Champéry 2012
Vloženo: 25.03.2012 | Kategorie: NovinkyPrvní část týmu MBL se právě vrátila z výpravy za krásami švýcarských hor (těch jsme si letos moc neužili) a jednoho zimního stadionu (toho jsme si užili až přehršle). Druhá část týmu je právě na cestě domů, ve které je i náš hlavní spisovatel, vypravěč a hlavně pohádkář Havlajda, takže podrobný popis všech zajímavých událostí z hokejového turnaje v Champéry 2012 můžeme očekávat dnes v noci, že Maro ;) Na mě je jen suše oznámit, pokud to tedy vůbec někoho zajímá, jakže jsme vlastně dopadli.
Ti, kteří se zúčastnili již našeho minulého výletu na tento hokejový turnaj, měli v paměti 4 pohodové dny plné lyžování a jednoho, maximálně dvou zápasů za den, oslazené hodně nečekanou účastí ve finále. S vidinou podobných 4 v podstatě relaxačních dnů jsme se všichni notně těšili na ročník letošní. Naše nadšení ale krapet pohaslo v okamžiku, kdy pořadatel turnaje zveřejnil hrací plán. Celkově nás od středy do soboty čekalo minimálně 10 utkání (při postupu do finále až 12), což vyhlídky na lyžovačku v místním vyhlášeném středisku s cca 600 kilometry sjezdovek poněkud zhatilo. Další poněkud ne zrovna báječnou zprávou bylo odstoupení 3 hráčů v průběhu posledních 3 dnů před odjezdem. Naštěstí předvedl své nesporné manažerské schopnosti Havlajda, který obvolal všechny týmy od naší BHHL snad až po extraligu a dokázal den před odjezdem sehnat posilu Michala. Tímto děkuji Havlajdovi. A taky děkuji Michalovi, nejen že neodmítl naši nabídku, ale byl hodně platným hráčem.
A teď k samotnému turnaji. První hrací den (středa) nás čekalo jen jedno utkání, které jsme i v 10 lidech zvládli na jedničku. Druhý den ráno (čtvrtek) nás čekalo rychlé vystřízlivění, s Finy (tým LPS) jsme prohráli 1:5, ikdyž poměr střel byl cca 40:10 v náš prospěch – my, útočníci jsme byli naprosto volšoví. Další zápas dne náš čekal kolem poledne. Soupeřem nám byl další finský celek s tajemným názvem KKK, kterého jsme vcelku v pohodě přehráli 6:2. A čekalo nás poslední a také nejtěžší utkání dne – domácí tým složený z kanadošvýcarů (tým Quebec). Ti od pohledu hráli neuvěřitelně rychlý, kombinační hokej minimálně o 3 levely výš než ostatní. Výsledek 3:8 odpovídal hře, místy jsme si připadali jako trhací kalendář. Po utkání celý soupeřovic tým přišel k nám do kabiny, aby ochutnal slivovici a jeden z jejich hráčů byl český emigrant. Na větu „Asi hráváte nějakou slušnou soutěž…“ odpověděl: „Jo, takovou místní pralesní.“ Nezdálo se nám to, protože kvality všech hráčů byla poněkud jinde. Další otázka zněla: „Tak ale určitě to všichni hrajete od malička…“. Odpověď: „Ani ne, hrajeme to jen pro radost. Jen tento (ukázal na jednoho ze spoluhráčů) hraje 2. švýcarskou ligu, tamten (ukázal na dalšího) ten hrál do loňka 1.švýcarskou, támhleten hrál do loňska 2. nejvyšší, stejně jako ti dva vedle něj a támhleten vzadu, ten byl draftovaný v NHL. “ …takže v podstatě rybníkáři jako my.
V pátek z rána jsme dostali klepec od francouzských gentlemanů (Gentleman Paris) 2:5 a čekalo nás derby proti „starým pánům“ z Velkého Meziříčí. Old Boys jaksi omladili a předváděli hodně dobrý hokej, který snad jako jediný mohl konkurovat týmu Quebecu. Naštěstí mladí hráči dali přednost lyžovaní před utkáním s námi, a tak jsme zvítězili 3:2 po nájezdech. Večer jsme ještě porazili tým Hot Shots 3:0. Tímto zápasem skončila úvodní část turnaje, kde hrál každý z každým. Podle dosaženého pořadí se utvořili dvě skupiny po čtyřech týmech, z kterých dva celky postoupí do semifinále. Ve skupině nás čekaly dva finské celky a opět pánové z Meziříčí. Bylo jasné, že mlaďoši tentokrát lyžovat nepůjdou a tím pádem je těžko můžeme porazit. Z toho vyplývalo, že musí vyhrát obě utkání s Finy.
