Dave s Jaranenem zařídili tři body
Vloženo: 08.03.2012 | Kategorie: NovinkyPo delší době jsem opět zavítal do kabiny „Embéláckého áčka“ a došel jsem k zjištění, že se po dobu mé nepřítomnosti nic zásadního nezměnilo…. Abych nezapomněl, bylo to před zápasem s HC Ravens…..:-)
Nyní krátký úsek s hvězdičkou. Prosím jedince mladší osmnácti let, aby přeskočili následující odstavec!
Již při mém příchodu se většina chlapců z našeho týmu, jak je jejich zvykem:-), bavila o sexuálních tématech a s přibývajícím časem to začalo spíše připomínat čekárnu doktora Uzla než-li hokejovou šatnu. Přednášené skutečnosti byly různorodé, ale prim hrály zejména pojmy jako přístav, netopýr, gule, piščóry a jim podobné. Na tomto místě se zároveň omlouvám případným puritánům, ale když se sejde v jedné místnosti tolik uvědomělých lidí, nabitých letitými zkušenostmi a praxí, dochází občas i na termíny pro laika ne zcela srozumitelné, někdy možná až za hranicí vkusu. Každopádně debata byla natolik poučná, že si někteří mladší „lékaři“ začali dělat poznámky a Oťas vytáhl sešit s rozepsaným scénářem.
Bohužel výše zmiňované konsilium poněkud pozdrželo náš příchod na ledovou plochu, což bohužel způsobilo, že se zmatený gólman Jaranen musel rozchytat sám a to prudkým házením puků odrazem o plexisklo….. Kdo neviděl, neuvěří…..
Před samotným mačem byl ještě poněkud upraven text našeho zahajovacího pokřiku, když slovo „….natrhnem….“ bylo spontánně nahrazeno logicky vhodnějším spojením slov „…..(nejmenovaný spoluhráč) jim natrhne…“. A po krátkém zamyšlení, byla s přihlédnutím k výše zmiňované úpravě, nahrazena i původní „…modrá-bílá….“ pravděpodobnějším „červená-bílá“…..
Nyní již k samotnému zápasu. Jak již bylo nadneseno v předchozích dnech, Raveni již dávno nejsou mužstvem, které si na led chodí pro vysoké příděly. Po zajímavém doplnění kádru a hře na „plnou střídačku“ se z nich stal plnohodnotný soupeř, který nedá ani píď ledu zadarmo a o výsledek je nutné se s nimi pořádně „porvat“.
To byl i případ našeho střetnutí. Raveni hned od prvního buly začali bruslit jako o život a naše partička postarších týpků měla co dělat, aby jejich kvapíkovému tempu stačila. Troufnu si dokonce tvrdit, že jsme si tak letos ještě nezabruslili :-) Naštěstí se na jejich hokejky poměrně často vkrádala nepřesnost a tak jsme naštěstí měli většinou poněkud více času na zformování obranných řad.
Na první změnu skóre se čekalo poměrně dlouho… Naštěstí jsme to byli my(konkrétně Dave), kdo ji uskutečnil a díky tomu se nám začalo dýchat o poznání lépe. Další průběh zápasu se potom dá přesněji popsat několika citoslovci, případně autentickými heky a vzdechy, které poněkud blíže popíší situace a pocity, odehrávající se na ledové ploše….
„Škrrrrr“ tam a „škrrrr“ zpátky(bruslařsky zdatnější jedinci)….. , „iiiiiiiiiih-hiiiiiiiiii…..iiiiiiiiih-hiiiiiiii“(Havlajdovo přerývané dýchání), „buch-buch….buch-buch-buch….buch“(….a srdeční arytmie), „uááááááá“(Mášenka před střelou), „hek“(Mášenka při střele), „fu.k“(Mášenka po střele), „ššššššš-ššššššš-ššššššš“(Švédova trojnožka), „ui-ui“(Graffovo volání o přihrávku), „dup-dup-dup-dup“(Víťovo bruslení), „bááááááác“(…a Víťova střela), „vrrrz-vrrrz-vrrrz-vrrrz“(Oťasova kolena při bruslení), „hvííízd-hvííízd“(Pokecova valaška při bránění), „hek“(Vaškovi soupeři u mantinelu), „tady někdo zdechl“(Mackova reakce na volné plyny v prostoru střídačky), „žuch“(…a následný Oťasův pád do bezvědomí), „mumly-mumly“(Jaranenovy postřehy pronášené přes masku), „míchy-míchy“(Peťa Vojanec s pukem), „…tak určitě“(Hraboš v přípravě na pozápasový rozhovor) a „goool“(většinou Dave).
S přibývajícím časem všechna citoslovce přehlušovalo mohutné funění případně skrytě prováděná masáž srdce, což dozajista odpovídalo věkovému průměru naší střídačky. Každopádně se dá říci, že všichni hráli na maximum a neváhali se pro kolektiv obětovat. Proto také, když Dave zvýšil na rozdíl dvou branek a Švéd zdvojil pozici brankáře, to s námi začalo vypadat už velmi nadějně. Menší krize nás čekala až na konci druhé části, kdy jsme hráli minutu a půl dlouhé oslabení třech proti pěti, při vyloučení Mášenky a Pokece. I to jsme však díky velké bojovnosti a Hrabošovu přehledu nakonec zvládli…. A tak ve chvíli, kdy Dave ve třetí části zkompletoval hattrick a Jaranen posléze jistými zákroky udržel čisté kontu, mohli jsme se zaslouženě začít radovat ze zisku tří bodů.
Po zápase došlo na rozdávání slušivých zimních čepic s logem klubu a číslem jednotlivých hráčů(ne telefonním, ale dresu), přičemž si týmový pokladník zlehka zopakoval počty s logaritmickým pravítkem a matematickými tabulkami……. Pak už se mohlo se jít klidně domů….
P.S.:Zájem široké veřejnosti v kabině ještě stihl vyvolat Oťas, který se po celém těle vyzývavě natíral samoopalovacím krémem, aby si ještě navrch každý prst opatlal podivným lubrikantem… Když pak zazvonil jeho mobilní telefon a Otík po krátkém rozhovoru zakřičel „yeeees“, aby následně rychle zmizel do tmy, začalo se šatnou vznášet jediné slovo…..“casting“….
Komentáře (2)
Maro, vždyť je to naprosto slušný článek a dokonce v mezích zákona :)
No nevím….. Od příště už se opravdu raději zaměřím na prvoplánovanou podstatu článků, to jest popis hokejového střetnutí….. Ty texty se tomu začínají nějak vzdalovat…