Zlato nám proklouzlo mezi prsty (den druhý)

Po hektickém úterku přišlo bezvědomá noc na středu 21.3..

Počasí v Champéry nám ukazovalo pouze svoji top tvář, neboť po celou dobu turnaje bylo nádherné azuro, s teplotami pohybujícími se nad patnácti stupni Celsia. První část výpravy se proto snažila zapomenout na veškeré útrapy z předchozího dne a hned ráno se pomocí lanovky vzdálené od aprtmánu cca 50 metrů (od hokejové haly cca 200 metrů) nechala vyvézt do nadmořské výšky kolem 2000 metrů za účelem skvělé lyžovačky. Zde se také o něco později potkala se zbytkem výpravy, který v ranních hodinách dorazil na místo určení a šel se také ihned sklouznout. Jmenovitě se jednalo o Hraboše, Dava2, Marcela Slouku, Dušana a Tonyho (poslední dva byly posily z Letovic).

Den proběhl poměrně klidně a před večerním, pro nás zahajovacím zápasem turnaje, čítala soupiska HC MBL Devils jedenáct hráčů do pole plus jednoho brankáře…. To se ovšem záhy mělo změnit, neboť dodatečný příjezd (čtvrtek dopoledne) nahlásil srdcař Michal Čahoun Hegr, který neváhal vyrazit na 1200km dlouhou trasu kombinovanou dopravou autobus-vlak.

Pozitivním zjištěním navíc bylo, že jsme „vyfasovali“ totožnou šatnu jako při poslední návštěvě Champéry, což znamenalo luxusní výstup z „převlékárny“ přímo na střídačku!

Před naším úvodním mačem jsme ještě stihli kuknout na zápasy našich nadcházejících soupeřů a bylo nutné konstatovat, že kvalita týmů se oproti roku 2009 posunule o pár levlů výše… Na tomto místě je třeba také upřesnit, že se turnaje účastnilo celkem osm týmů ve složení: 3 z Finska, 2 z Francie, 2 z Česka a 1 kombinovaný tým Švýcarů a Kanaďanů.

Samotný systém turnaje spočíval v soubojích každý s každým (pro jednotlivé týmy tedy sedm zápasů), následně rozdělení do dvou čtyřčlených tabulek podle pořadí a v nich opět každý s každým (další tři zápasy pro jednotlivé týmy). První dva z obou tabulek posléze křížem semifinále a pak už „jen“ finále (třetí příčka se určovala podle lepšího umístění po základní části). Nutno dodat, že pořadatel měl naplánován i „All star game“, ale „díky“ totální únavě všech účastníků byl nakonec naštěstí zrušen.

Naším prvním a toho dne i jediným soupeřem byli hráči z francouzského Argenteuil, za které nastupoval i náš kamarád Vagoš. V šatně jsme se všichni sešli s předstihem a začali ji pozvolna obydlovat před řadou blížících se mačů. Každý k přípravě samozřejmě přistoupil poněkud jinak…..

Hraboš s Marcelem mezi sebe umístili hromadu iontových nápojů a navíc několik plechovek a plastových nádob s práškovými kombinacemi vitamínů, uhlohydrátů, kyselin, zásad a kdo ví čeho ještě…. To vše v různých kombinacích (byli vybaveni mnoha odměrkami a měrnými válci) posléze míchali a okamžitě také aplikovali. Kdo zná příběhy Asterixe a Obelixe, udělá si určitý obrázek, jak fungovaly ty jejich kouzelné mišmaše…..

Pítrs, co by mladší ročník, ladil všechny svoje komponenty (včetně oblečení) do poněkud kompromitující růžové barvy, čímž sice vyvolal obdiv v řadách Havlajdových potomků, ale taktéž určitou obavu v řadách spoluhráčů…

Michal, druhý později narozený, neřešil ani tak svoje věci, ale spíše svoji figuru… Již od prvního dne navštěvoval místní posilovnu a v šatně sedával zásadně svlečen do půli těla… Pravdou je, že druhý Michal (Čahoun), který přijel o den později, působil oproti svému jmenovci poněkud korpulentně a obzvláště nápadné „těhotenské“ bříško dávalo jasně najevo, že posilovna je pro něj místností zapovězenou…

Tuňák….. Co dodat….. Nápadně mi připomínal Oťase, neboť měl plnou tašku různých léků a obvazového materiálu, díky čemuž byl v určitém podezření, že v Brně před odjezdem pravděpodobně přepadl lékárnu. Když nad tím tak přemýšlím, nikoho by asi ani nepřekvapilo, kdyby se v případě potřeby vytasil i s defibrilátorem. Však než se oblékl do výstroje, znamenalo to, „nasázet“ na sebe různé ortézy a tejpy plus do sebe hrst medikamentů.

Dave2 naproti tomu nic neřešil. Vysypal obsah své tašky před seba a zkušeně se v tom přehraboval.

Jarna Perkele z mého pohledu nebyl příliš vidět, ale o to víc byl slyšet. Do té doby jsem si myslel, že jsme ukecanej, ale Jarna byl zcela mimo reál. Žvanil a žvanil a žvanil…. Na něm se asi vůbec nejvíce projevila nepřítomnost manželky a poměrně velká vzdálenost od domova.

Vendy byl jeden velký otazník. Vzhledem k tomu, že na turnaj odjížděl jako zraněný hráč, s jeho účastí v prvním měření sil se prakticky nepočítalo…. Velkým překvapením proto bylo, když se po oznámení sestavy začal nečekaně soukat do výzbroje, že to půjde zkusit….

Havlajda – klasika. Mumlal něco o špatném načasování formy a křivce svojí výkonnosti.

Dušan (druhý nejstarší člen týmu) nic neřešil. Zkušeným okem přehlédl kabinu a udělal si určitý obrázek o kvalitách a charakteru jednotlivých členů týmu. Následně rozvěsil svoje nažehlené věci v pravidelných odstupech kolem sebe, čímž jeho místo vypadalo spíše jako menší butik než-li prostor v šatně.

A nakonec padesátník „mazač“ Tony. Přijel s nádobkou zázračného preparátu, který nápadně připomínal modrou tekutinu z trilogie Kameňák. Marcel nás však záhy ujistil, že účinek je sice stejný, ale je to spíše z důvodu, aby Tony nepadal večer z postele….:-))

Pak jsme již mohli v poklidu nastoupi k prvnímu zápasu na turnaji Champéry 2012. Mírné komplikace však přece jen nastaly…. Vendy, který zázračně rozhýbal svoji znetvořenou nohu, se začal překvapivě hlásit o svoje místo na střídačce a vyvolal tak překvapení ve tvářích kapitána Hraboše a manžera Havlajdy. Po krátké poradě mu proto bylo nabídnuto místo na levém křídle, kde by se případně točili tři hráči….. To však Vendy hrdě odmítl, neboť jeho koleno se prý cítilo mnohem lépe, než aby se zmítalo na špatné straně a ve velkém množství….:-) Následně raději usedl pod deku na střídačku a po kapitánovi s manžerem vrhal výhružné pohledy….

Samotný zápas jsme zvládli s překvapivým přehledem a vítězství 6:0 se jevilo jako dobrý vklad do úvodu turnaje. Rada starších si pak ještě vyjasnila situaci kolem Vendyho zdravotního stavu a všichni jsme se mohli začít těšit na velmi náročný čtvrtek…