Novinky - události
HC MBL se probojovalo v zápase proti HC Bulls do play off
Do play off nastoupíme i s novou bleděmodrou sadou dresů
Do play off jdeme s cílem zvítězit a odnést si pohár BHHL
Nová sezona bude s dvanácti účastníky
A je to tady! Kluci z HC MBL otevírají bránu finále BHHL. No radši začnu tím, že po otevření kabiny před včerejším finálovým zápasem se na stole na všechny příchozí usmívalo zápisné od Carlose s Oťasem. Čekal bych les rukou, které se budou snažit ukořistit ten svůj škopek a hrknout ho tam, ale všichni hráči v kabině se zachovali jako praví profesionálové a plechovky zlatavého moku zůstaly plné a na svých místech. Pravda v očích některých pijanů plály ohýnky alkoholového ducha, ale buď to byl strach ze spoluhráčů nebo případného rozevlátého pohybu na ledě, nikdo si nedovolil k přátelsky vyhlížejícím plechovkám chovat důvěrněji. Jinak atmosféra tradiční.....želva(Libor), kláda(Švéd) atd. Překvapením však bylo zjištění, že Švédovi už nestačí jen jeden suspendor. Nosí dva, jeden zepředu a druhý zespodu.
Ale vraťme se k zápasu. Navlékli jsme na sebe opět vítězné bleděmodré dresy a šli na to. Jediná změna se udála ve třetím útoku, kde Davida nahradil Vašek. V té chvíli chudák netušil kam jsme ho to umístili...... V průběhu hry si však zvykl a zcela zapadl do koncepce třetí lajny, která produkuje poněkud odlišný hokej než druhé dva útoky. Její hra je vpodstatě založena na náhodných přihrávkách, odrazech puků o mantinel a nekontrolovaném pohybu všech jejích hráčů všude možně jen ne na svých místech. Na soupeře to však někdy působí matečně a nemá potom daleko k chybám.
Do utkání jsme vstoupili poněkud vlažně a hra se rozhodně nedala přirovnat k předchozím zápasům se ZFP. Soupeř na tom byl však podobně, takže ze začátku to byla, jak říká Carlos, taková pěkná taškařice. Mimochodem právě Carlose jsem nabádal, aby si vzal taky věci ssebou, ale odbyl mě větou: “Posledně jsem se tam nastydl”. Stále nevím jestli to bylo kvůli jeho malému vytížení nebo velmi rychlému bruslení. Zpátky k zápasu. Někdy v polovině první třetiny se podařilo Sputnikům nahlodat naše sebevědomí úvodní brankou utkání a nám nezbývalo nic jiného, než si přiznat, že něco děláme špatně. Seděl jsem tak na střídačce a poslouchal rady zkušenějších spoluhráčů, když jsem si na druhém konci všiml Libora. Seděl stranou od všech ostatních a v jeho očích jsem viděl maximální soustředění a odhodlání. Bylo patrno, že si sám pro sebe něco mumlá.....pak se bez sebemenšího zaváhání zvedl a vstoupil na led. Co bylo dál víme všichni. V obranném pásmu se zmocnil puku, několika rychlými tempy se dostal přes střední pásmo, obratně se prosmýkl kolem posledního soupeřova hráče, napřáhl a .......vypálil. No co byste řekli.......samozřejmě gól. Krásná rána a je srovnáno. Neuběhlo mnoho času a na led vstupuje třetí řada vedená samotným majitelem klubu. Po nádherné spolupráci Mara-Mara vedeme 2:1. Tím tento útok vyčerpal veškerý svůj potenciál a do konce utkání nebyl vidět. Takže po první třetině vedeme.
Ve druhém dějství vstupuje na jeviště náš oblíbený hrdina Hraboš. V šatně od něj neuslyšíte téměř ani slovo, ale na ledě je to doslova básník. Jeho dvě branky lze zařadit do kategorie “perfektní souhra”. Při prvním mu posílá nádhernou přihrávku na modrou nadupaný Líba a při druhém zakončuje kombinaci na jeden dotek druhého útoku.(Ano Jirko Veselý máš asistenci, já vím). Narostly nám křídla a začali jsme hrát jako mistři světa. Všichni do útoku nikdo zpět. A při tom stačilo zatlouct ještě jeden hřebík do té jejich rakve.....No nic pohřeb se zatím nekonal, jelikož nebožtík lehce nadzvedl víko(Sputnik snižuje na 4:2). Do konce třetiny už jsme se jen modlili aby nepřidali další. Na některých hráčích z našeho týmu začíná být povážlivě vidět ročník výroby. Vykulené oči jsou to nejmenší..... A to nás čeká ještě jedna třetina. Tomík Nedoma se nás snaží ještě vyburcovat, ale sám už tuší, že někteří se již zadřeli.
Nemohu si odpustit poznámku, že kdyby se letos zrušily poslední třetiny, byli bysme již dvojnásobní mistři. Takhle jdeme trpět.....
Ve třetí části už se hraje převážně jen na naši bránu. Je jasné, že vyhazovat 15 minut puk na zakázané uvolnění asi nebude ta správná strategie, ale proč to nezkusit. Čas se neuvěřitelně vleče a soupeř bruslí čím dál rychleji. Někteří hráči upadají mezi střídáními do mikrospánku. Bráníme se co to dá, ale ten třetí gól přece jen dostaneme. Krize nejvyšší, už je to jen 4:3. Teď už jen stěží odoláváme finiši Sputniku. Kouskujeme hru a hypnotizujeme časomíru. Nikdy bych nevěřil, jak je 20 sekund dlouhá doba...... NAKONEC JSME TO UBRÁNILI A 4:3 VÍTĚZÍME!
Závěrem snad jen tolik, že po odchodu Carlose s Oťasem se většina vrhá na plechovky piva a cpe si je do tašek. Korunu tomu nasadí Líba, který zahlásí: “ Vezmu taky jedno tchyni”.......
Marek Havlíček