Prvním soupeřem byl tým s názvem Hot Shot, který ale většina účastníků turnaje přejmenovala na řezníky, jelikož jejich hra měla do bezkontaktního hokeje daleko. Jejich tvrdá hra však úspěch neslavila a mi výhrou 5:3 udělali první krok k účasti v semifinále. Druhou překážkou nám byl tým LPS, se kterým jsme první zápas prohráli. Poučili jsme se a hlavně skvělým týmovým výkonem jsme vyhráli přesvědčivě 7:0. Hlavní hvězdou byl náš golman Jaranen, který vychytal už druhou nulu v turnaji. Tímto vítězství jsme si zajistili postup do semifinále, což jsme brali za velký úspěch. Týmy letošního ročníku byly znatelně silnější a kvalitnější než ty, které jsme potkali na minulém turnaji, a tak jsme si postupu do semi vážili. Poslední zápas skupiny s Old Boys měl určit, koho budeme mít v boji o finále za soupeře. Očekávalo se, že pokud prohrajeme, půjdeme na v našich očích neporazitelný Quebec. Do zápasu s „kluky“ z Mezu jsme dali všechno a to se nám vyplácelo, dlouho jsme vedli 2:0. Pak ale zaúřadovala ta mladší část soupeřova týmu a skóre obrátila na pro nás nepříznivých 2:3. Takže v semi jdeme na Quebec.
V posledních zápasech jsme si dokázali, že můžeme hrát s kýmkoliv a ikdyž jsme všichni jen rybníkáři, můžeme konkurovat i hokejkám. S tímto pocitem jsme šli do semifinále. Nutno říct, že všichni jsme byli už hodně za limitem svých fyzických sil. Utkání ale nepřipomínalo hry kočky s myší, jak všichni očekávali, byli jsme Quebecu rovnoceným soupeřem a menší hokejový um jsme nahrazovali maximálním nasazením. To přineslo své ovoce a v půlce zápasu jsme nečekaně vedli 3:0. Soupeř zařadil vyšší stupěn a zanedlouho snížil na 3:2. Naštěstí jsme na jejich branky dokázali rychle odpovědět a konečné skóre tak bylo 5:2 pro nás. Velké překvapení a ještě větší euforie. Hodně nám pomohla výrazná podpora finského týmu (tuším, že to byl tým KKK), který nás svým neúnavným povzbuzováním hnal k lepšímu výkonu.
Ve druhém semifinále porazili Old Boys pařížské gentlemany a finálové derby bylo na světě. První půlka finále měla stejný průběh jako ta v semifinále. Ikdyž byl soupeř hokejovější, dokázali jsme se utrhnout až na vedení 4:1. A opět byla skvělá atmosféra. Věděli jsme, že nápor soupeře na sebe nenechá dlouho čekat a opravdu tomu tak bylo. Meziříčí postupně snížili na 3:4, aby v poslední minutě vyrovnalo. Na řadu přišly nájezdy a tam bohužel byl šťastnější soupeř… Musím uznat, že Old Boys vyhráli zaslouženě, ikdyž za naši bojovnost a předvedenou hru jsme mohli pohár pro vítěze odvážet domů my. Ale co naplat, kdyby nám někdo v první části turnaje řekl, že budeme ve finále, určitě bysme ho poslali do psychiatrické ordinace.
Květnatý popis turnaje dá dohromady Havlajda, takže o veselé historky (pravdivé i ty méně pravdivé) nepřijdete. Na mě je, aby všem, kdo se zájezdu zúčastnili, poděkoval. Tento turnaj pro mě překonal ten minulý, protože to, co jste, vy hráči, předvedli na ledě bylo skvělý!
A za dva roky v Helsinkách, ne ;)
Hraboš
Komentáře (2)
Zdeny, krááááásný, jen mi trošku vadí, že mě častuješ přezdívkou „pohádkář“….:-)
Mimochodem, do Helsinek jsme už oficiálně pozvaní, díky družbě brankáře Jaranena (od nynějška známého již jen pod jménem JARNA PERKELE!!!!, které mu dali finští obdivovatelé a fanoušci:-))!
Maro, nazval jsem tě pohádkářem, ale to bylo myšleno tak, že máš velkou fantazii ;)