou půdu, což se potvrdilo hned druhý den ráno…. Paradoxně právě tato situace nás následně neuvěřitelně stmelila a posléze nasměrovala za vysněným cílem….

P.S.: Za sebe mohu prohlásit, že jsem byl značně vyčerpán a akci, které se zúčastnili někteří mí spoluhráči, bych pravděpodobně nepřežil….