Zlato nám proklouzlo mezi prsty (den první)
Vloženo: 26.03.2012 | Kategorie: NovinkyJe pondělí 19.3. 23hodin a první část výpravy odjíždí směr hokejový turnaj Champéry 2012.
Konkrétně z hráčů to jsou Pítrs(Vojanců), Dave, Jaranen(později Jarna Perkele), Mišák(mladá krev z Vikingů), Tuňák, Vendy(+3 členové rodiny) a Havlajda (pouze 3 členové rodiny).
Jelo se vesměs podle Vendyho not (lépe řečeno navigace), což nás pravděpodobně stálo dvě hodiny cesty navíc, neboť jsme projeli prakticky celou západní Evropu…… K tomu se navíc při Jarnově nenažranosti přidaly i jeho zažívací potíže, což byla další hodina…. Nevěřím tomu, že existuje člověk, který by měl lépe zmapovaná „ministerstva úlevy“ na cestě z Brna do Champéry, než-li právě on….
Na místo turnaje jsme tak dorazili až těsně po dvanácté hodině ve středu 20.3.. Účastníci s rodinnými příslušníky se dlouze ubytovávali v pronajatém apartmánu, zatímco chlapci propuštění z domova bez obojku se okamžitě vydali vstříc lyžovačce v oblíbeném horském středisku Port de Solei.
Zdálo se, že první nocleh přijde velmi brzy a strhané obličeje účastníků (nápadně připomínající výraz psa plemene Basset) si konečně dopřejí potřebného odpočinku, ale…… Mladší Vendyho potomek, všeobecně známý spíše pod přezdívkou „Satan“, narušil přirozený běh dne stavěním zajímavé pyramidy ze židlí, ze které se o pár chvil později „nečekaně“ zřítil dolů…. Když se následně vztyčil, byl jeho úsměv zhruba o centimetr delší a Vendyho vlasy o něco řidší.
Havlajda, který znal polohu nemocnice díky poslednímu turnaji na stejném místě nejlépe (nehledě na to, že Vendy již měl požito), okamžitě startoval a jelo se… Zde se však ukázalo, že pacienty mladší patnácti let přijímají pouze v dětské nemocnici, která se nacházela cca o pět kilometrů dále….
Ve zkratce z dětské nemocnice v Aigle…..
Příjezd zhruba v 18 hodin…
Při rozhovoru ruka-noha se Vendy dozvídá, že potřebuje kartičku od poijišťovny a vytištěné dokumenty nestačí.
Komunikace s pojišťovnou v naší rodné vlasti přináší požadovaný fax se všemi formalitami a může se začít léčit.
Dvě hodiny pryč a mladý Balej má ránu vyčištěnou lehce přelepenou a čeká se co dál.
Po další čtvrthodině odchází Balejovi neznámo kam a Havlajda v čekárně osiří.
Po probdělé noci zaujímá polohu hloubajícího věřícího a začíná lehce klimbat…
Stále ho však vyrušují pozdravy slušně vychovaného personálu…
Hlavou mu letí jediná myšlenka. Hlavně aby si nechtěl někdo pokecat…..
Další půlhodina pryč….
Sestry na recepci stahují žaluzii a odchází domů.
Balejovi stále nikde.
Havlajda si z propagačních letáků nemocnice bezostyšně staví vlaštovky…
….klopí do sebe asi pátý kelímek vody a mumlá něco o pr.eli….
Co se mělo stát, to se stalo….
Přibíhá jakási zděšená žena s malým pacientem a koho neuvidí hned za dveřmi dětské nemocnice….
Snad jen úporná obrana zabránila tomu, aby Havlajda ještě ten den i operoval….
Za další dlouhatánskou chvíli přináší starý Balej spícího malého Baleje.
Na úsměvu má pouhé tři mašličky…… a Havlajda omdlévá….
Je přesně 22hodin….
Komentáře (5)
Co bude dál? Kolik bude dílů? A jak to dopadne? Je to tak napínavý!
Kolik dnů tolik dílů….
Super. Už se taky nemůžu dočkat pokračování :-)
Jsem nažhavenej, jak žena na Růžovku;-)
… jako Jarna na růžovou.